Punk Fest vol. 6: Chrudimský amfiteátr se proměnil v divoký punkový kotel 7. září 2026 (23:59)Dva dny plné nekompromisních riffů, syrové energie a skvělé rodinné atmosféry. Šestý ročník chrudimského Punk Festu přetvořil amfiteátr letního kina v jeden velký pulzující kotel. Projděte se s námi od pátečního žánrového překvapení přes sobotní nálož mladé krve až po večerní smršť v podání absolutních legend domácí scény. Jak dopadl nečekaný pagan metalcore křest, proč museli pardubičtí Street Machine zrušit koncert a jak vypadala nedělní tichá zákulisní tečka po skončení festivalu?

Jitka Mlejnková

152 fotografií v galerii Punk Fest vol.6, Chrudim, konec (7 / 152)

Pátek 7. srpna odpoledne, Chrudim. Zatímco v ulicích města vrcholí tradiční Salvátorská pouť, v areálu letního kina se dokončují poslední přípravy před vypuknutím šestého ročníku Punk Festu. Zapomeňte na kolotoče a cukrovou vatu, tady se bude servírovat úplně jiná porce dobrot a zábavy.
Pár minut po 18. hodině začíná v amfiteátru burácet první formace – Konkorto. Jejich kombinace pagan hudby a death metalu funguje skvěle. Na stagi se představuje zajímavá sedmičlenná sestava: mužské jádro v podobě zpěváka, kytaristy, basáka a bubeníka doplňují hned tři šikovné hudebnice – druhá zpěvačka, houslistka a flétnistka.

Hned od první pecky je to totální nářez a divočina. Zpěvák v průběhu setu odhazuje středověkou kytaru, chápe se mikrofonu a sází další poctivý death scream, do kterého se melodicky přidává právě ženský vokál. Zaznívají pecky jako Amulet, Tajemství nebo rozpracovaná novinka Cesta, která po pomalejším rozjezdu dostává nekompromisní metalový spád.
Po brutálním irském reelu a intru ve stylu „prince drsoně“ uzavírá jejich vystoupení pomalejší flák, uvozený hláškou „Natavil se kurva drát!“. Když pak s kapelou po koncertě kecám a fotím je, házím do placu myšlenku, že tohle je vlastně čistokrevný pagan metalcore. Tahle formace si tuhle poznámku okamžitě zapisuje za uši. Možná jsme právě byli svědky zrodu nové žánrové škatulky. Kdo ví?

Následují poslední úpravy zvuku a z pódia zazní: „Nebudeme to zdržovat, kapela Víme proč!“ Punková skvadra ze Slatiňan odpaluje první čistokrevný punk večera songem Modrá kolona. I když jim zpěvák Milhaus odjel pařit na Brutal Assault, ve čtyřech to rozjíždějí naprosto skvěle a do objektivu posílají exkluzivní pozdrav pro Musicgate!

Kytarista Šmory hned v úvodu vystřihuje na kytaru známé melodické intro z Top Gunu, čímž baví publikum, a pak se hned ujímá úvodního vokálu. Následně z pódia zazní nekompromisní: „Smolař, tetování a jdeme do prdele!“ a kapela tyto dva hitové tracky okamžitě sype do lidí. Pro kamaráda, který už s nimi není, věnují píseň Život v kleci a nechybí ani pecka Jednou stopou pro všechny milovníky ska a punku. Šmory se pak znovu chopí vokálu v songu Demokracie Made by USA a slatiňanská parta pokračuje ve své divoké punkové jízdě. Fanoušci nadšeně souhlasí – tohle je přesně ta energie, pro kterou sem přišli.

Bez zbytečných pauz nastupují kladenští Rumble Ansamble a ostře pálí Koncentrační tábory. I když je u nich po zdravotní a zkouškové stránce „všechno tak trochu na píču“, protože zpěvák dojíždí antibiotika, řeší se problém s bubeníkem a celá kapela bojuje s limity, kytary přesto řežou ostošest a bicí si v ničem nezadávají s metalovým drajvem.

Rumble Ansamble Punk Fest vol.6, Chrudim

Sázejí prověřené fláky Ctihodný občan, novější Votvírák i zbrusu novou věc s klipem Už je čas. Další hitovkou v setlistu je Kladenskej punk. Hned poté zpěvák hecuje fanynku pod pódiem: „Dáme si Mafii a politiku, jestli znáš text, tak pojď!“, což je v tom zběsilém tempu slušná výzva. Nechybí ani poctivá vykopávka z úplných začátků kapely s legendárním refrénem „...to já žrát nebudu!“ a po vlně žádostí o nášup dává kapela definitivní tečku v podobě skladby Naše muzika.

