Na slovíčko s Aušusem… 14. dubna 2018   (14:38)Bylo březnové sobotní odpoledne 30. 3., zbývalo pár hodin do společného koncertu Aušusu a Trautenberku a my jsme v šatně Aušusu vyzpovídali frontmana Kunčakiho (kytara,zpěv) a Vojtu (kytara).

Bylo březnové sobotní odpoledne 30. 3., zbývalo pár hodin do společného koncertu Aušusu a Trautenberku a my jsme v šatně Aušusu vyzpovídali frontmana Kunčakiho (kytara,zpěv) a Vojtu (kytara).

Víme, že jste v loňském roce oslavili krásných 20 let od vzniku. Proto se nabízí otázka: Jak jste před těmi 20 lety vznikli? 

Kunčaki: Já jsem před těmi dvaceti lety už nějaké dva roky hrál s kamarády. Pak jsme se ve Staňkově dali dohromady s pár lidmi a tak vznikl Aušus! Náš bubeník byl spíš do dechovky, takže jsme se trošku nepohodli a my jsme ho poslali do nějakých končin… :) Pak holky, které hrály ve skupinách, sehnaly další zbytek kapely. Ti, kteří se mnou tehdy začínali ve Staňkově, postupně odpadli. Takže jsme tak nějak dali dohromady sestavu, na prvním kšeftu v téhle sestavě jsme dokonce měli kytaristu, který celý koncert odehrál a stál za bednou, protože se styděl…:) Druhou akci a support Kabátům s námi potom odehrál Pavel, který pak hrál kytaru a jak jsem říkal, když přišli Kabáti, bylo rozhodnuto. Tahle sestava už zůstala „x“ let.  


 

Kunčaki: Tehdy se to tak nějak prolínalo, pak odešli kytarista a basák, kteří si vlastně našli další dvě kapely. Pak to „ sem tam“ šlo. Muzikanti někdy mohli hrát, někdy měli jiný kšeft. Dále pak odešel manažer David. No a potom už jsem se o Aušus staral jen já a už mě to nebavilo… Kvůli klukům jsem musel osekávat koncerty, měli jsme třeba jen jednu akci za měsíc. Kluci totiž hráli další čtyři vystoupení s jinými kapelami. Tak jsem se jich zeptal, jestli to mají zapotřebí, nebo zda se na to chtějí vykašlat. Odpověděli, že odehrají ještě rok a pak se na to vykašlou. Další lidé se sehnali docela rychle. Během půl roku jsme se dali dohromady a hráli jsme dál, ale už to prostě nebylo ono. Bubeník Milan Kalisnerů nám zůstal ( hrál s námi ještě před tím a neměl s tím problém ).  Pak jsme sehnali zbytek skupiny, jak říkám, šlo to poměrně rychle. Myslím, že fanoušci ani nezaznamenali, že jsme na nějaký čas přestali hrát. Pak se členové různě střídali: přibývali, ubývali…

No a ve finále jsme měli skoro rok pauzu, protože se bubeník Milan vysekal – měl nehodu. Takže jsme vzali na záskok bývalého bubeníka Basťu, abychom mohli odehrát velké akce jako byl Pekelňák a Chodrockfest. Pak byl chvíli manažerem Honza Tesák ( současný manažer ), se kterým Aušus opět fungoval. Pak zase odešel a kapela přestala fungovat. Prostě pořád něco haprovalo… Ale oficiální pauzu jsme vlastně nikdy neměli, stále jsme jen sháněli muzikanty. Pořád to bylo rozjeté. Pak jsem potkal Vojtu ( současného kytaristu a iniciátora comebacku ) a více už Vám poví on.

Vojta: S Kunčakim jsme se potkali na festu, já tam byl s naším současným basákem a všichni jsme byli značně podroušeni. Přišel jsem za Kunčakim a prostě jsem mu oznámil, že dáme kapelu dohromady. Druhý den jsem Kunčakimu zavolal. On si vůbec nepamatoval, že jsme o tom spolu mluvili.

