La Banda de Contenedor - Dirty culture room 1. listopadu 2023 (08:00)Podle Bandzone je La Banda lo-fi dance music z Hrobu, dle rozhovorů pro Headliner z pera Marka Reinoha se zase jedná o ústecko-teplickou bandu hrající „melodický elektropop říznutý punkem a psychedelií postavený na afro-kubánských rytmech a funkové base“.
Kdo „Skupinu z kontejneru“ potkal naživo, nejspíš pochopil, že název není náhodným dadaistický shlukem pěkně znějící španělštiny. Naopak je to docela přiléhavé pojmenování pro skupinu, která má bicí poskládané ze smaltovaných hrnců, pokliček a starého plastového kufru (aka kopáku) – to vše umělecky přikurtované k ocelovému rámu štědrou dávkou gafy. Podobně jejich hudba spojuje zdánlivě nesourodé hudební žánry v jedinečně geniální záležitost, která Vás „vystřelí z bot“.
S největším potěšením bych Vás všechny povinně poslala někde v klubu ochutnat tenhle životabudící koktejl, kdyby skupina 18.8. letošního roku nepověsila na sítě oznámení:
Když se řekne co bylo na srdci, nastává čas loučení a cesty do Šedých Přístavů. Uznáváme, že je to trochu nečekané, ale věřte, že to tak má být. La Banda řekla přesně to, co měla. Moc děkujeme za přízeň všem, kdo nás máte rádi, máme vás rádi! Omlouváme se těm, kteří se chystali na některý z našich plánovaných koncertů, už žádné nebudou. Zato deska bude, na památku.
Děkujeme.
La Banda de Contenedor
2015 – 2023
Nezbývá tedy nic jiného než pracně zamáčknout všechny slzičky a těšit se alespoň z toho, proč vzniká tenhle článek:
Naše nová deska Dirty culture room vyjde v září!
Má čtyři songy a 31 minut.
S největším potěšením bych Vás všechny povinně poslala někde v klubu ochutnat tenhle životabudící koktejl, kdyby skupina 18.8. letošního roku nepověsila na sítě oznámení:
Když se řekne co bylo na srdci, nastává čas loučení a cesty do Šedých Přístavů. Uznáváme, že je to trochu nečekané, ale věřte, že to tak má být. La Banda řekla přesně to, co měla. Moc děkujeme za přízeň všem, kdo nás máte rádi, máme vás rádi! Omlouváme se těm, kteří se chystali na některý z našich plánovaných koncertů, už žádné nebudou. Zato deska bude, na památku.
Děkujeme.
La Banda de Contenedor
2015 – 2023
Nezbývá tedy nic jiného než pracně zamáčknout všechny slzičky a těšit se alespoň z toho, proč vzniká tenhle článek:
Naše nová deska Dirty culture room vyjde v září!
Má čtyři songy a 31 minut.
Dirty culture room se mi opravdu dostala do ruky, respektive do mobilu, v podobě 31,5 minutového WAV souboru. Byla to pro mě taková tajemná krabice, bez mašle, bez adresy, v jejímž nitru mohl být klidně kus pralesa, nebo černá díra do jiné časoprostorové roviny. Jak se ukázalo, b) bylo trefnější. Od kapelníka Vojty jsem dostala jenom itinerář:
0:00 Antisistema
8:03 Hrozen II
18:34 Houska nad Minskem
25:10 Na odchodnou
Album otevírají zvuky lidského provozu, takový ten neurčitý člověčí šramot co slýcháte na nádražích nebo na frekventovaných ulicích při ranní špičce. Do toho se ale začne ozývat samotná Antisistema jako naléhavý synťákový alarm přecházející do melodické roviny s výrazným, a pro La Bandu tolik typickým „cvakáním na kastroly“.
