Prague Summer Festival jako první koncert představil americké rebely Rise Against 11. června 2022 (12:25)Celý večírek by se dal nazvat jednou velkou příjemnou revoltou - názorovou, hudební, cenovou i organizační.

Jiří Trnka

103 fotografií v galerii Cateringáří (7 / 103)

Jeden ze dvou drobných šrámů na tváři této akce bylo nevystoupení Yours Truly, ale to se bohužel při pořádání jakýchkoli akcí prostě stává, že někdo nedorazí. Škoda, tahle partička by určitě byla příjemným zpestřením tohoto dne a důstojným startovačem.

Začátek akce se tak nečekaně posunul o asi hodinku, což mělo několik pozitivních dopadů. Všichni si mohli v klidu zaparkovat nebo dorazit sockou a občerstvit se. Mohu jen vyzdvihnout zvolené místo Power Station Holešovice v zapadlém nádražáckém prostředí, kde hlasitá hudba ani mnohohlavý zpěv nemůže nikomu vadit, kde se ještě v Praze najde nemálo míst k zaparkování zdarma a kde je pohodová dostupnost na metro, vlak i tramvaj.

Z občerstvení nás nejprve zaujal stánek se sušeným masem RUSTIC JERKY s jeleními a kančími produkty. Zajímavá volba kvalitního proteinu takhle k pivku. Kdo měl chuť na mastnější věci, mohl si dát domácí hranolky, řácký hot dog, flákotu na grilu nebo dnes už všude zdomácnělý hamburger. Pivo z Počernického pivovaru uspokojilo české pivaře v podobě klasického ležáku i mlsouny upřednostňující svrchní kvašení v podobě IPY.

Je už jen na posouzení každého z nás, zda skoro kilo za hot dog (i když 2 nožičky párku v bagetě se salátem), téměř 2 kila za hambáč, 6 pětek za ležák nebo 8 pětek za IPU je málo, akorát nebo dost. Za nás to bylo zbytečně hodně. Horší však bylo, že když se areál ani ne z poloviny naplnil asi tisícovkou návštěvníků, 4 stánky na jídlo, 3 stánky na pivo a 2 stánky na nealko a ostatní alko opravdu nestačily a všude se tvořily fronty několik desítek metrů a vyšší desítky lidí v nich.

John Wolfhooker

Jako první kapela tedy vystoupila tahle česko-slovenská banda, která své řízné party osolila hned od prvních tónů. Spousta fanoušků bezpochyby dorazila především kvůli nim, protože ihned zaplnili plac před podiem a doprovázeli kapelu vlastním zpěvem. Ostatní si užívali pohodový poslech ve festivalové pohodě, povalujíc se na trávě s občerstvením všeho druhu.

Kluci nám také sdělili, že si této příležitosti předskakovat právě Rise Against nesmírně váží, protože je to pro ně velmi důležitá téměř až vzorová kapela, ať už hudebním stylem, tak především názory a texty.

Boston Manor

Další partičkou, která nám zahrála k poslechu i tanci byla britská kapela Boston Manor. I přesto, že tihle chlapci působí velmi mladě, pár let už festivalová pódia brázdí a za tu necelou dekádu si již vybudovali slušné jméno a hezkou základnu fanoušků. Po předchozích John Wolfhooker to bylo mírné zklidnění, což ale nebylo vůbec na škodu a my jsme se mohli v poklidné atmosféře přichystat na mazec, který nás teprve čekal.

Rise Against

Okolo 20:40 nastoupili na pódium headlineři tohoto večírku legendární buřiči z Chicaga Rise Against. Pro někoho toto jméno může být nové, nicméně tahle partička působí společně už více ne 23 let. A to že velká většina fanoušků dorazila právě na ně, bylo vidět na spoustě triček, mikin, čepic, ale především v předních řadách kotle, kde se rozjela nadšená smršť plná circle pitů a nekompromisního poga a vytvořil se zde mnohahlavý doprovodný pěvecký sbor.

Definovat hudební styl této kapely není nijak jednoduché, některé písně jsou spíše popovější, některé tradičně rockové, jiné dokonce připomínají klasické oplodňováky (čti ploužáky), většina však má rytmus poctivého syrového punk-rocku až hard-core punku.

Je to asi pochopitelné, na přelomu milénia vznikala i v Čechách spousta punkových a hard-coreových kapel s radikálními názory, bojující za práva zvířat, vegetariánství či veganství, straight edge styl života (bez drog), život v míru (bez válek), ... V ČR jich bohužel do dnešní doby moc nezůstalo, ale ve světě naštěstí ano. Mezi ně samozřejmě neodmyslitelně patří i Rise Against, kteří dělali předskokany možná známějším zástupcům tohoto hudebního žánru jako Sick of It All, NOFX či Agnostic Front.

Koncert trval téměř hodinu a půl a byli jsme svědky písní od nejstarších kousků, přes několik nových věcí z nějnovějšího alba Nowhere Generation, od lyrických písní zahraných jen na španělskou kytaru, po nejtvrdší a nejrychlejší pecky. A samozřejmě nesměla chybět skladba, bez níž by koncert Rise Against nebyl koncert Rise Against = píseň Give It All.

Kouzlo podobného koncertu je vždy v tom, že na něj přijdou fanoušci, kteří kapelu a její písně opravdu znají. Když se frontman Tim McIlrath zeptal, kteří fanoušci již dříve na jejich koncertě byli, přihlásily se minimálně 2/3 přítomných. Všichni fanoušci tak věděli, jak nejlépe kapelu odměnit a podpořit svým zpěvem, nostalgickým posedem v dřepu, či absolutním kotlem.

Celý koncert se nesl v duchu úžasné spokojené nálady, především pak fanoušci v kotli vypadali naprosto nadšeně. Jen za sebe mohu říci, že jsem zažil spoustu pořádných kotlů, ale tzv. "circle pit" jsem dodnes nepochopil. Pořádně si zapařit? Proč ne. Ale důvod, proč si jít na vynikající hudbu zaběhat do kolečka se spoustou přiopilých zpocených a často špinavých kolegů, mi stále nějak uniká. Zaběhat bych si raději šel do vedlejší stromovky v botách k tomu určených. Tady bych si v gládách nebo skejtových teniskách raději pořádně zapařil. A to jde na koncertě Rise Against naprosto skvěle.