Kontroverzní Arsenal od psychedelických montérů z Iowy má slušnou váhu 11. září 2026 (21:00)Nový singl „Arsenal“ vtrhl na scénu jako blesk z čistého nebe a okamžitě rozmetal metalovou komunitu na dva nesmiřitelné tábory. První studiová vlaštovka s Eloyem Casagrandem za bicími a zároveň první nahrávka po šokujícím srpnovém odchodu DJe Sida Wilsona vyvolala vlnu emocí, která totálně zaplavila hudební magazíny i sociální sítě. Nabízí se tedy otázka, jak moc dokáže ztráta jednoho z klíčových pilířů otřást identitou devítihlavé saně z Des Moines, když jim teď v sestavě schází ten pomyslný chybějící článek. Znamená tato nová éra pod hlavičkou jejich vlastní čerstvé značky S.I.C.K. Records definitivní rozklad klasických Slipknot, nebo jen nutný kreativní řez pro přežití? A proč vlastně tato novinka rozděluje scénu natolik, že jedni mluví o návratu ke kořenům a druzí o autorské bezradnosti?
Slipkont
Nechme však stranou internetové války a osobní dramata v zákulisí. Když se na „Arsenal“ podíváme čistě chirurgickým, hudebním pohledem, skladba má sakra slušnou váhu. Jedním z největších překvapení je totiž studiová produkce, která dává konečně vyniknout prvkům, jež byly na živých koncertech – například na tuzemském Rock for People – trestuhodně utopené v hlukové stěně.
Řeč je o perkusích. To charakteristické, syrové, kovové mlácení do sudů pod taktovkou Clowna je zde konečně čitelné, ostré a dává nahrávce ten správný industriální šmrnc. Druhým masivním motorem je pak nový bubeník Eloy Casagrande (ex-člen brazilské Sepultury). Ten za bicí soupravou sedí jako neřízená střela a svým nekompromisním, technicky brutálním sypáním táhne celou mašinu neúprosně kupředu.
Ani tato totální nálož energie však nezamaskuje fakt, že skladba má v kompozici svá jasná slabá místa. I když možná „Arsenal“ nezní jako poctivé, léty prověřené fláky typu Psychosocial, People = Shit nebo nekompromisní Sic, pro mě osobně má singl dva zásadní hudební mínusy.
Řeč je o perkusích. To charakteristické, syrové, kovové mlácení do sudů pod taktovkou Clowna je zde konečně čitelné, ostré a dává nahrávce ten správný industriální šmrnc. Druhým masivním motorem je pak nový bubeník Eloy Casagrande (ex-člen brazilské Sepultury). Ten za bicí soupravou sedí jako neřízená střela a svým nekompromisním, technicky brutálním sypáním táhne celou mašinu neúprosně kupředu.
Ani tato totální nálož energie však nezamaskuje fakt, že skladba má v kompozici svá jasná slabá místa. I když možná „Arsenal“ nezní jako poctivé, léty prověřené fláky typu Psychosocial, People = Shit nebo nekompromisní Sic, pro mě osobně má singl dva zásadní hudební mínusy.
Prvním je samotný úvod. Po nasamplované smyčce přichází zlom s nástupem Coreyho vokálu a živé kytary. Její temné, atmosférické vybrnkávání působí v prvních vteřinách jako vystřižený z béčkového filmu z Bronxu nebo ze starého soundtracku k Need for Speed Most Wanted. Tento rozpačitý start naštěstí bleskově střídá druhá pasáž, kde Slipknot chytnou skvělé, nekompromisní tempo v duchu kultovní pecky Eyeless nebo desky .5: The Gray Chapter. Právě sem se navíc plynule vlévá i výrazné DJské skrečování, které tentokrát netrčí zmixované do prázdna, ale dává té rozjeté pasáži ty správné industriální grády. Stranou tohoto chaosu si navíc Jim Root – jak je jeho dobrým zvykem i z dob působení ve Stone Sour – kytarové solíčko precizně vymazlil.