Pro přespolní nutno poznamenat, že vokály u téhle kapely se pohybují většinou na poli španělštiny, doplňovány angličtinou a češtinou – různě hovořící jednotlivé pasáže songů. Vojtův hrubší hlas doplňuje Ája, její táhlé pasáže se mnohdy až hypnoticky vznáší nad ostatními nástroji a zvuky. A co jsou ty zvuky? To se těžko popisuje. Jsou to perfektní synťáky, luxusní divno-bicí a absolutně prvotřídní funková basa.
0:00 Antisistema
8:03 Hrozen II
18:34 Houska nad Minskem
25:10 Na odchodnou
Album otevírají zvuky lidského provozu, takový ten neurčitý člověčí šramot co slýcháte na nádražích nebo na frekventovaných ulicích při ranní špičce. Do toho se ale začne ozývat samotná Antisistema jako naléhavý synťákový alarm přecházející do melodické roviny s výrazným, a pro La Bandu tolik typickým „cvakáním na kastroly“.
Pro přespolní nutno poznamenat, že vokály u téhle kapely se pohybují většinou na poli španělštiny, doplňovány angličtinou a češtinou – různě hovořící jednotlivé pasáže songů. Vojtův hrubší hlas doplňuje Ája, její táhlé pasáže se mnohdy až hypnoticky vznáší nad ostatními nástroji a zvuky. A co jsou ty zvuky? To se těžko popisuje. Jsou to perfektní synťáky, luxusní divno-bicí a absolutně prvotřídní funková basa.
Moje první dojmy, po cca dvou minutách desky? Mno v botách jsem nezůstala. Všechno je to v našlapaný po strop, a nejvíc sexy, když se to vlní v latinsko-americkejch rytmech.
Je jen těžko postřehnout, kdy se přejde ze španělštiny do v češtině prodaných rapových pasáží, o kterých mám silný problém mluvit bez superlativů. Mají ten perfektně dekadentní nádech všednosti, ve které se snažíme zažívat jedinečnost – připomíná mi to post-hudbu, slyším v tom Smrt Letný. Miluju to. Kulturní odkazy pro místňáky „Předlice jsou novej Berlín, smrt Klíše!“, slapovaná basa, stupňování, totální vodopád.
Songy do sebe plynule přecházejí, Hrozen II se vkrádá se supěním statické elektřiny, působí na mě, jako bych vplouvala do smogem zahalené ulice cyberpunkového podsvětí. Do hry vstupuje flétna - za níž je zodpovědný Vojty bratr, stvořitel ikonických „bicích“ - která nijak nekazí dojem futuristického funky.
Zhruba po šesti minutách se začne forma měnit. Tlumené synthové pableskování a nad ním zastřený věcný nezaujatý monolog mi dávají pocit pasažéra kosmického letu, kterého personál obeznamuje s předpisy a evakuačními normami. Za okny se přitom začínají objevovat fantastické obrazy, které kradou pozornost cestujícího. Plynutí světa okolo se urychluje, i monolog začíná být naléhavější. Pomalu to začíná. Zážehy motorů všechno zatlačí do sedadla, z existence se stává surealistickej sen, všechny barvy světa se kloužou po mléčný dráze… A pak to všechno nějak zabliká, realita vtrhne jak nevítaný pondělí a člověk je zpátky v economy class přeplneného EC po cestě na pracovní schůzku.
Jak stopa Dirty culture room ubíhá, narůstá ve mně pocit, že by se jeho značná část mohla objevit jako soundtrack 80. sci-fi filmu s romantickou zápletkou.
Nastupuje prazvláštně pojmenovaná věc Houska nad Minskem, se kterou jsem si po prvním poslechu nějak neuměla poradit. Dobře zřetelný text v češtině s očividně osobním významem se mi ale ve finále, cca se třetím poslechem celého alba, dostal pod kůži úplně nejvíc. Návykovka, kterou si bezmyšlenkovitě broukám proplouvajíc mezi regály Lidlu na Knížecí. Výrazně frázovaná věc vrcholící totálním transem „nad Minskem“, po kterém člověk chvíli visí v pocitu, že už nic dalšího nepřijde.