Zlatým hřebem pátečního večera je formace Upside Down, která ladí formu a patnáct minut po 21. hodině odpaluje poslední set prvního dne. Hned od podlahy spouští poctivou punkovou smršť a dává jasně najevo, proč patří ke stálicím scény. Po skladbách Tak už dost a pivní hymně Když teče pivo se v kotli objevuje vlajkonoš a s ním přichází pecka Vzhůru nohama. Pamětníkům v publiku kapela připomíná starší hit Tenkrát, načež v divokém tempu pokračuje věcmi Rub a líc a čerstvou novinkou Krysí závod.

Naprostým úletem je pak vtipné reggae propojení Československé státní hymny (Nad Tatrou sa blýska a Kde domov můj) proložené rapem a heslem „Punk's not dead, to byl můj svět!“. Tohle intermezzo atmosféru na chvíli uvolňuje, aby ji vzápětí kapela znovu rozsekala skladbou Jistý kroky. Finále patří hromadnému zpěvu o dupání králíků, kdy kapela dává velkolepou unplugged verzi songu Králíci. Po ní následují ještě dva bonusové fláky Bomba a Co se děje, které definitivně uzavírají páteční pouťovou jízdu.

První den má být podle slov Honzy z pořádající Bandy spíše rozjezdový a chill-outový, ale nikdo nečeká, že se pogo a stage diving utrhnou ze řetězu hned od začátku. A to nejlepší nás teprve čeká v sobotu!

Sobota: Nový den, nová energie a parádní žánrová pestrost
Sobota otevírá novou kapitolu 6. ročníku Punk Festu a hned po poledni přichází obrovské překvapení dne v podání domácí formace Born2Drill. K Terce, která s kapelou občas vystupuje, se totiž tentokrát na pódiu přidává i její brácha Dan. Frontman Pepa chytá mikrofon a nekompromisně hází do publika: „Chci vidět totální peklo, děti!“

A peklo se opravdu rozjíždí. Na letošním Proč festu tahle parta rozhodně nestrašila nadarmo, když představila Téru jako nastupující mladou krev, a dnes dokazuje, že nám roste skvělá punková generace pokračovatelů. V rychlém a syrovém tempu sázejí tracky Nesměj se a pojď, Život a hodnoty nebo úderné Tetování. Nechybí ani veřejné poděkování a exkluzivní zdravice naší redakci Musicgate za fotky a články, což nás obrovsky těší – tuhle mladou krev rádi podpoříme! Předposlední flák Polib si konečně rozjíždí v amfiteátru poctivý sobotní moshpit a celou tuhle 45minutovou smršť ostře uzavírá song Skinheadská.

Po 13. hodině přichází na řadu otázka: Jako fakt? To ale není údiv, nýbrž název jihočeské celtic-punkové party, která do Chrudimi přiváží divoký irský styl. Jakmile se rozezní kombinace houslí a harmoniky v rychlém tempu u skladeb Ovarová hlava, Stíny, Primadoma nebo Vrah, okamžitě se v myšlenkách vracím zpět do keltského oppida na Lughnasadu. Kapela umí i lehce zvolnit, což dokazuje pomalejší věc Uhlí nebo skočná předělávka Dřevěný nohy. Velký ohlas sklízí rockovější novinka Hodiny o životě, kterou složili teprve před třemi měsíci. Závěrečný trojblok Pirátská, Peklo s Jardou a nekompromisní Polibte mi prdel pak dává za tímto vražedným irským setem parádní tečku.

Zajímavé osvěžení pak přináší další mladá domácí formace Na Hraně, která rozhodně nehraje čistý tříakordový punk. Jejich styl stojí na melodičnosti, nu-hardcore drajvu, screamech a skvělých kytarových skrečích. Celou show rozjíždějí trackem Vzpomínky, po kterém následuje skladba Nota a věc s názvem Pasti, kterou složil jejich basák. Ta kombinuje těžkou melodičnost, pomalé tempíčko a zvuk klavíru, aby ji vzápětí kapela odpálila tvrdým riffem. Alternativní drajv a dvojkopák u bicích – to je prostě dokonalá kombinace.

U songu Budík jako bych v úvodu slyšela syrové raw riffy od rané Nirvany z éry alba Bleach. Bubeník si pak odskakuje za mikrofon, aby odzpíval hardrockově romantickou věc Přesto nejede vlak, po které následuje titulní Na hraně. Set pak temně a melodicky uzavírají starší kousky Hnij a upadej, Pod hladinou a finální Šlápoty. Škoda jen, že kluci nemají v repertoáru i nějakou pecku v angličtině, ten syrový zvuk z konce osmdesátek by k tomu skvěle seděl.

