Nezmaři ohromili Prachatice 31. března 2017   (09:04)Česká folková legenda opět nezklamala

Je čtvrteční večer 30. března 2017 a já mířím do Městského divadla v Prachaticích za legendou české folkové scény, za skupinou Nezmaři.
Zakládajícími členy skupiny v roce 1978 byli Zdeněk Hejkrlík, Zdeněk Svoboda, Luboš Hrdlička a Pavel Zajíc.
Od roku 2002 hraje kapela v ustáleném složení: Pavel Zajíc – zpěv a kytara, Pavel Drengubák – zpěv a kontrabas, Šárka Benetková – zpěv a klávesy, Tonda Hlaváč – zpěv a kytara.
Dnešní večer je pro mě za odměnu, protože uvidím a hlavně uslyším nejen mou oblíbenou skupinu, ale také komorní sdružení členů Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) ve složení: Ludvík Sklenář – housle, Saša Kopka – housle, Markéta Sádecká – viola, Pavel Barnáš - violoncello, Jarka Tajanovská – hoboj.

Přicházím do prázdného sálu před půl sedmou. Právě včas, abych byla svědkem zkoušky, která mi jen potvrdila, že mě čeká zcela nevšední zážitek. Ještě poslední úpravy malého pódia a interpreti odchází, aby mohli pořadatelé do sálu pouštět nedočkavé fanoušky, mezi kterými vidím jak dětské tváře, tak mladé, ale i starší ročníky. Během pár minut je sál Městského divadla zcela zaplněn. Není divu, protože Nezmaři v Prachaticích vyprodají své koncerty pravidelně během krátké doby.

Je pár minut po sedmé a fanoušci potleskem vítají přicházející členy skupiny. O úvodní slovo se postaral tradičně Pavel Jim Drengubák a všechny přítomné potěšil slovy, jak se do Prachatic rádi vrací.
První píseň dokazuje, že Nezmaři prachatické publikum opravdu dobře znají a prachatičtí velmi dobře znají Nezmary. Hned na úvod totiž zařazují jednu z nejznámějších písní Ráno bylo stejný a velmi rychle vzniká spojení s publikem. Celé divadlo včetně mě zpívá a atmosféra mě vrací ve vzpomínkách do dob dospívání. Do společnosti dobrých kamarádů, večerů a nocí u ohňů pod hvězdami, kdy jsem tuto píseň slyšela poprvé. Dle zasněného výrazu mnohých dalších nejsem jediná.
Zhruba první třetina koncertu patří výhradně kapele Nezmaři. Zaznívají známé i méně známé písně, které jsou prokládány vtipnými komentáři Pavla Jima Drengubáka za vydatné podpory Pavla Zajíce. Publikum se skvěle baví a odměňuje interprety hlasitým potleskem. Po písni Bouře Pavel Drengubák pomalu připravuje publikum na příchod symfoniků. Jak říká, jedná se nejen o vynikající umělce, ale také dobré přátele, se kterými Nezmaři spolupracují zhruba 3 roky. 

Končí další z krásných písní Fénix a za potlesku odchází mužská část kapely. Šárka Benetková však na podiu nezůstává dlouho sama, protože přichází první z členů SOČR Pavel Barnáš, mimo jiné ředitel známého festivalu Okolo Třeboně, se svým violoncellem. Slyšíme první tóny kláves, ke kterým se přidává krásný a procítěný hlas Šárky a po chvíli také violoncello Pavla Barnáše. Sálem se nese nádherné podání písně Anděl.
Doznívá další potlesk, Šárka také odchází a na pódium přichází další členové SOČR. 

Na úvod se představí oficiální znělkou Eurovize. Zazní preludium ke skladbě "Te Deum" francouzského barokního skladatele Marc-Antoine Charpentiera. Následuje ústřední melodie filmu Mise z roku 1989. V této skladbě dostává prostor pro sólo hoboj Jarky Tajanovské a jsem přesvědčena, že nejen já cítím mrazení. A to ještě není vrchol večera. Excelentní vystoupení pokračuje filmovou melodií z Titaniku. Publikum odměňuje umělce zaslouženým potleskem. Blíží se závěr jejich samostatného vystoupení a s ním skladba od Mozarta.
Užívám si každý tón, když najednou přechází skladba od Mozarta do jiné mně dobře známé melodie. Před symfoniky se překvapivě objeví Pavel Zajíc ve smokingu. S naprosto vážnou tváří a hrdým postojem za doprovodu sdružení SOČR zpívá píseň Mamutí křik.
Následuje další aplaus, během kterého se vrací na pódium další členové Nezmarů. Pánové ve smokingu a Šárka Benetková v nádherných šatech. A nebyl by to Pavel Drengubák, aby neokomentoval předchozí vystoupení vtipně, že jsme právě slyšeli umělecké dno, na kterém je ovšem pozitivní to, že ted už může být jen lepší. 

A přichází tolik očekávané spojení dvou hudebních těles, které začíná písní Bodláky ve vlasech v pěveckém podání Šárky Benetková a Pavla Zajíce. Následuje Písek a další procítěný projev Šárky. Publikum odměňuje interprety hlasitým potleskem, po kterém si zazpívá Tonda Hlaváč píseň Září.
Písně jsou opět prokládany vtipným vyprávěním Pavla Drengubáka za asistence Pavla Zajíce. Ti dva se skvěle doplňují a publikum si hudební zážitek umocňuje skvělou zábavou.
Společné vystoupení pokračuje a slyšíme píseň Růže, po které Nezmaři a a členové SOČR vysílají pozdrav "nahoru" Michalu Tučnému písní Pane můj.
Doznívá další z potlesků a Pavel Drengubák představuje členy sdružení SOČR.
Je za námi víc jak hodina koncertu, večer vrcholí a sálem se nese nádherné podání písně Černý delfín. 

Následuje další překvapení večera, kdy Saša Kopka se svými houslemi vystupuje do popředí a přichází maďarský čardáš. A že chybí cimbál? Pro Nezmary žádný problém. Tonda Hlaváč vezme lžíce, pokleká před Pavla Zajíce s kytarou a zvuky cimbálu dokonale vyloudí na strunách Pavlovo kytary pomocí lžící. Nejen velmi vtipné vystoupení, ale zároveň další skvělý hudební zážitek, který publikum odměňuje mohutným aplausem, výkřiky a pískotem, který Pavel Drengubák opět vtipně okomentuje slovy "čím větší kravina, tím větší úspěch".
Je něco málo po půl deváté a intepreti se loučí další známou písní Hej, člověče boží.
Dozněly poslední tóny, přichází další bouřlivý potlesk a celé divadlo vstává. Nezmaři spolu s členy SOČR odchází, aby se během chvilky vrátili rovnou se dvěma přídavky. Na závěr zní hlasy interpretů i celého divadla v písních Kdo si zpívá, má do ráje blíž a Hallalujah. Poslední poděkování, potlesk, celý sál na nohou a já odcházím plná dojmů a pozitivní energie. Nezmaři, DÍKY A ZASE BRZY NAVIDĚNOU!