Ale přijde „Na odchodnou“, uzavírající poslední album La Bandy. Lítavá, éterická, hořkosladká tečka. Ve skrytu duše nepřestávám doufat, že budu mít možnost ještě cokoliv z toho slyšet znovu naživo.
Je jen těžko postřehnout, kdy se přejde ze španělštiny do v češtině prodaných rapových pasáží, o kterých mám silný problém mluvit bez superlativů. Mají ten perfektně dekadentní nádech všednosti, ve které se snažíme zažívat jedinečnost – připomíná mi to post-hudbu, slyším v tom Smrt Letný. Miluju to. Kulturní odkazy pro místňáky „Předlice jsou novej Berlín, smrt Klíše!“, slapovaná basa, stupňování, totální vodopád.
Songy do sebe plynule přecházejí, Hrozen II se vkrádá se supěním statické elektřiny, působí na mě, jako bych vplouvala do smogem zahalené ulice cyberpunkového podsvětí. Do hry vstupuje flétna - za níž je zodpovědný Vojty bratr, stvořitel ikonických „bicích“ - která nijak nekazí dojem futuristického funky.
Zhruba po šesti minutách se začne forma měnit. Tlumené synthové pableskování a nad ním zastřený věcný nezaujatý monolog mi dávají pocit pasažéra kosmického letu, kterého personál obeznamuje s předpisy a evakuačními normami. Za okny se přitom začínají objevovat fantastické obrazy, které kradou pozornost cestujícího. Plynutí světa okolo se urychluje, i monolog začíná být naléhavější. Pomalu to začíná. Zážehy motorů všechno zatlačí do sedadla, z existence se stává surealistickej sen, všechny barvy světa se kloužou po mléčný dráze… A pak to všechno nějak zabliká, realita vtrhne jak nevítaný pondělí a člověk je zpátky v economy class přeplneného EC po cestě na pracovní schůzku.
Jak stopa Dirty culture room ubíhá, narůstá ve mně pocit, že by se jeho značná část mohla objevit jako soundtrack 80. sci-fi filmu s romantickou zápletkou.
Nastupuje prazvláštně pojmenovaná věc Houska nad Minskem, se kterou jsem si po prvním poslechu nějak neuměla poradit. Dobře zřetelný text v češtině s očividně osobním významem se mi ale ve finále, cca se třetím poslechem celého alba, dostal pod kůži úplně nejvíc. Návykovka, kterou si bezmyšlenkovitě broukám proplouvajíc mezi regály Lidlu na Knížecí. Výrazně frázovaná věc vrcholící totálním transem „nad Minskem“, po kterém člověk chvíli visí v pocitu, že už nic dalšího nepřijde.
Ale přijde „Na odchodnou“, uzavírající poslední album La Bandy. Lítavá, éterická, hořkosladká tečka. Ve skrytu duše nepřestávám doufat, že budu mít možnost ještě cokoliv z toho slyšet znovu naživo.
