„Dřív byly písničky zaměřený směrem dovnitř, teď to bude směr ven,“ prozrazuje frontmanka rumburských Neřestí. 16. března 2018   (15:15)Neřesti – punkrocková kapela ze severočeského Rumburku má za sebou léta koncertování, pauzu i personální obměny. Po jejich únorovém koncertě v pražském Vagónu se rozpovídali o minulosti, současnosti, ale taky o plánované nové desce.

Rumburské Neřesti už roky vozí svojí specifickou punkovou muziku po celé republice a opřeni o svou pevnou fanouškovskou základnu prošli už ledačím. Nově posíleni o kytaristy Vojtu a Lukáše makají na nové desce, o čemž se rozpovídali po koncertě v pražském klubu Vagón. Příjemně jsem si pokecala se zpěvačkou Petrou, baskytaristou Jirkou, bubeníkem Pavlem i oběma již zmiňovanými kytaristy.

Jakej máte dojem z dnešního koncertu?
Pavel: Až na ten konec dobrý.
Vojta: Na začátek a na konec dobrý.
Petra: Prej šly rozumět texty, takže dobrý.

Užili jste si to, máte dobrej pocit?
Vojta: Dobrý, v Praze dobrý!

Co plánujete do budoucna za koncerty nebo větší akce?
Pavel: No, tak jako plánuju, že postavim barák, ale… (smích)

Dobře, takže kapela ti bude stavět barák… tam nějakej koncert bude? Jako kolaudačka třeba? (smích)
Jirka: Tak já nevim, ty chceš dělat na Velikonoce něco?
Pavel: Jo, ty velikonoce! 31. 3. V Rumburku.
Vojta: Jinak šetříme.
Jirka: No, šetříme na album. A to je asi hlavní priorita.

Na kdy ho plánujete?
Vojta: Tak na podzim, možná.
Jirka: Až se našetří, no. Ale co se týče písniček, tak těch už je dost. Možná půlku cédéčka už bychom dali. Kolik máme věcí?
Pavel: Asi pět.

A z těch novejch dneska zazněly dvě?
Jirka: Jo, dvě nový.
Petra: Máme ještě třetí, ale to až na dalším koncertě.

A na CD jich bude celkem kolik?
Pavel: Osmnáct… a půl.
Jirka: A tak né… já nevim… třeba dvanáct? Nebo jestli bude pět věcí, tak už to album máme.
Pavel: No, nemáme. Uděláme víc a z toho se pak vybere.
Vojta: Chceme to stihnout 2018.
Pavel: Natočit to chceme 2018, jestli se to stihne i vydat… Je to všechno o prachách…
Jirka: A potom třeba videoklip může bejt.

Budete natáčet i videoklip? Na kterou písničku byste si ho představovali?
Jirka: Na Simsona.
Pavel: Tam bude Jirka jezdit na motorce a my budeme střílet vodním dělem nebo paintballem.
Jirka: Ne, ne, ne.
Pavel: Jo, jo, jo.
Vojta: Klidně si můžeš zahrát, hele.

Paráda, já si ráda zahraju.
Jirka: To je taková punková věc, taková upomínka na mládí, když jsme jezdili na Simsonech. Tak jsem to tak nějak zhudebnil. Lidi se často zúčastňovali těhle nájezdů na Simsonech, bylo nás asi dvacet, tak jsem si to chtěl připomenout.

Texty píše Péťa, je to tak? Osobní zážitky, zkušenosti? 
Petra: Nepoužila jsem všechno, ale je tam hodně z toho mýho života. A pak jsem si jednoho dne řekla, jestli by to nechtělo psát trošku jiný texty, jestli si tím trošku nepředurčuju nějakou svojí budoucnost.

O čem nový písničky budou nebo jsou?
Petra: Dřív to bylo takový zaměřený jakoby směrem dovnitř a teď to bude spíš směr ven.

A hudbu k tomu tvoříte jakým způsobem?
Jirka: Péťa má nějaký texty napsaný, přijde třeba s nějakým námětem, kterej se upraví, řekneme si k tomu nějaký připomínky. Tvoříme to všichni. Z nedostatku času se nejvíc snažíme připravit nápady na songy doma a na zkouškách to pak dáváme dohromady a pilujeme, pokud to stojí za to.

Vy máte koncerty hlavně teda v Rumburku, kam nejčastěji vyjíždíte?
Pavel: Do práce.

Myslím na koncerty.
Pavel: Snažíme se dělat jich víc, ale času je málo. Každej je jinde, jeden je z Doks, druhej z Liberce, Petra taky, já jsem z Turnova a ten z Vanďáku, takže jsme rádi, když se nám daří přijít jednou dvakrát do měsíce na zkoušku.
Jirka: Dřív jsme byly kapela z Rumburka, teď jsme kapela z Liberecka.
Pavel: Teď jsme kapela z Čech…
Jirka: Z libereckých Čech…
Pavel: Jedem převážně ten Libereckej kraj, no.

