Vystoupení gradovalo songem S nohama na stole a na písně Sme svoji a Láska už všichni sedící diváci stáli, zpívali, tleskali, křičeli a pohupovali se do rytmu. Možná by celý koncert byl živější již od dřívějších tónů, kdyby v sále nebyly připraveny židle a diváci by se tak mohli pohupovat do rytmu ve stoje po celou dobu. To ale jen těžko soudit co je fanouškům příjemnější.
Show byla zakončena druhým přídavkem, a jakým? No přeci písní Kristínka. Tato píseň, ač nejsmutnější z Peterova reportoáru, nemohla přeci chybět. Po celé vystoupení byla atmosféra uvolněná, příjemná, Peter Nagy byl bezprostřední, pokorný a vtipný. Opět se potvrdilo, že hity mnoho let staré prostě nestárnou a slova i hudbu zná mnoho lidí, mladí i ti dříve narození.
Peter ďakujeme!