Později, po několika posleších, mi Vojta předal i background písniček, o který bych se s Vámi ráda podělila:
Antisistema: Jedna z nejbolestněji se rodících skladeb v historii La Bandy. Základní basový rif vymyslel Póža na prvním vystoupení našeho neexistujícího side-projectu Kultivovaný Hluk " v proslulé ústecké čajovně U Vysmáté Žáby na jaře roku 2019, a od té doby jsme se snažili tuhle písničku uchopit, a ona se furt kroutila jak nějaký úhoř, co klouže z ruky. Téma písně bylo od začátku jasné, pocta všem lidem v našich životech, kteří se nebojí postavit mimo systém, nezajímají je trendy, a nezapadají do stáda, do průměru. Vyprávěno z naší pozice členů střední třídy, o tom, jak si namlouváme, že jsme taky antisystem, protože děláme muziku a tím se odlišujeme od toho stáda, ale ve skutečnosti si to můžeme dovolit díky tomu, že nás živí zaměstnání v korporátech. Proto má ta písnička posmutnělý nádech, neboť v hloubi srdce víme, že na opravdové vystoupení ze systému nemáme koule. A o to víc se klaníme těm, kteří to dokázali, a tlak prostředí je vůbec nezajímá a jsou sví. Třeba Hedvika z mydlárny v Moravanech, nebo Sinéad O\'Connor, nebo Jan Eskymo Welzl. A tohle téma jsme hudebně tisíckrát převrátili naruby a pořád to nebylo ono, dlouhá roztahaná písnička sestavená z několika zcela odlišných pasáží, které při živém hraní pokaždé v půlce spadl řetěz, a v takové chvíli je pak těžké navazovat, atmosféra v hajzlu a lidi jdou radši chlastat na bar. Nespočítáme, kolikrát jsme tuhle píseň škrtli z playlistu na pódiu těsně před hraním, protože jsme si na ní prostě nevěřili. Trápení nakonec vyřešil producentský zásah Honzy Brambůrka ve studiu, který dokazuje, jak je čas od času důležitý pár nezúčastněných uší. Nemilosrdně škrtnul asi tříminutovou pasáž uprostřed, přes naše chabé protesty, že je důležitá pro příběh a bla bla bla.
Hrozen II je studie partnerského vztahu dvou temperamentově nesourodých lidí. Je mezi nima láska, ale introvert pořád nestíhá extroverta, a jsou z toho oba trochu frustrovaný, a oba se ptají sami sebe, jestli někdy budou na stejný vlně. V půlce písně změna, poprvý vyskočí téma loučení, to vědomí poslední desky už tam bylo, když jsem to psal. Ten dlouhý text uprostřed jsem složil během pracovního pobytu v San Sebastiánu, kam jezdim pravidelně, a kde je to tak neskutečně krásný, že tě až trochu bolí vědět, že tam tak úplně nepatříš, a přemýšlíš o tom, jestli dokážeš přidat do tohohle světa taky něco krásnýho, něco malýho, co tě vystihuje. Název je přesmyčkou Frozen II, na začátku se zpívá o zamrzlým jezeru, a později ve sloce o zamrzlým mozku. Ze všech písniček na desce tahle obsahuje nejvíc velikonočních vajíček v podobě malinkatých odkazů na texty kapel, co máme rádi. Namátkou The Cure, Morphine, Low, a taky španělská rocková legenda z devadesátek, Héroes del Silencio (hrdinové ticha, fantastický název:)). A taky Priessnitz.
Základ písničky Houska nad Minskem vznikl při nočním letu do Ruska, kde jsem pomáhal uvádět do provozu plnicí linku na cytostatika. Ve stejném roce došlo k ruské agresi na Krymu a Donbase, a já byl nakonec rád, že jsem odtamtud vypadnul. Ta písnička je nicméně osobní a s politikou nemá nic společného. Vracel jsem se z vánoční pauzy zpátky do stepí, a hryzalo mě svědomí, protože jsem se nějak těsně kolem štědrého dne rozešel s přítelkyní po asi tříměsíčním pokusu o vztah. Což je samozřejmě přesně ten vánoční dárek, který chceš dát/dostat, a celkem brzy se do mě daly pochybnosti, jestli jsem se neunáhlil. Pak jsem to během dlouhého pracovního turnusu uprostřed nepopsatelné ruské zimy nějak rozchodil. Noční lety mají každopádně svoje kouzlo, chvíli po startu večeře zakončená houskou s máslem, která mi pravidelně vycházela přesně nad Minsk, podle GPS mapy na monitorech v kabině. Rekordní pauza mezi napsáním 2.a 3. sloky - 7 let. Jak whisky zrající v dubový hlavě. V písničce se objeví metafora rozchodu v podobě rány pěstí. Přiznám se, že mě ani ve snu nenapadlo, že by daný verš někdo mohl chápat doslovně a nemetaforicky, zřejmě proto, že si zrovna tak já neumím ani ve snu představit, že bych dal někomu pěstí. Nicméně, při nahrávání ve studiu se pan zvukař nechal slyšet, že s touto částí má osobní problém právě kvůli možné evokaci domácího násilí. Takže ta metafora asi není tak zřejmá, jak jsem myslel. Text bohužel takhle je, a bez zmíněné pasáže by přestal dávat smysl, takže ho nechám žít svým životem, a jsem vždy připravený podat vysvětlení.