Takže Praha je teďka zas trošku něco jinýho?
Jirka: My už jsme tady hrávali párkrát. V Rock Café, v Parukářce, …
Pavel: Ty jo, já už nevim, já si to všechno nepamatuju, mně už se ty koncerty slejvaj dohromady a je to pro mě jeden velkej mejdan.
Jirka: Dřív jsme jezdili hodně Ústecko, Děčín a tak, ale tam už jsme dlouho nebyli, zase bychom mohli něco udělat
Pavel: Tam byly dobrý pařby.
Jirka: Tam je i hodně kapel, tam to žije tou hudbou.
Pavel: Ono to vlastně není, že bychom si říkali, kam chceme jet, ale spíš, když nás někdo osloví, tak si domluvíme nějaký podmínky a jedeme.

A máte třeba s nějakejma kapelama navázanou užší spolupráci? Hrajete s někým častějc nebo chtěli byste s někým hrát?
Jirka: Hele, nevím. Možná tady Míra s námi kdysi zkoušel hrát. My jsme tenkrát neměli kytaristu, teď máme nový kytaristy Vojtu a Lukáše. Vlastně jsme tenkrát zůstali Pavel – bubeník, basa a Petra – zpěvačka. Oba kytaristi pracovali v Německu, takže to nebylo možný udržet. My jsme pak sehnali Míru, ale tomu se současně rozjela Nirvana revival, takže neměl čas, a hned po prvním koncertě s Mírou jsme našli Lukáše a vlastně čtrnáct dní na to Vojtu.

A v tomhle složení hrajete jak dlouho?
Pavel: Teď to bude rok.
Jirka: A v tomhle složení to klape líp než kdykoliv jindy. Nehrajeme vožralý, zhulený a podobně, hrajeme s čistou hlavou. No, a s těma koncertama je to složitý, protože pracujeme i soboty a neděle, takže je to občas komplikovaný se sejít na zkoušky, taky máme rodiny…
Pavel: Už jsme starý, no. (smích)

Připadáte si tak?
Pavel: Záleží, co piješ… (smích)
Jirka: Já už jsem si začal barvit vlasy, protože už tam mám nějaký šediny...

A na zeleno to pomáhá jo?
Jirka: Nééé, tak to není kvůli tomu. Já jsem měl dlouhý, to jsem shodil a úleva.

A máte teda nějakou vysněnou kapelu, s kterou byste si chtěli zahrát.
Vojta: Asi jsme spíš zaměřený na liberecký kapely, s kterýma budeme hrát.

A nějaký fesťáky?
Jirka: Tak nějaký jsou, v Rumburku, v Jeřmanicích, na podzim Tibet, zatím toho není moc, ale my se tam asi ani nehrneme. Asi nás to bavilo spíš dřív. A teď je to pro nás často prodělečný.
Pavel: Jinak k těm vysněnejm kapelám… tak za mě Muse…
Vojta: Ale s těma si nezahraješ.

Co vy víte, třeba jednou…
Pavel: Jasně a Lukáš chce Slipknoty.
Jirka: A takhle vlastně vzniká ta naše muzika, každej jsme jinej, každej má rád něco jinýho.
Pavel: Já si třeba rád poslouchám Mozarta.

To se vám tam taky promítá, do tý hudby?
Jirka: Ne, ale poslechnem si to. Mozart a Bach… fakt si to občas pustím.

A co fanoušci dneska, bylo to dobrý?
Jirka: Na to, že jsme v Praze, tak jako dobrý.
Vojta: Prej na nás přijeli i nějaký lidi z Plzně.
Pavel: Nečekal jsem ani víc ani míň.
Jirka: Kolik tu tak mohlo bejt lidí?
Pavel: Já nevim, celou dobu mi svítilo zelený světlo přímo do obličeje.
Petra: To nesnášim, když na nikoho nevidim a svítí mi něco do očí.

Máte v paměti nějakej koncert, kterej si rádi připomínáte?
Pavel: Ze starejch nebo z novejch? Z těch starejch se nám to totiž slejvá v tu jednu velkou párty.
Jirka: Měli jsme teď dva suprový koncerty. Nejdřív to byl comeback před roční pauzou a pak Kyjov a tam lidi přišli, byly už na nás natěšený, to bylo skvělý.

Chcete na závěr něco vzkázat fanouškům?
Jirka: To musíme vymyslet, já si chci už dát ale to pivo.
Pavel: To napiš na závěr – končíme, protože si Jirka chce dát pivo.
Vojta: Ne. Tak, lidi, choďte na koncerty a těšíme se!
Pavel: A ať lítaj podprsenky a tak.
Petra: Jo, já o ně stojím.

Další novinky o kapele sledujte zde:
https://www.facebook.com/neresti/ 
http://bandzone.cz/nerestirumburk