Kontroverzní Arsenal od psychedelických montérů z Iowy má slušnou váhu 11. září 2026 (21:00)Nový singl „Arsenal“ vtrhl na scénu jako blesk z čistého nebe a okamžitě rozmetal metalovou komunitu na dva nesmiřitelné tábory. První studiová vlaštovka s Eloyem Casagrandem za bicími a zároveň první nahrávka po šokujícím srpnovém odchodu DJe Sida Wilsona vyvolala vlnu emocí, která totálně zaplavila hudební magazíny i sociální sítě. Nabízí se tedy otázka, jak moc dokáže ztráta jednoho z klíčových pilířů otřást identitou devítihlavé saně z Des Moines, když jim teď v sestavě schází ten pomyslný chybějící článek. Znamená tato nová éra pod hlavičkou jejich vlastní čerstvé značky S.I.C.K. Records definitivní rozklad klasických Slipknot, nebo jen nutný kreativní řez pro přežití? A proč vlastně tato novinka rozděluje scénu natolik, že jedni mluví o návratu ke kořenům a druzí o autorské bezradnosti?
Slipkont
Nechme však stranou internetové války a osobní dramata v zákulisí. Když se na „Arsenal“ podíváme čistě chirurgickým, hudebním pohledem, skladba má sakra slušnou váhu. Jedním z největších překvapení je totiž studiová produkce, která dává konečně vyniknout prvkům, jež byly na živých koncertech – například na tuzemském Rock for People – trestuhodně utopené v hlukové stěně.
Řeč je o perkusích. To charakteristické, syrové, kovové mlácení do sudů pod taktovkou Clowna je zde konečně čitelné, ostré a dává nahrávce ten správný industriální šmrnc. Druhým masivním motorem je pak nový bubeník Eloy Casagrande (ex-člen brazilské Sepultury). Ten za bicí soupravou sedí jako neřízená střela a svým nekompromisním, technicky brutálním sypáním táhne celou mašinu neúprosně kupředu.
Ani tato totální nálož energie však nezamaskuje fakt, že skladba má v kompozici svá jasná slabá místa. I když možná „Arsenal“ nezní jako poctivé, léty prověřené fláky typu Psychosocial, People = Shit nebo nekompromisní Sic, pro mě osobně má singl dva zásadní hudební mínusy.
Řeč je o perkusích. To charakteristické, syrové, kovové mlácení do sudů pod taktovkou Clowna je zde konečně čitelné, ostré a dává nahrávce ten správný industriální šmrnc. Druhým masivním motorem je pak nový bubeník Eloy Casagrande (ex-člen brazilské Sepultury). Ten za bicí soupravou sedí jako neřízená střela a svým nekompromisním, technicky brutálním sypáním táhne celou mašinu neúprosně kupředu.
Ani tato totální nálož energie však nezamaskuje fakt, že skladba má v kompozici svá jasná slabá místa. I když možná „Arsenal“ nezní jako poctivé, léty prověřené fláky typu Psychosocial, People = Shit nebo nekompromisní Sic, pro mě osobně má singl dva zásadní hudební mínusy.
Prvním je samotný úvod. Po nasamplované smyčce přichází zlom s nástupem Coreyho vokálu a živé kytary. Její temné, atmosférické vybrnkávání působí v prvních vteřinách jako vystřižený z béčkového filmu z Bronxu nebo ze starého soundtracku k Need for Speed Most Wanted. Tento rozpačitý start naštěstí bleskově střídá druhá pasáž, kde Slipknot chytnou skvělé, nekompromisní tempo v duchu kultovní pecky Eyeless nebo desky .5: The Gray Chapter. Právě sem se navíc plynule vlévá i výrazné DJské skrečování, které tentokrát netrčí zmixované do prázdna, ale dává té rozjeté pasáži ty správné industriální grády. Stranou tohoto chaosu si navíc Jim Root – jak je jeho dobrým zvykem i z dob působení ve Stone Sour – kytarové solíčko precizně vymazlil.