Na Odchodnou je vypůjčený název od Josepha Haydna, který složil symfonickou skladbu stejného jména. Hraje se na závěr večera, a hudebníci při ní jeden po druhém opouštějí pódium, až zbyde jen jeden houslista, který dohraje větu, sfoukne svíčku, a je konec. Koncerty La Bandy jsme končili analogicky, nechali jsme hrát synthy ve smyčce, a postupně se přesunuli do publika. Téma jasný, poděkování všem, kdo nám otevřeli svá srdce. Máme vás rádi. Ahoj.
Poslední formace kapely:
Hlína – barel, kýbl, drum module
Vojta – hrnce, bubny, kufr, synths, zpěv
Póža - synths, zpěv
Ája – zpěv, synths
Antisistema: Jedna z nejbolestněji se rodících skladeb v historii La Bandy. Základní basový rif vymyslel Póža na prvním vystoupení našeho neexistujícího side-projectu Kultivovaný Hluk " v proslulé ústecké čajovně U Vysmáté Žáby na jaře roku 2019, a od té doby jsme se snažili tuhle písničku uchopit, a ona se furt kroutila jak nějaký úhoř, co klouže z ruky. Téma písně bylo od začátku jasné, pocta všem lidem v našich životech, kteří se nebojí postavit mimo systém, nezajímají je trendy, a nezapadají do stáda, do průměru. Vyprávěno z naší pozice členů střední třídy, o tom, jak si namlouváme, že jsme taky antisystem, protože děláme muziku a tím se odlišujeme od toho stáda, ale ve skutečnosti si to můžeme dovolit díky tomu, že nás živí zaměstnání v korporátech. Proto má ta písnička posmutnělý nádech, neboť v hloubi srdce víme, že na opravdové vystoupení ze systému nemáme koule. A o to víc se klaníme těm, kteří to dokázali, a tlak prostředí je vůbec nezajímá a jsou sví. Třeba Hedvika z mydlárny v Moravanech, nebo Sinéad O\'Connor, nebo Jan Eskymo Welzl. A tohle téma jsme hudebně tisíckrát převrátili naruby a pořád to nebylo ono, dlouhá roztahaná písnička sestavená z několika zcela odlišných pasáží, které při živém hraní pokaždé v půlce spadl řetěz, a v takové chvíli je pak těžké navazovat, atmosféra v hajzlu a lidi jdou radši chlastat na bar. Nespočítáme, kolikrát jsme tuhle píseň škrtli z playlistu na pódiu těsně před hraním, protože jsme si na ní prostě nevěřili. Trápení nakonec vyřešil producentský zásah Honzy Brambůrka ve studiu, který dokazuje, jak je čas od času důležitý pár nezúčastněných uší. Nemilosrdně škrtnul asi tříminutovou pasáž uprostřed, přes naše chabé protesty, že je důležitá pro příběh a bla bla bla.
Hrozen II je studie partnerského vztahu dvou temperamentově nesourodých lidí. Je mezi nima láska, ale introvert pořád nestíhá extroverta, a jsou z toho oba trochu frustrovaný, a oba se ptají sami sebe, jestli někdy budou na stejný vlně. V půlce písně změna, poprvý vyskočí téma loučení, to vědomí poslední desky už tam bylo, když jsem to psal. Ten dlouhý text uprostřed jsem složil během pracovního pobytu v San Sebastiánu, kam jezdim pravidelně, a kde je to tak neskutečně krásný, že tě až trochu bolí vědět, že tam tak úplně nepatříš, a přemýšlíš o tom, jestli dokážeš přidat do tohohle světa taky něco krásnýho, něco malýho, co tě vystihuje. Název je přesmyčkou Frozen II, na začátku se zpívá o zamrzlým jezeru, a později ve sloce o zamrzlým mozku. Ze všech písniček na desce tahle obsahuje nejvíc velikonočních vajíček v podobě malinkatých odkazů na texty kapel, co máme rádi. Namátkou The Cure, Morphine, Low, a taky španělská rocková legenda z devadesátek, Héroes del Silencio (hrdinové ticha, fantastický název:)). A taky Priessnitz.
