Legendy českého punku si v Příbrami střihli modlitbu za bývalé členy i celou fanouškovskou a hudebnickou partu 6. září 2023   (17:29)Ještě než začal dětem školní rok, mohli si jejich číromilovní a pivofilní rodičové užít akcičku, která snoubí mladistvé anarchistické názory s nostalgickými vzpomínkami a žízní po všem, po čem jen člověk může žízniti.

Z vlastních osobních a rodinných důvodů jsme bohužel nestihli předkapelu MZH (pokud tedy vůbec vystoupila), k té Vám tedy nesdělíme vůbec nic.

Nicméně následný program byl nad míru výživný.

Kdo by v Příbrami neznal místní nezmary, bardy a legendy české punku kapelu E!E?

Při příchodu do příbramského letního kina a při prvních tónech kapely, to však na první pohled vypadalo, že všichni příbramští punkáči jsou asi ještě na dovolené v Chorvatsku, protože areál působil tak nějak poloprázdně a před pódiem se krčelo pár desítek skalních. Možná se však lidé jen obávali nepochopitelného tropického počasí a schovávali se ve stínu či u stánků s pivem. Avšak chytlavé energické punkové rytmy a jednoduše zpěvné sloky i refrény brzy přitáhly blíže k pódiu početné davy.

Ono kdo by si nechtěl sborově hromadně zazpívat o tzv. veřejném tajemství - tedy o něčem, co se týká každého z nás, ale v podstatě nikdo o něm nemluví. Bořek to zpívá s noblesou sobě vlastní: "Každé ráno hovno mám, ... ... ... já hovno mám!".

Na sociálních sítích dokáže kdekdo napsat příspěvek úplně o exkrementu, spousta přednášek, vystoupení či politických slibů je také na totéž téma (i když přednášející si to nemyslí), ale stát na pódiu a zazpívat si s chutí "Vo hovně" mohou jen E!E, no a my pod pódiem si to zařveme rádi s nimi.

Nicméně celý koncert nebyl vůbec na ho. Zaznělo několik písní z nejnovějšího alba Poslední me!enu, ze kterého je vidět, že kapelu to i po více než 35 letech pořád nepřestává bavit. Ale samozřejmě i ty úplně legendární, které vyplavily spoustu vzpomínek.

Např. při písni Číro, jejíž text začíná: "Svině nemlaťte mě, jau, jau, jau, jau, jau" a je to volná překopávka legendární trampské perly Chodím po Broadwayi, se mi vybavila vzpomínka na školu v přírodě naší 8. třídy ZŠ (kdysi v polovině devadesátek), kde to pro nás mladistvé byla hymna výletu a nejen výletu. A to jsme ani netušili, co znamená slovo punk.

Další vzpomínková píseň připomněla největšího rebela a punkáče své doby Karla Kryla - při interpretaci písně Král a klaun v E!E podobě jako píseň O králi: "... a byl to vždycky správnej gaunééér!". Užasná to věcička.

A nemohlo se v žádném případě zapomenout na zakladatele kapely Bakču (bohužel již 10 let v nebeské síni slávy). A vzhledem k proporcím jeho nosu a inklinování k indiánské kultuře, byl a je dodnes největším punkovým indiánem a tak stejnojmenná píseň Indiáni je tradičně vzpomínkou na jeho počest.

A nechyběly ani další pecky: Pogo, Humusák, Mravenec, Poslouchej, Brigáda a spousta dalších.

Byl to prostě důstojný začátek sobotního večera. A dokonce jsme zahlédli i pár těch barevných čír.

V mezipauze jsme si stihli dát pár zlatavých kousků na žížu a pohodu i přesto, že "Alkohol dělá z lidí E!E", nebo možná právě proto.

A už to do nás pod tlakem hrnul ansámbl Ing. Františka Moravce pod notoricky známým názvem Tři sestry.

Songy této partičky, která je pro punkáče mnoha generací a pivaře všech chutí s pivními mozoly všech velikostí, naprostou legendou. A jen malé procento obyvatel naší krásné zemičky by neznal ani jednu píseň z pera Fanánka a notového zápisu Ing. Magora, Kpt. Korkorána, Supice, Franty Vrány i všech ostatních. Tipoval bych to na podobné procento jako je v Česku lidí, kteří nikdy neochutnali pivo (zanedbatelné).
 