Druhý, citelnější mínus pak přichází v samotném závěru. V momentě, kdy už posluchač po slibně rozjetém tempu čeká finální drtivý úder a gradaci, jako by kytarám fatálně došel dech. Ty jsou navíc v průběhu celé skladby zvukově utopené pod vrstvou ambientu a všudypřítomného hluku. Singl tak místo masivního breakdownu ztratí veškerou energii a tak nějak vyšumí do prázdna, místo aby vás definitivně přibila k zemi. Podobně jako v tracku Libertine se zde sice zrcadlí hluboká myšlenka o svobodě a nespoutanosti, ale narychlo ušité kompozici zkrátka chybí ten pevný systém, ve kterém Slipknot dříve uměli mistrovsky chodit.
Závěrečné shrnutí
I když je „Arsenal“ v mnoha ohledech experimentální záležitost protkaná špinavými raw punk hardcore prvky, jako celek funguje super. Skladba je technicky precizně zvládnutá, agresivní a jasně dokazuje, že ani v okleštěné sestavě neztrácí tahle devítihlavá saň z Des Moines svou pověstnou dynamiku. Nezbývá než doufat, že jí ta chybějící hlava časem zase doroste – devítka je totiž pro Slipknot odjakživa magické číslo. Eloy Casagrande do kapely napumpoval čerstvou krev a Clownovy perkuse konečně dostaly prostor, který si zaslouží. A pokud tuhle horkou novinku někdo na internetu označuje za bezduchou „shitku“, měl by si rychle osvěžit paměť. Proti bizarní, utahané šílenosti Bone Church, u které dodnes nikdo netuší, komu v kapele tehdy tak fatálně jeblo, má totiž nový singl k neposlouchatelnému dnu hooodně daleko. Nebýt zbytečně laciného úvodu a nedotaženého konce, mohl to být stoprocentní zásah do černého. Takhle před sebou máme silný, ale kompozičně lehce nevyvážený otvírák nové éry.
Hodnocení: 7/10
I když je „Arsenal“ v mnoha ohledech experimentální záležitost protkaná špinavými raw punk hardcore prvky, jako celek funguje super. Skladba je technicky precizně zvládnutá, agresivní a jasně dokazuje, že ani v okleštěné sestavě neztrácí tahle devítihlavá saň z Des Moines svou pověstnou dynamiku. Nezbývá než doufat, že jí ta chybějící hlava časem zase doroste – devítka je totiž pro Slipknot odjakživa magické číslo. Eloy Casagrande do kapely napumpoval čerstvou krev a Clownovy perkuse konečně dostaly prostor, který si zaslouží. A pokud tuhle horkou novinku někdo na internetu označuje za bezduchou „shitku“, měl by si rychle osvěžit paměť. Proti bizarní, utahané šílenosti Bone Church, u které dodnes nikdo netuší, komu v kapele tehdy tak fatálně jeblo, má totiž nový singl k neposlouchatelnému dnu hooodně daleko. Nebýt zbytečně laciného úvodu a nedotaženého konce, mohl to být stoprocentní zásah do černého. Takhle před sebou máme silný, ale kompozičně lehce nevyvážený otvírák nové éry.
Hodnocení: 7/10
| zdroj: | https://www.youtube.com/watch?v=s1s2E6hXU_M, https://www.reddit.com/media?url=https%3A%2F%2Fpreview.redd.it%2F8-members-version-of-slipknot-is-this-an-original-photo-or-v0-pzrj5rbevjoh1.jpeg%3Fwidth%3D1080%26crop%3Dsmart%26auto%3Dwebp%26s%3D24697005cbfea5 |
| autoři: | text: Jitka Mlejnková foto: Jitka Mlejnková, https://www.reddit.com/,https://i.guim.co.uk/img/media/5fb036f0bc72cbd5c1c83b66ae61113e33f90b39/0_38_1129_677/master/1129.jpg?width=1900&dpr=2&s=none&crop=none, |
| Tweet |
Další články žánrů Hardcore (HC), Industrial, Metal
Festival Footfest zažil největší ročník ve své historii.
Jihočeský Footfest se letos vyšvihnul do neskutečných výšek. Zaznělo 44 interpretů na 4 pódiích, pivo teklo proudem a atmosféra by se dala krájet.