Základ písničky Houska nad Minskem vznikl při nočním letu do Ruska, kde jsem pomáhal uvádět do provozu plnicí linku na cytostatika. Ve stejném roce došlo k ruské agresi na Krymu a Donbase, a já byl nakonec rád, že jsem odtamtud vypadnul. Ta písnička je nicméně osobní a s politikou nemá nic společného. Vracel jsem se z vánoční pauzy zpátky do stepí, a hryzalo mě svědomí, protože jsem se nějak těsně kolem štědrého dne rozešel s přítelkyní po asi tříměsíčním pokusu o vztah. Což je samozřejmě přesně ten vánoční dárek, který chceš dát/dostat, a celkem brzy se do mě daly pochybnosti, jestli jsem se neunáhlil. Pak jsem to během dlouhého pracovního turnusu uprostřed nepopsatelné ruské zimy nějak rozchodil. Noční lety mají každopádně svoje kouzlo, chvíli po startu večeře zakončená houskou s máslem, která mi pravidelně vycházela přesně nad Minsk, podle GPS mapy na monitorech v kabině. Rekordní pauza mezi napsáním 2.a 3. sloky - 7 let. Jak whisky zrající v dubový hlavě. V písničce se objeví metafora rozchodu v podobě rány pěstí. Přiznám se, že mě ani ve snu nenapadlo, že by daný verš někdo mohl chápat doslovně a nemetaforicky, zřejmě proto, že si zrovna tak já neumím ani ve snu představit, že bych dal někomu pěstí. Nicméně, při nahrávání ve studiu se pan zvukař nechal slyšet, že s touto částí má osobní problém právě kvůli možné evokaci domácího násilí. Takže ta metafora asi není tak zřejmá, jak jsem myslel. Text bohužel takhle je, a bez zmíněné pasáže by přestal dávat smysl, takže ho nechám žít svým životem, a jsem vždy připravený podat vysvětlení.
Na Odchodnou je vypůjčený název od Josepha Haydna, který složil symfonickou skladbu stejného jména. Hraje se na závěr večera, a hudebníci při ní jeden po druhém opouštějí pódium, až zbyde jen jeden houslista, který dohraje větu, sfoukne svíčku, a je konec. Koncerty La Bandy jsme končili analogicky, nechali jsme hrát synthy ve smyčce, a postupně se přesunuli do publika. Téma jasný, poděkování všem, kdo nám otevřeli svá srdce. Máme vás rádi. Ahoj.
Poslední formace kapely:
Hlína – barel, kýbl, drum module
Vojta – hrnce, bubny, kufr, synths, zpěv
Póža - synths, zpěv
Ája – zpěv, synths
Mára – bass
| autor: | text: Tereza Veselá |
| Tweet |
Další články s interpretem La Banda de Contenedor
Další články žánrů Crossover, Elektronická hudba, Funk, Jazz, Psychedelic, Punk (rock), Rock, World music, ethno music
Pivovar Všerad oslavil 13. narozeniny – o pití, jídlo a dobrou muziku nebyla nouze
Obec Všeradice na Berounsku se může pochlubit, kromě několika historicky uznávanými místy, výraznou dominantou ve své jihovýchodní části s názvem Dvůr Všerad. Právě zde, ve zrekonstruovaných budovách, se nachází nevelký Pivovar Všerad. Ten letos oslavil třinácté narozeniny, které měly bohatou kulturní i materialistickou základnu na nádvoří před restaurací. Koutek pro děti, dobře zásobený občerstvovací stánek a hudební vystoupení tří formací pak dodávaly kulisy významné události. Počasí přálo a vstup zdarma – ve výsledku se akce do místních kronik zapsala jako vydařená.