Samozřejmě i během tohoto koncertu vyvstala spousta vzpomínek.

Nejstarší má vzpomínka na kapelu Tři sestry je, když jsme s kamarádem při brigádě u strejdy poslouchali alba Hudba z marsu, Lou Fanánek Hagen Baden, ... z něhož mi utkvěla především píseň Průša. Ani ne tak pro úchylný text, ale proto že v naší obci žije hned několik rodin Průšů (ve třídě na ZŠ jsem měl dokonce spolužáka a spolužačku tohoto příjmení).

Z těchto 30 let starých alb jsme se dočkali spousty písní - Pijánovka, Lidojedi, O strašlivé vojně s Turkem, Konec Bulla Máchy, Šetři se chlapče, ... včetně zmiňované Průša "je úchyl". A došlo i na trochu té romantiky v podobě skladby Básník.

Další zásadní vzpomínkou byla s úctou a se všemi fanoušky sborově odzpívaná píseň legendárního člena Františka Sahuly: Sovy v mazutu.
"Hů a hů a hů!"

Rovnováhu mezi hetero, LGBT i všemi dalšími pohlavími udržela píseň Homosexuál, která byla vkusně doplněna o grafiku duhových srdíček a obohacena kouřovými efekty a pestrobarevnými konfety.
 

V rámci udržení hladiny testosteronu došlo na tradiční vysvléknutí spodního prádla (kalhotek) harmonikářky Supice - jak jinak než ústy kytaristy Mgr. Pivo. A Veronika Supice nás nezapomenutelně odměnila svým startovacím i koncovým sólem a dokonalou hrou na svůj akordeon v překopávce ein deutches Lied 99 Luftballons v českém znění Dederon.

Fanánek před časem sdělil kapele Divokej Bill moudro: "Chlapy, i přesto, že fanoušci si přejí a vyžadují především staré známé pecky, hrajte i nové písně, protože i ty nové budou jednou staré."

A tak i tady zazněly songy nové i novější.
Z posledního nejnovějšího alba např. výčepácká hymna Já jsem Aleš.
Z novějších alb také nemohl chybět Franta Morgana, nebo Svatá Petra doprovázená grafikou opravdu mohutných ňader přes celou obrazovku na pozadí pódia, či výše uvedenou kalhotkovou scénou před songem Kalhotky ze Lhotky.

Ač já osobně považuji album Lihová škola umění aneb Válka s loky za novější album, ono už je 20 let na světě. Nicméně ho považujeme za jedno z nejlepších alb Tří sester (jak skvělými skladbami, úžasnými úryvky z Belmondových filmů, tak noblesním intrem recitovaným Jirkou Langmajerem). Některé písně jsou natolik legendární a chytlavé, že nemohli chybět ani na tomto koncertě - např. Už koluje fáma, Vlachovka, Aida či další vzpomínková plná božských přání Modlitba pro partu.

Novější skladby byly protkávány starými dobrými fláky a naopak, a všechny byly doprovázeny vkusnou tematickou grafikou. Např. píseň Mexiko byla doprovázena tradičními barvami, obrazci ve tvaru sombrera, úryvky z animovaného filmu Coco a nakonec pyrotechnickými rotačními efekty. Zmiňovaná píseň Průša zase úchyláckým divadelním mini vystoupením, a při písni Zelená se v grafice pochopitelně jiná barva neobjevila.

Závěr už tradičně patřil odhalování dokonalých těl jednotlivých členů hudební posádky počínaje Fanánkem, a jak si přáli všichni přítomní chlapy, konče i Supicí. Ta si sundala své tričko také, nicméně žádné zásadní překvapení neproběhlo nebo vlastně ano, ona pod svým tričkem měla ještě černé tílko, tak nebylo k vidění nic víc než ono tílko.

Všechna trička putovala vzduchem mezi největší fans, kterým bezpochyby udělala velkou radost. Stejně jako nám všem přítomným celá tahle akce, kterou si velmi rádi zopakujeme ihned jak to bude možné.