Druhý, citelnější mínus pak přichází v samotném závěru. V momentě, kdy už posluchač po slibně rozjetém tempu čeká finální drtivý úder a gradaci, jako by kytarám fatálně došel dech. Ty jsou navíc v průběhu celé skladby zvukově utopené pod vrstvou ambientu a všudypřítomného hluku. Singl tak místo masivního breakdownu ztratí veškerou energii a tak nějak vyšumí do prázdna, místo aby vás definitivně přibila k zemi. Podobně jako v tracku Libertine se zde sice zrcadlí hluboká myšlenka o svobodě a nespoutanosti, ale narychlo ušité kompozici zkrátka chybí ten pevný systém, ve kterém Slipknot dříve uměli mistrovsky chodit.
Závěrečné shrnutí
I když je „Arsenal“ v mnoha ohledech experimentální záležitost protkaná špinavými raw punk hardcore prvky, jako celek funguje super. Skladba je technicky precizně zvládnutá, agresivní a jasně dokazuje, že ani v okleštěné sestavě neztrácí tahle devítihlavá saň z Des Moines svou pověstnou dynamiku. Nezbývá než doufat, že jí ta chybějící hlava časem zase doroste – devítka je totiž pro Slipknot odjakživa magické číslo. Eloy Casagrande do kapely napumpoval čerstvou krev a Clownovy perkuse konečně dostaly prostor, který si zaslouží. A pokud tuhle horkou novinku někdo na internetu označuje za bezduchou „shitku“, měl by si rychle osvěžit paměť. Proti bizarní, utahané šílenosti Bone Church, u které dodnes nikdo netuší, komu v kapele tehdy tak fatálně jeblo, má totiž nový singl k neposlouchatelnému dnu hooodně daleko. Nebýt zbytečně laciného úvodu a nedotaženého konce, mohl to být stoprocentní zásah do černého. Takhle před sebou máme silný, ale kompozičně lehce nevyvážený otvírák nové éry.
Hodnocení: 7/10
I když je „Arsenal“ v mnoha ohledech experimentální záležitost protkaná špinavými raw punk hardcore prvky, jako celek funguje super. Skladba je technicky precizně zvládnutá, agresivní a jasně dokazuje, že ani v okleštěné sestavě neztrácí tahle devítihlavá saň z Des Moines svou pověstnou dynamiku. Nezbývá než doufat, že jí ta chybějící hlava časem zase doroste – devítka je totiž pro Slipknot odjakživa magické číslo. Eloy Casagrande do kapely napumpoval čerstvou krev a Clownovy perkuse konečně dostaly prostor, který si zaslouží. A pokud tuhle horkou novinku někdo na internetu označuje za bezduchou „shitku“, měl by si rychle osvěžit paměť. Proti bizarní, utahané šílenosti Bone Church, u které dodnes nikdo netuší, komu v kapele tehdy tak fatálně jeblo, má totiž nový singl k neposlouchatelnému dnu hooodně daleko. Nebýt zbytečně laciného úvodu a nedotaženého konce, mohl to být stoprocentní zásah do černého. Takhle před sebou máme silný, ale kompozičně lehce nevyvážený otvírák nové éry.