V blovické Sokolovně oslaví EGES nádherných 45 let na hudební scéně
Staroplzenecká rocková skupina EGES připravuje pro fanoušky velkou kapelní událost – narozeninový koncert se spoustou hostů včetně zpěvačky Evy Urbanové. Samozřejmostí budou vstupy bývalých členů do hudebního dění – narozeninová párty se tak v sobotu 16.5.2026 do místních kronik zapíše výrazným písmem. Přijďte zavzpomínat, zazpívat a hlavně si užít neopakovatelnou atmosféru i vy – start je ohlášený na 20:00 hodin.
The Fialky, Zvlášňý škola a Švindl v KD Mrákov aneb punkrockový večírek se kvapem blíží
Mekka chodského bigbítu se otřese v základech. A to v tom nejlepším slova smyslu! Proběhne tam totiž punkrockový večírek s kapelami The Fialky, Zvlášňý škola a Švindl.
Jarní Volným Pádem Tour se na jeden večer zastaví v plzeňské Lampě
Koncertní šňůra tří západočeských kapel má na programu řadu zastávek, mezi nimiž se určitě nevytratí ta na prknech kultovní plzeňské Lampy. V pátek 15.5.2026 tu odpálí každá jednotlivá formace set ve svém stylu – hosté se tak mohou těšit na multižánrový večer. Přijďte se pobavit a podpořit své favority i vy, start je ohlášený na 19:00 hodin.
Petr Kolář a Olympic natočili společnou píseň Co je vůbec v nás a klip s Martinem Dejdarem
Petr Kolář vydává se skupinou Olympic singl s názvem Co je vůbec v nás. Společně natočili i klip, ve kterém účinkuje také Martin Dejdar.
Punkový bál v Medvědovi aneb stovky fans na open air Punk Festu vol. 2
Plzeňský Bílej Medvěd přivítal v sobotu 2.5.2026 ve svém venkovním areálu druhý ročník úspěšné akce s názvem Punk Fest open air. Ta ve svém obsahu skrývala šestici jmen z regionální, převážně však z celorepublikové scény. Dobře sestavený lineup si nenechala ujít početná návštěva hostů z mnohdy dosti vzdálených končin, která tu své favority pěkně nahlas podporovala. Oproti loňsku došlo ke změně rozmístění sezení – návštěvníci si tak pod intenzivními slunečními paprsky užívali muziku, doslova písečnou pláž, dobře ošetřené pivko, kvalitní zvuk a hlavně neskutečnou koncertní atmosféru. V součtu jednotlivých atributů se nechá říci, že festival se posunul o pěkný kousek výše v hierarchii srovnatelných událostí.
Oblíbení Kollárovci v rámci českého turné potěší Domažlice
Předposlední květnový pátek bude ve velkém sále MKS v Domažlicích veselo! Túlavé topánky tam totiž zanesou kapelu šířící slovenský folklór v netradičním podání – Kollárovce. Ti tam zavítají v rámci CZ TOUR 2026 a o tom, že se máme na co těšit, není pochyb!
Další události, novinky
Pivovar Všerad oslavil 13. narozeniny – o pití, jídlo a dobrou muziku nebyla nouze
Obec Všeradice na Berounsku se může pochlubit, kromě několika historicky uznávanými místy, výraznou dominantou ve své jihovýchodní části s názvem Dvůr Všerad. Právě zde, ve zrekonstruovaných budovách, se nachází nevelký Pivovar Všerad. Ten letos oslavil třinácté narozeniny, které měly bohatou kulturní i materialistickou základnu na nádvoří před restaurací. Koutek pro děti, dobře zásobený občerstvovací stánek a hudební vystoupení tří formací pak dodávaly kulisy významné události. Počasí přálo a vstup zdarma – ve výsledku se akce do místních kronik zapsala jako vydařená.
