Na pokec s Critical Acclaim 22. července 2017   (22:03)Kluci z CA se nám rozpovídali o klipu, o muzice, o tom, co je dojme, i o tom, který z členů by si mohl zahrát i bez nich. A když to dočtete do konce, čeká vás za odměnu jedno veselé video.

Kdo zinicioval Critical Acclaim?

Kuťa: Tak to budeme asi my se Staňou.
Staňa: To bylo asi ještě v době, kdy Kuťa hrál s Cookies a já jsem tak nějak nedělal vůbec nic, tak jsme si řekli, že až přijde ten správný čas, tak že založíme nějakou kapelu.
Kuťa: No, my jsme si to už říkali dlouhý roky, no. Vlastně už od tý doby, co jsme se poznali.
Staňa: No, většinou to byly jenom takový ty kecy u piva…A jednou jsme se ožrali tak, že jsme do toho nakonec šli. Tak nějak už uzrál ten čas, kdy jsme si řekli, že dáme něco dohromady. Nakonec prostě po pár zkouškách, někde ve zkušebně v garáži u známých, jsme si tam něco klohnili. Pak nás napadlo oslovit Oswalda, jestli do toho s náma půjde a ten říkal, že proč si nezahrát.
Kuťa: Mimochodem výborná zkušebna. V létě pec, v zimě mrazák.
Staňa: No a vymysleli jsme si prostě dvě, tři písničky jenom tak bez textu, čistě muziku, a řekli jsme si, že to potřebujeme nějak oživit a že do toho hlavně je potřeba nějakej ten zpěv. Tak jsme podali inzerát.
Kuťa: No, inzerát. Do Anonnce, vole. (smích)
Staňa: No, přes sociální sítě.
Kuťa: No, prostě jsme napsali na Facebook. Cágo nám to zasdílel a chytl se na to Peťa.
Petr: Ještě, že mám Cága v přátelích. Díky, Martine.
Staňa: Peťa přišel na konkurz ještě s jedním klučinou, což bylo taky celkem vtipný, protože my jsme s Kuťou seděli a nevěděli, co máme dělat, tak jsme tam na sebe všichni koukali a nevěděli, co máme dělat. Nakonec Peťa zazpíval aspoň jednu písničku, a tak to vyhrál. (smích)
Petr: Já si myslím, že to bylo tím, že ten druhej borec zpíval o Keltech.
Staňa: No, a tak vznikli Critical Acclaim. A to jsme se vlastně v tý době tak ani nejmenovali.
Petr: Jo, myslím, že jsme se jmenovali From The Last Breath.
Kuťa: Což jsme nakonec zavrhli, protože se to blbě vyslovovalo. A tak jsme si zvolili ještě debilnější název. (smích)

Měli jste už tehdy nějaké ambice, že se chcete dostat někam dál? Nebo proč jste vůbec začali hrát?

Kuťa: My jsme se Staňou už oba nějaký zkušenosti s hraním měli, ale oba jsme potřebovali opravdu hrát něco, co nás opravdu bude bavit. Nějakou svoji srdcovku.
Samozřejmě úplně původní inspirace byla u Avenged Sevenfold, to jo.
Staňa: Zatím si zachováváme to, že každý si přijde s nějakým svým nápadem, pak se to rozvíjí a ta kapela na tom pracuje.

Teď, když už jste teda zjistili, že to tak nějak funguje, kam byste se chtěli posunout? Co je teď pro vás prvořadé?

Petr: Rozhodně hrát pro lidi, to je teď pro nás nejdůležitější. A taky se trošku odpíchnout mimo region. Pak tady hrajem třeba třikrát do roka a pro ty lidi už to pak není tak zajímavý. Chceme se dostat někam dál, hlavně třeba k lidem, který nás ještě nikdy neslyšeli.

Co si myslíte, že lidi potřebují, aby je ta muzika zaujala?

Petr: Hezké tváře? To by byl možná důvod, proč jsme nikdy nehráli dál. (smích)
Kuťa: Což o to, Peťo, ty bys možná zahrál, ale my tě brzdíme. Ale je to možná i tím, že lidi jsou tady v Česku spíš zastánci českých textů.
Oswald: Na jednu stranu si myslím, že by je mohl zaujmout ten náš videoklip. Třeba se na to podívají a pak si toho od nás poslechnou víc.

Tak, dostáváme se ke klipu. Scream to the silence je váš třetí videoklip. Jaký tam vidíte postup, co se těch klipů týče?

Staňa: Já si myslím, že tak, jak se vyvíjí naše hudební tvorba, tak se vyvíjí i ta klipová. A je to především díky Michalu Novákovi, který to s náma od začátku táhne. Všechny tři klipy jsou z jeho produkce a tak, jak se posouvá naše muzika, tak určitě i ta jeho kamerová tvorba. A jinak k tomu klipu, tak to je hlavně Petrova práce.