Hodnocení: 7/10
| zdroj: | https://www.youtube.com/watch?v=s1s2E6hXU_M, https://www.reddit.com/media?url=https%3A%2F%2Fpreview.redd.it%2F8-members-version-of-slipknot-is-this-an-original-photo-or-v0-pzrj5rbevjoh1.jpeg%3Fwidth%3D1080%26crop%3Dsmart%26auto%3Dwebp%26s%3D24697005cbfea5 |
| autoři: | text: Jitka Mlejnková foto: Jitka Mlejnková, https://www.reddit.com/,https://i.guim.co.uk/img/media/5fb036f0bc72cbd5c1c83b66ae61113e33f90b39/0_38_1129_677/master/1129.jpg?width=1900&dpr=2&s=none&crop=none, |
| Tweet |
Další články žánrů Hardcore (HC), Industrial, Metal
Hudební akce Hluk na Tachovské si do indexu připsala pořadové číslo jedna
Centrum kulturních událostí na konečné plzeňské tramvaje č. 1 – Hospoda Tachovská, se v sobotu 31.10.2026 pochlubilo prvním ročníkem akce s názvem Hluk na Tachovské. Přesně dle titulu se o zvukovou výplň posledního říjnového večera postaraly tři formace, jejichž vystoupení neuniklo pozornosti hostům domácím i přespolním. Malý sál sice nepraskal ve švech, přesto muzikanti nehráli do prázdna a nálada měla rodinnou atmosféru.
Hudební festival Muzika Příbram 2026 klepe na dveře, pořadatelé připravují lineup se známými jmény regionální scény
Tradiční akce na prknech estrádního sálu příbramského KD, má pevně stanovený termín na 7.11.2026. Festival s názvem Muzika Příbram jasně avizuje, že o pozornost příchozího publika se postarají hudební tělesa spojená s kulturním děním tohoto okresního města. Tým pořadatelů s Milanem Hrudkou v čele, obeslal celou sedmičku kapel, která tak hostům zpříjemní sobotní poobědní čas. Odpolednem, potažmo pak večerem nás provede zkušený moderátor Petr Vašina, jehož muzikantské umění vynikne v jedné z domácích skupin. Přijďte se pobavit a podpořit živou muziku i vy - otevření sálu 12:00, start je pak ohlášený na 12:30 hodin.
Thrashová nakládačka v MC Sklep měla na programu mezinárodní lineup
Udržovaný hudební klub Sklep ve Spáleném Poříčí, se stal v úterý 27.10.2026 místem výskytu zvýšené hladiny decibelů. Na nevysokém pódiu se představily dvě formace, jejichž společným jmenovatelem byl thrashový náboj a provázanost jednotlivých sestav. Je pravda, že klubový prostor by snesl podstatně vyšší návštěvnost, přesto ti, kdo dorazili, nelitovali. Dobrá muzika, neopakovatelná koncertní atmosféra a doslova rodinná pohoda tu vyzařovaly ze všech koutů.
Rockový svátek na Slamníku se velmi vydařil.
O nevídaný rockový nářez se postaraly kapely Anna Debora, Krob a Kultivátor.
Soutěž o vstupenky na koncert kapel ANNA DEBORA, KROB a KULTIVÁTOR.
Na Slamníku bude zase HEJ! Tři kapely rozjedou pořádný rockový mejdan!
V plzeňské Hospodě Tachovská bude hlučno, přesně to slibují pořadatelé připravované hudební akce
Sobotní večer ve známém centru živých koncertních událostí na konečné tramvaje č. 1, přinese decibelovou nadílku v rámci akce s názvem Hluk na Tachovské vol. 1. Během večera se na klubovém pódiu vystřídají tři hudební tělesa, kde se ve 20:00 ujme kormidla domácí Infarkt. V jeho šlépějích sáhne do strun tachovský The DROPP, o závěr se pak v nočních hodinách postará klatovské Zvýšený Riziko. Přijďte v sobotu 31.10.2026 podpořit muzikanty i vy, určitě se nebudete nudit.
Sobotní večer v Kaznějově nabídne dobrou muziku a perfektní koncertní atmosféru
Multižánrové Kino v Kaznějově se často převléká do slušivé role hudební arény, o čemž se jeho hosté budou moci přesvědčit na vlastní oči v sobotu 31.10.2026. Na místním pódiu předvedou své repertoáry hned dvě výrazné formace, jejichž tvorba má rysy autorských dílen. Plzeňské Medium a libochovický Trilobit-Rock se postarají o výživné koncertní menu, jehož start je ohlášený na 20:00 hodin.