Punk Fest vol. 6: Chrudimský amfiteátr se proměnil v divoký punkový kotel
Dva dny plné nekompromisních riffů, syrové energie a skvělé rodinné atmosféry. Šestý ročník chrudimského Punk Festu přetvořil amfiteátr letního kina v jeden velký pulzující kotel. Projděte se s námi od pátečního žánrového překvapení přes sobotní nálož mladé krve až po večerní smršť v podání absolutních legend domácí scény. Jak dopadl nečekaný pagan metalcore křest, proč museli pardubičtí Street Machine zrušit koncert a jak vypadala nedělní tichá zákulisní tečka po skončení festivalu?
Koncertní oslava druhého výročí motorkářského klubu Black Ravens
Stará benzínka nad obcí Kařez se stala místem konání koncertní události k oslavě zde založeného klubu Black Ravens před dvěma roky. Motorkářský sraz měl bohatou účast strojů a hlavně osádek, které si na kryté open air akci vychutnávaly skvělou atmosféru. Na své výročí si členové klubu pozvali dvě hudební formace, jež přispěly mírou vrchovatou k pohodě a dobré náladě sobotního večera 5.9.2026. Kvalitní zvuk a nasvícení scény pak bylo v režii zkušené dvojice firmy DS Audio, která je pod podobnými koncertními akcemi často podepsaná.
Nuclear Intervention Fest vol. 5 se výběrem kapel posouvá do vyššího republikového levelu
Jezdecká hala v areálu firmy Zofi u obce Kadov se do kulturně-hudební kroniky zapíše 5. ročníkem metalového Nuclear Intervention Festu. Byť událost oslaví teprve páté narozeniny, výběrový lineup by jí mohly závidět i větší a zaběhnutější akce. Tým pořadatelů, sdružených pod hlavičkou Nuclear Intervention, se viditelně pochlapil a na hosty tak čeká soupiska skupin z české kotliny, ale i těch fungujících za velkou louží, popřípadě u protinožců v daleké Austrálii. Přijďte se v sobotu 12.9.2026 pobavit i vy, start je ohlášený na 13. hodinu. Ještě dodám, že pro přespolní je připravené parkoviště s možností postavit si stan jen pár desítek metrů od epicentra dění…
Čtvrtý ročník metalového DEAD SHALL RISE se letos představil v jednodenním formátu
Sportovní areál v Lužné u Rakovníka se v sobotu 29.8.2026 proměnil v hudební arénu. Ta nabídla hostům, preferujícím tvrdou metalovou muziku, lineup obsahující čtrnáct formací v mezinárodním obsazení. Velice lákavou soupisku kapel si nenechalo ujít publikum, které si jednotlivá vystoupení náležitě užívalo. Kromě samotné koncertní přehlídky připravil tým pořadatelů v čele s Vítem Kveetaak Malým, bohatě zásobené bary s jídlem i pitím a náladu povýšil na vyšší level dobře nabroušený zvuk. Pro ty nejmenší snad budoucí metalisty byl poblíž arény postavený, viditelně používaný, nafukovací hrad.
Armageddon Of Decibels je za námi, headliner přicestoval z Německa pod názvem NARGAROTH
Přesně po roce se o slovo v areálu Kalikovského mlýna přihlásil metalový festival Armageddon Of Decibels. Letos se do historických pramenů zapsal s pořadovým číslem 9, v mezinárodním obsazení pak nabídl celou osmičku kapel s výraznými repertoáry. O pozvánky a hladký průběh sobotního dne 22.8.2026 se tradičně postaral tým pořadatelů v čele s provozovateli plzeňského suterénního Paralament Clubu. Spousta starostí, shánění a stresu se tak po odpálení prvního setu zhmotnila do příjemného pocitu z dobře odvedené práce. S připočtením kvalitního zvuku RN Produkce zkušeného týmu s hlavním slovem Ríši Nedvěda, měla akce potřebnou kadenci a přitažlivost pro hosty i z dosti vzdálených končin.