Petr Kolář a Olympic natočili společnou píseň Co je vůbec v nás a klip s Martinem Dejdarem
Petr Kolář vydává se skupinou Olympic singl s názvem Co je vůbec v nás. Společně natočili i klip, ve kterém účinkuje také Martin Dejdar.
Punkový bál v Medvědovi aneb stovky fans na open air Punk Festu vol. 2
Plzeňský Bílej Medvěd přivítal v sobotu 2.5.2026 ve svém venkovním areálu druhý ročník úspěšné akce s názvem Punk Fest open air. Ta ve svém obsahu skrývala šestici jmen z regionální, převážně však z celorepublikové scény. Dobře sestavený lineup si nenechala ujít početná návštěva hostů z mnohdy dosti vzdálených končin, která tu své favority pěkně nahlas podporovala. Oproti loňsku došlo ke změně rozmístění sezení – návštěvníci si tak pod intenzivními slunečními paprsky užívali muziku, doslova písečnou pláž, dobře ošetřené pivko, kvalitní zvuk a hlavně neskutečnou koncertní atmosféru. V součtu jednotlivých atributů se nechá říci, že festival se posunul o pěkný kousek výše v hierarchii srovnatelných událostí.
Mrtví fest s pořadovým číslem jedna se blýskl výběrovým lineupem
Club Kino v Černošicích se stal odrazovým můstkem v konání punkového festivalu, kterému propůjčila jméno pořádající kapela Mrtví jdou. O pozvánku dalším pěti formacím se postaral hlavní organizátor Mirek Hofbauer, jenž stojí v čele zmíněné skupiny. Akce měla termín 1.5.2026, přičemž takřka letní počasí nejspíš mělo vliv na sporadickou návštěvu, která se v příjemném prostředí multižánrového klubu sešla. Přesto tu panovala perfektní koncertní nálada a spousta muzikantů si večírek užívala i v roli publika. Dobře zásobený bar, usměvavá obsluha a kvalitní zvuk pak dotvářely pohled na akci, která se zúčastněným hned tak z paměti nevytratí.
Večírek pro Plzeňáky – metalová nálož kvalitní muziky v Divadle pod lampou
Pro příznivce tvrdých metalových melodií se otevře brána plzeňské multižánrové Lampy ve čtvrtek 7.5.2026. Na pódiu, které zažilo stovky koncertů, se představí trojice kapel s metalovými přívlastky. Určitě bude z čeho vybírat – na své si přijde snad každý z hostů, který do klubu zavítá. Zastavte se i vy, start večírku je ohlášený na 18:00 hodin.
Pivovar Všerad se otevře veřejnosti – bude se degustovat, bude se hrát
Velkou událostí se pro Pivovar Všerad ve Všeradicích stane jeho třinácté výročí, jehož oslava připadne na druhý květnový pátek 8.5.2026. Svoje brány široké veřejnosti otevře ve 13 hodin a na své si tu přijdou rodiny s dětmi i příznivci živé muziky. Hosté si budou moci projít interiéry s komentovaným doprovodem, děti se vydovádí na skákacím hradě, nebude chybět občerstvení z rozpáleného grilu a hlavně se bude hrát – pro zájemce si tu střihnou vystoupení hned tři hudební formace. Přijďte se pobavit, podívat a celkově si užít hezký den i vy – vstupné je zcela zdarma.
S podtitulem nejslušnější open air akce se v Medvědovi uskuteční první ročník Kunda Festu
Druhý květnový festival ve známém plzeňském Bílým Medvědovi bude ve znamení ostrých, mnohdy nepublikovatelných textů. Již z názvu samotné akce Kunda Fest vyplývá, že být součástí hudebního dění nebude nic pro slabší nátury, ale spíše pro fanoušky hledající netradiční koncertní zážitky. Hudební přehlídka proběhne ve venkovním klubovém areálu 9.5.2026, kdy je start ohlášený na 13:00 hodin.