Úderem půl čtvrté už ladí formu domácí pořádající Banda. Tahle skvadra je v podstatě jeden velký rodinný podnik, který drží pevně při sobě na pódiu i v zákulisí. Na scénu nastupuje Honza s kytarou, Radis za bicími a Pavel s mikrofonem i pozounem, což slibuje poctivou ska-punkovou veselici. Doprovází je nový basák Radim, který skvěle zapadl do party.

Rozjíždějí to rovnou od podlahy s hardcore-punkovou kadencí v songu Občan. Následuje pomalejší rozjezd, který se plynule překlopí do rytmů s vůní ska a reggae v pecce Slepice, kterou kluci tradičně věnují všem ženám v sále. Amfiteátr pod taktovkou domácích duní u věcí Miluju, Podivná nálada, Rovně stát či Důležitý stát. Dojde i na reggae-ska kousek Ježek, načež Pavel s pozounem v ruce rozjíždí parádní debatu a do placu hází hlášku: „Ňáký skéro? Máte to ubalený? Necítím žádný skunky!“ Tímto stylem uvádí svůj stejnojmenný počin Skéro a show pokračuje.

Dojde ale i na vážnější notu u válečného songu Stůj nebo střelím. V další pecce za mikrofonem exkluzivně zaskakuje speciální host Štěpán Málek z V.V.Ú. a z pódia v tu chvíli letí dojemné a upřímné: „Jiříku, děkujeme!“, což v amfiteátru vytvoří neuvěřitelně silnou atmosféru plnou respektu a sounáležitosti. Oficiální set končí trackem Luigi a Mário a po něm přichází poslední Balada (Stálo mě to kousek sil) jako velké poděkování všem pořadatelům za skvělou akci. Z pódia navíc zaznívá smutná zpráva – pardubičtí Street Machine dnes nevystoupí, protože jejich zpěvák má od včerejška ruku v sádře.

Banda Punk Fest vol.6, Chrudim, se Štěpánem

To však nic nemění na skvěle rozjeté sobotní jízdě, protože patnáct minut před 17. hodinou nastupuje brněnská legenda Inseminační stanice, která s sebou přiváží i mladou hostující zpěvačku. Svůj set odpalují peckou Půlnoční serenáda, což je prvotřídní punk rock podpořený zvukem housliček. Po doladění nástrojů následuje Bílá nemoc a drsný vzkaz Pražský kurvy, věnovaný kamarádu Petrovi. S pozdním odpolednem se loučí svou nejstarší ska-punkovou vykopávkou Otázky, kde se v textu pořád dokola točí ono pověstné „proč?“, a jako bonus přidávají parádní tečku v podobě songu Romantická.

Inseminační stanice Punk Fest vol.6, Chrudim

Večerní smršť: Když do rukou vezmou žezlo legendy
S blížícím se večerem se amfiteátr letního kina plní k prasknutí a na scéně se chystá rozpoutat další punkové peklo formace V.V.Ú.. „Za klobásu dáme půl hoďky,“ hází hned v úvodu do placu basák a Štěpán Málek hrdě hlásí: „My jsme V.V.Ú. a hrajeme punk!“ Po třech týdnech od Benefice na Číču je vidím znovu na scéně. Začínají opět stylovým intrem z Pulp Fiction a hned od podlahy pálí otvírák Jen jedna příchuť s nesmrtelným refrénem „Sem to já a seš to ty, ale ne my!“. Hláška o drogách, chlastu a rock'n'rollu pak oznamuje nástup songu Losser.

Štěpánovi sice táhne na šedesát, ale ze svého neuvěřitelného showmanství neztrácí ani stopu a celá kapela šlape jako namazaný stroj. Éterem letí vzpomínková věc na harmoniku Svoboda, kterou Štěpán uvádí slovy o smazaném světle a vymyté kebuli, následovaná kouskem Realita vzdálená od Krtka. Nechybí ani oi-punková nálož Mice of the Streets či tendenční věc Punk věnovaná Hugovi. Po reggae vsuvce na jointíka v podobě tracku Bad boy přichází dojemné věnování kultovní skladby Sestra všem těm, kteří už s námi nejsou.