Kunčaki: A tak jsem se dozvěděl, že jsme dali Aušus znovu dohromady. Vojta začal shánět muzikanty, že dá dohromady celou sestavu. Problémem byli bubeníci, proběhlo několik výběrů.  

Kunčaki: Dříve jsem měl rád tu poslední, to už se blížila večeře. …smích…:) Nedá se říct, jakou pecku mám nejradši. Všechny mám stejně rád. Pro publikum je asi takovou zásadovou písničkou Mrazík. Ale je to různé, třeba pro někoho to je například Song pro Valdu (Kráva).

Kunčaki: První koncert byly Holostřevy. A měli jsme samozřejmě stejné pocity jako na začátku, těšili jsme se a byla to pohoda.
 

Vojta: Já na koncertu až tak spokojený nebyl, byla tam zima a ke zvuku jsem  měl taky určité výhrady. Ale dorazilo hodně lidí a byli super.

Prozradíte nám nějakou "veselou příhodu z natáčení"?

Kunčaki: Sranda byla, když jsme jeli do Tater. Měli jsme tehdy hrát před Arakainem na motorkářském srazu . A když jsme byli na začátku Uherského Hradiště, tak volal David pořadateli a říkal: „Hele, stíháme to tak tak. Rozbalíme a hrajeme.“ Na konci Uherského Hradiště volal opět David pořadateli , že už to nestíháme. Takže jsme hráli po Arakainech a dalo by se říct, že nám vlastně Arakain dělal předkapelu…smích…

Je o vás známé, že jste třikrát vystupovali s legendárním Kabátem. V ČR není moc kapel, kterým se to povedlo.  Jak jste se k vystupování před Kabátem dostali a jak na to vzpomínáte?

Kunčaki: Měli jsme zkoušku a když jsem se vrátil domů, tak mi volal náš tehdejší bubeník Basťa a říká: „ Hele, co kdybychom hráli před Kabátama? Tak jsem mu odpověděl: „ To víš, že jo… Dělej si pr**l z někoho jiného!“ Basťa: „Fakt jako. Jak teď hrají v Domažlicích. Mají koncert až za dva týdny – takže pohoda. Tak jsem se Basti ptal, kde to sehnal a on mi řekl, že pořadatelům z Domažlic byly nabídnuty dvě kapely a ani jedna se jim nelíbila. Tak, že prý bysme to mohli zkusit. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit, ale on to myslel vážně! Pořadatelé si nás tehdy přijeli poslechnout. V té době jsme jako Aušus měli odehrány dva koncerty. Na každém bylo 80 lidí. 

Pořadatelům se naše muzika líbila a chtěli nás vzít. Jen se ptali, jestli nám nevadí hrát před tolika lidma a zda jsme na to zvyklí. Odpověděli jsme, samozřejmě, v pohodě a kytarista Pavel ještě dodal, ale každý se svou kapelou. Už druhou písničku se na tomto koncertu začal dělat kotel, tak to byla pohoda! S pořadateli byla tehdy skvělá spolupráce ( pořádali to místní fotbalisté ).
 

Kunčaki: Pamatuji si na druhý festival, který jsme hráli. Byl to náš druhý kšeft. Byl tam zvukař z Klatov, ten to měl tak úžasně nazvučené, že hráli čtyři kapely a z toho jsme jediní my měli slyšet zpěv, protože jsem překřičel zvuk.

Trautenberk pro vás jistě není neznámou kapelou, ale pokud se nepletu vystupujete s nimi poprvé?

Kunčaki: Samozřejmě, že jsme o Trautenberku slyšeli, ale hrajeme s nimi poprvé.

Plánujete na léto koncerty na festivalech?
 
Honza ( manažer ): Máme v diáři pivní slavnosti, festivaly – např.festival v Kozolupech, pak také taneční parkety.