Havířovské slavnosti 2026: Rita Ora, Eurythmics, Pendulum, Kosheen a další hvězdy míří do Havířova
Havířov se chystá na jednu z největších kulturních událostí roku! Havířovské slavnosti nabídnou nabitý program plný hudby, zábavy a skvělé atmosféry pro návštěvníky všech generací. Na pódiích se představí oblíbení interpreti a kapely, chybět nebude ani doprovodný program, občerstvení a spousta dalších zážitků. Přijďte si užít nezapomenutelnou oslavu města plnou dobré muziky a společných setkání!
Další recenze
Ready Kirken servírují pohádkovou rockovou jízdu. Vitium dokazuje, že Kirkeni pořád mají co říct
Třicet let na scéně a pořád v plné formě. Ready Kirken přicházejí s albem Vitium – deskou plnou melodického rocku, hravých textů a překvapivého smyčcového doprovodu. Výsledek má skvělý drajv, energii a barevnost, která rozhodně nenudí.
Tvrdá muzika, velká srdce. Benefice Cecila Boučka a Johnyho Rachota ukazuje sílu hardcore komunity (2026)
Punk, core, propocená trika a moshpit, ze kterého tuhne krev v žilách. V sobotu 9. května se pardubický RC Žlutý pes otřásá v základech během Benefice Cecila Boučka a Johnyho Rachota, že to musí být slyšet až na pernštýnské náměstí. Na jednom pódiu se totiž potkávají punkové, hardcore, deathcorové i metalové kapely, aby společně pomohly rodině zasažené ničivými povodněmi. Tvrdé riffy, létající dready a velká dávka solidarity dokazují, že tahle komunita drží pevně při sobě.
Mňága a Žďorp + Slobodná Európa u Psa: Start mini šňůry ve velkém stylu
Mini šňůra Mňágy a Žďorp se Slobodnou Európou odstartovala v pátek 10. dubna v pardubickém RC Žlutý pes a hned na úvod hlásila vyprodáno. Večer nabitý punkem, syrovou energií i osvědčenými hity potvrdil, že v klubu tahle sestava chutná nejlíp. Pokud jste chyběli, přišli jste o 120% záruku kvality.
Korn SK v Pardubicích: Nedělní private večírek, který trestá Žlutého Psa
Kdo by to byl řekl, že je neděle? Slovenská parta Korn SK vtrhla 22. března do pardubického klubu Žlutý Pes a ukazuje, že poctivá nu-metalová smršť nepotřebuje vyprodanou halu, aby vám rozvibrovala kosti. I v komornějším osazenstvu je to nekompromisní nářez se vším všudy – od dud přes moshpit až po mrazení v zádech z hlasu, který si nezadá s originálem z kalifornského Bakersfieldu. Pokud jste tuhle březnovou neděli chyběli, máte čeho litovat. Tohle je ta nejlepší vzpruha před pondělním budíkem do práce.
album – Medvědí recka: LATERS – Vládce čas (2025)
Debut pražské kapely LATERS s názvem Vládce čas přináší syrový heavy metal inspirovaný ranými osmdesátkami. Nejde o moderní přepálenou produkci, ale o návrat k původnímu duchu žánru, kde dominuje energie, atmosféra a vnitřní plamen.
ALDABRA – Pouto (2025) – Medvědí recka
Třetí album ALDABRA – Pouto (2025) potvrzuje, že český hard rock má stále co říct. Kapela navazuje na tradici sedmdesátkových a osmdesátkových legend, ale zároveň si drží vlastní tvář – syrovou, poctivou a žánrově pestrou. „Pouto“ spojuje klasický hard rock s heavy metalovou energií, nabízí atmosféru staré školy a ukazuje, že i bez bombastické produkce může vzniknout deska, která rezonuje autenticitou a silným řemeslem.
FREE FALL – Mezi světlem a tmou (2025) – Medvědí recka
Rocková kapela FREE FALL se po deseti letech vrací s novým albem „Mezi světlem a tmou“. Tato recenze ukazuje, že kapela vstoupila do další etapy své existence sebevědomě, stylově pestrým materiálem a jasným hudebním směrem. Pokud hledáte český metal s moderním zvukem a výraznými melodiemi, tohle album vás překvapí.