Následně přebírá otěže song Hračka, po kterém kapela spouští Noční můry. Exkluzivním hostem setu se stává Jiří „Marvin“ Švanda, zakládající člen původní sestavy N.V.Ú., který jde za kytaru místo Fandy. S kapelou dává covery na počest hudebníkům z Plexis a Slobodné Evropy v podobě pecek Svět jsou báry a Podvod. Po parodickém „útoku na Eurovizi“ v tracku Tenhleten song přichází legendární Anarchistická lidová a definitivní country-folk-punková tečka Tři kříže s typickým sborovým halekáním „tutatutatutáčč“. V.V.Ú. zkrátka dokazují, že umí strhnout k divoké pařbě celý areál letního kina.

Před námi jsou poslední dvě kapely, které patří k letitým pilířům domácí scény. Přibližně patnáct minut po 20. hodině nastupují příbramští E!E a z reprobeden burácí známé intro od The Clash s textem „tak už kluci tak už jdou, pěkně v řadě za sebou“. Hned jako druhou sázejí nekompromisní Anarchii a zaplněný areál s nimi řve: „...sednout si k pelikánům, radši doma zůstanu a v noci musím mrdat“. Vidět tuhle legendu po 25 letech naživo a v takhle nesežrané formě je neskutečný zážitek.

Kapela do lidí sype jeden hit za druhým. Letí prověřené pecky Na kolejích a legendární Poslouchej s refrénem „jestli chceš u mě bydlet…“, i melancholický příběh o tom, že „svůj život zrovna nevyhrál…“ v songu Čochtan. A když přijde na řadu Nasraná, ze stage nekompromisně hřmí: „Nasrat a válčit nebudu!“. Pod pódiem to vře a lidi hromadně dávají věci Práce, Deprese, Indián nebo divoké Pogo, kde každý v kotli jede jako gogo.

Absolutní vrchol přichází, když z mikrofonu zazní mrazivý monolog: „Každá země, kde se moc mluví o svobodě, je podezřelá....“ a kapela odpaluje flák Míša. A hned po něm areálem rezonuje jednohlasný řev: „Svině nemlaťte mě, protože já dlouhý číro mám…“. Nechybí ani Krylův Král a klaun, Ferda mravenec nebo věc Měl jsem jednu holku s jasným heslem „nic nového nerozjížděj“. Do finále se pak jde přes dravý Nástražným koši, flák Koryto a nechybí ani Humusák. Od poloviny setu se hromadně zpívá tak hlasitě, že se to nese až k řece Chrudimce.

Úplnou třešničkou na festivalovém dortu je severočeská Houba, která do lidí pálí energii hned od prvního akordu skladby Cigarety. Následuje nálož Samý kdyby a polsky zpívaná Droga. Kapela posílá potlesk zvukařům a spouští věci Ničeho nelitujem a starý flák z roku 1997 Políbit prdel. Přicházejí hity Šašek a Večírek ztracených existencí, po kterých Jirka odpaluje pecku Lituji.

Zbrusu novou píseň Panky a hákory pak celá ústecká parta věnuje zraněnému zpěvákovi ze Street Machine. Areálem hned na první dobrou burácí chytlavý refrén „Stejný, stejný, jsme jiný, jsme jiný…“, ve kterém se dokonale propojují světy obou tvrdých subkultur. Setlist následně graduje přes parádní basovou linku v tracku Padlo, kterou rozjíždí sám frontman, až k finálním peckám Bomba a Bezcestí. Publikum šílí a vyřvává si přídavek – klidně pět dalších věcí! Ústečtí kluci zkrátka neztratili nic ze svého lesku, show má neskutečné tóčo a obrovskou energii.

Šestý ročník chrudimského Punk Festu definitivně skončil, ale pro mě příběh pokračuje ještě v neděli. Nedá mi to a vracím se na „místo činu“. V amfiteátru letního kina už panuje absolutní ticho a domácí Banda uklízí aparaturu. Využívám téhle klidné zákulisní atmosféry, dělám poslední fotku z balení a zkouším s jejich bubeníkem spáchat ten slíbený rozhovor. V tom povíkendovém úklidovém shonu z toho nakonec sice vylézá spíš takový vtipně nepovedený punkový bizar, ale přesně tyhle momenty dělají festival festivalem.

Když se ohlédnu za celým uplynulým měsícem (od letošního Proč Festu přes Benefici na Číču až po magický Lughnasad), uvědomuji si, jak skvělé je zakončit tuhle letní pouť právě tady v Chrudimi. Potkat po té době znovu všechny ty známé tváře, pokecat na stejném místě a zažít takovou nefalšovanou rodinnou atmosféru s lidmi z naší scény, to je prostě nepopsatelný zážitek. Domů odjíždím vyčerpaná, ale neuvěřitelně spokojená.