Ty jsi tak skromný, nic neříkáš, jenom tak přicmrndáváš…

Kuťa: No, Peťa, on má hlavně ty vtipné glosy. Člověk kecá, kecá, pak Petr něco řekne a člověk se cítí jako debil. No, a za to ho máme rádi a zároveň nenávidíme. (smích)
Petr: No ne, je fakt, že co se týče klipu, tak musím dát Staňovi za pravdu…Je to moje práce. (smích) Je to vlastně tak, že my jsme to s Michalem dávali dohromady asi přes dva měsíce. Týká se toho, co se v nedávné minulosti mě nebo kluků hodně dotýkalo. Ten klip hodně pojednává o sebevraždách. A prostě, co já mám zkušenosti, tak ty lidi, co tu sebevraždu spáchali, tak měli pocit, že už tu pro ně nikdo není, že jsou tady sami. A já si myslím, že z mýho pohledu to tak skoro nikdy není. I v tom klipu je to vlastně udělaný metaforicky, že se tam objevíme, aby věděli, že to nemají dělat, že tady někdo je a oni si to uvědomí a neudělají to. V tom klipu je vlastně poukázáno na skutečný lidi. Nikde to není vysvětlený a nikdy jsem to ani neřekl, ale všechny ty příběhy jsou vlastně reálný. A nikdo z těch pěti lidí už tady vlastně asi není. Bohužel neměli takovou pomocnou ruku, jaká je ukázána v klipu. 

Co byste chtěli dokázat vaší muzikou?

Staňa: Asi především pobavit.
Petr: Asi jo. Já si myslím, že to je dneska asi největší princip muziky, protože bohužel nejsme v roce ´78, kdy si ženský trhaly rodidla u Led Zeppelin a u Beatles. Dneska to asi není o honbě za nějakou slávou nebo o penězích, ale o tom oslovit co nejvíc lidí a hlavně, aby je to bavilo. Mě třeba strašně těší, když někde zahrajeme a po koncertě za náma přijdou lidi, který neznám, a řeknou, že to bylo super, a pak třeba ještě vidím, že si nás třeba na FB přidali. To je strašně super.
Staňa: Je to prostě o tom předávání té energie. Ta kapela těm lidem a ti lidi to zase pošlou zpátky k tobě. Ty prostě pak vidíš, že pod tím pódiem paří a je to prostě takovej povznášející pocit.
Petr: Třeba Pivní Slavnosti v Přerově. Tam jsme teď hráli 2 roky po sobě a ten výraz těch lidí je to, proč by ten člověk tu muziku měl dělat. Pro mě to byla neskutečná party. Já jsem z toho byl úplně v tranzu. Jsem se druhej den koukal na videa a říkal jsem si: „Tohle jsem nedělal, ne?“

S kým byste si chtěli zahrát? Kdo je váš idol?

Kuťa: Avenged Sevenfold, hahaha.
Petr: Prosím, prosím s Linkin Park. ( pozn. redakce - rozhovor se odehrál den před tím, než frontman kapely Linkin Park, Chester Bennington, spáchal sebevraždu) .
Oswald: Já si pamatuju, jak jsem v patnácti nebo šestnácti letech poslouchal kapelu Helia a asi před rokem nám přišla nabídka zahrát si jako předkapela amerických Dayseeker, já jsem tu kapelu vůbec neznal, kluci prej jo. No, a tak jsem se díval, kdo je tam dál a najednou tam tu Heliu vidím. Tak si říkám: "Ty jo…" Tohle prostě člověka krásně podpoří v tom, co dělá. Dělat všechno pro to, aby se ty sny splnily. Může to přijít a nemusí. Je to o náhodě. A člověka to strašně nakopne. Už i to být s tou kapelou v zákulisí, kecat s nima.
Petr: Třeba Dayseeker byli teď, jak vydali svoje nový album, tak na i-tunes byli v prvním týdnu toho prodeje, nejprodávanější kapela na světě v rockové sekci.

Je něco, co by vás dokázalo dojmout třeba až k slzám? Myslím, co se muziky týče.

Petr: Mě vždycky dostane, když vidím, jak si lidi zpívaj naše písničky. Zatím se to teda nestává často, asi spíš jenom v Přerově. Asi nemůžu říct, že by mě to teda dojmulo až k slzám, ale rozhodně mě to dojímá. To bych si prostě přál, aby se dělo častěji.
Kuťa: Mě třeba jako dojalo, že Peťa požádal na našem akusťáku svoji přítelkyni o ruku. To se teda přiznám, že jsem byl docela na měkko. Ale zase docela to vyrovnalo tu moji nasranost, že mi ukradl nápad. (smích)

Na co byste nalákali lidi? Proč by na vás měli jít?

Staňa a Oswald: Na Peťu určitě.
Oswald: No fakt jako. To slyším pořád – charismatickej pěknej zpěvák.
Petr: Fakt? Mně to ještě nikdy nikdo neřekl. (smích)
Staňa: Já myslím, že dokážeme na tom pódiu vytvořit dobrou atmosféru, která ty lidi bude bavit.

Chcete o kapele Critical Acclaim vědět víc ? Tady je jejich FB a pokud chcete poslechnout jejich songy mrkejte na Bandzone nebo YouTube .