Další recenze
OUTBREAK: Zbrusu nový zářez od P.O.D. láká na novou desku a servíruje zombie nákazu!
Kalifornská nu-metalová legenda P.O.D. se vrací na scénu s nekompromisním singlem „OUTBREAK“, která včera spatřila světlo světa. Skladba, na které hostuje frontman metalcorových Norma Jean Cory Brandan, slibuje temnější a tvrdší zvuk, než na jaký jsme byli doposud zvyklí. Jak dopadl tento apokalyptický hudební experiment v naší první redakční recenzi?
Ready Kirken servírují pohádkovou rockovou jízdu. Vitium dokazuje, že Kirkeni pořád mají co říct
Třicet let na scéně a pořád v plné formě. Ready Kirken přicházejí s albem Vitium – deskou plnou melodického rocku, hravých textů a překvapivého smyčcového doprovodu. Výsledek má skvělý drajv, energii a barevnost, která rozhodně nenudí.
Tvrdá muzika, velká srdce. Benefice Cecila Boučka a Johnyho Rachota ukazuje sílu hardcore komunity (2026)
Punk, core, propocená trika a moshpit, ze kterého tuhne krev v žilách. V sobotu 9. května se pardubický RC Žlutý pes otřásá v základech během Benefice Cecila Boučka a Johnyho Rachota, že to musí být slyšet až na pernštýnské náměstí. Na jednom pódiu se totiž potkávají punkové, hardcore, deathcorové i metalové kapely, aby společně pomohly rodině zasažené ničivými povodněmi. Tvrdé riffy, létající dready a velká dávka solidarity dokazují, že tahle komunita drží pevně při sobě.
Mňága a Žďorp + Slobodná Európa u Psa: Start mini šňůry ve velkém stylu
Mini šňůra Mňágy a Žďorp se Slobodnou Európou odstartovala v pátek 10. dubna v pardubickém RC Žlutý pes a hned na úvod hlásila vyprodáno. Večer nabitý punkem, syrovou energií i osvědčenými hity potvrdil, že v klubu tahle sestava chutná nejlíp. Pokud jste chyběli, přišli jste o 120% záruku kvality.
Korn SK v Pardubicích: Nedělní private večírek, který trestá Žlutého Psa
Kdo by to byl řekl, že je neděle? Slovenská parta Korn SK vtrhla 22. března do pardubického klubu Žlutý Pes a ukazuje, že poctivá nu-metalová smršť nepotřebuje vyprodanou halu, aby vám rozvibrovala kosti. I v komornějším osazenstvu je to nekompromisní nářez se vším všudy – od dud přes moshpit až po mrazení v zádech z hlasu, který si nezadá s originálem z kalifornského Bakersfieldu. Pokud jste tuhle březnovou neděli chyběli, máte čeho litovat. Tohle je ta nejlepší vzpruha před pondělním budíkem do práce.
album – Medvědí recka: LATERS – Vládce čas (2025)
Debut pražské kapely LATERS s názvem Vládce čas přináší syrový heavy metal inspirovaný ranými osmdesátkami. Nejde o moderní přepálenou produkci, ale o návrat k původnímu duchu žánru, kde dominuje energie, atmosféra a vnitřní plamen.
ALDABRA – Pouto (2025) – Medvědí recka
Třetí album ALDABRA – Pouto (2025) potvrzuje, že český hard rock má stále co říct. Kapela navazuje na tradici sedmdesátkových a osmdesátkových legend, ale zároveň si drží vlastní tvář – syrovou, poctivou a žánrově pestrou. „Pouto“ spojuje klasický hard rock s heavy metalovou energií, nabízí atmosféru staré školy a ukazuje, že i bez bombastické produkce může vzniknout deska, která rezonuje autenticitou a silným řemeslem.