Refinery Gallery se třásla v základech pod strunami Parkway Drive 10. srpna 2019   (14:11)Australští metalcoroví Parkway Drive přijeli 6. srpna do Bratislavy představit svoji jednoroční desku Reverence, která upevnila nový směr jejich tvorby. Tuto tour je doprovází již dlouho spřátelená skupina Thy Art Is Murder, se kterými Parkway Drive již v minulé době vystupovali, a dále také ambiciózní metalcorová skupina Crystal Lake pocházející z Japonska.

Na tento bratislavský koncert se naše redakce rozhodla vydat až ze severu Čech, tedy více než 500 km a téměř 6 hodin cesty. Natolik je tito australští sympaťáci z Byron Bayské garáže zaujali. Vzhledem ke skupince Čechů uprostřed první řady, s velkou českou vlajkou přehozenou přes zábradlí a desítky maďarsky a jinak mluvících návštěvníků, zřejmě nejenom je.

Koncert se konal v prostorách bratislavské Refinery Gallery, který se velikostně podobá  něčemu mezi pražsým Rock Café a velkým sálem Lucerny. Vstup byl otevřen již od 18 hodin, ačkoli narozdíl od zkušenosti s českými koncerty (18. února ve Foru Karlín) zde nečekalo tolik lidí a fronta byla výrazně kratší. Několik hodin před posledním pražským koncertem kapely fronta obtáčela bok domu, ve kterém se Forum Karlín nachází. Při otevírání dvěří v Bratislavě jste se z konce řady během několika málo minut dostali skrz security do objektu.

Jako první se slovenskému publiku představila japonská skupina Crystal Lake. Pozoruhodně svými metalcorovými řevy a energií dokázali rozblbnout a rozhýbat dav prakticky od první písničky. Nechyběla ani wall of death, nebo circle pit, který se točil až do samotného konce tohoto půlhodinového setu.

Následně vystoupila očekávaná australská deathcore skupina Thy Art Is Murder, která svými pekelnými growly a screamy oslnila celý sál. Sympatický zpěvák Chris "CJ" McMahon byl černým ďáblem podia. Z jaguárové košile zaputé na jeden knoflík se mu nestydatě usmívalo břicho a porost rudi se nezkrotně dral ven, když tančil okolo stojanu na mikrofon vlastní verzi pole dance. 

Krom aplausu fanoušků pochválil nejen Slovákum, ale i Čechům krásu zdejších žen (slušně řečeno). Thy Art Is Murder také představili několik singlů z nové desky Human Target.

V devět hodin přišel onen čas, kdy se temnými úvodními tóny Wishing Wells začali ze tmy nořit Parkway Drive v čele s charismatickým, uměvavým Winstonem. Letos nástup okořenil příjezd baskytaristy Jia O'Connora,  na vozíčku, kvůli zdravotním indispozicím. Jia, který shodou okolností ještě před lety samotným Parkway Drive pouze prodával na koncertech merchandise, si dva dny před odstartováním této letní tour poranil koleno a tak celý koncert proseděl na invalidním vozíku.

Už od počátku bylo všem jasné, že se bude jednat o výjimečný koncert. Koncert, který v sobě měl skutečně duši. Fanoušci těchto riffových mágů utvořili jednotnou sílu a bez jedniné přestávky fungovali jako celek. Řvali, skákali, šíleli, běželi v pitu, plavali na hlavách ostatních, zkrátka přesně a jen to, k čemu je energické riffy Parkway Drive vzpouzely, stejně jako když Krysař flétnou ovládá své krysy.

Perfektně fungovaly i skandovací části u kultovních skladeb jako Vice Grip, Crushed nebo Wild Eyes. Publikum bylo skupinou tak nepopsatelně propojené. Myšlenky na okolní svět zmizely a zbylo jen místo na text písně, který zrovna hrál. Ani na pokraji vyčerpání nemohl člověk přestat a musel řádit dál.

Specialitou této Reverence tour byly i v tento večer živá cella, housle a další smyčcové nástroje, které doprovázely písně Writings On The Wall a Shadow Boxing, které přišly hned za sebou.

Jako přídavek zazněly dvě nejznámější písně této skupiny. Když přišla na řadu neskutečně agresivní a temná píseň plná vzteku, tedy Crushed, divák mohl automaticky čekat pódium zahalené ohněm, jak tomu vždy v předešlých koncertech bylo, a bylo by tomu tak, kdyby prostory (či možné nařízení ze strany pořadatelů?) byly dostačující k zajištění bezpečnosti před vypuknutím požáru. Z toho důvodu jsme na tomto koncertě nezahlédli plameny ani jednou, a k vybudování atmosféry byly použity jen a pouze světla. To mohlo nejednoho fanouška zamrzet, ale zároveň díky chudší show, která u PD není samozřejmá (své fanoušky vizuelně uchvacují např. otáčecí bicí do 360° nebo kompletně zapálená stage) a kapacitě prostor, se jednalo o komornější typ koncertu, což je z jedné strany také nevídané (jindy hlavní stage na Aerodromu, Wackenu...)

Jestliže někomu zůstala v těle alespoň trocha energie, nebo někoho pouze bolela ruka z držení mobilu po celou dobu koncertu, přišla poslední a jedinečná možnost tento problém napravit. V roce 2015 vyšlo album IRE a sním největší vypalovačka Parkway Drive - Bottom Feeder. Již bývá zvykem, že se tato píseň hraje jako závěrečná. Během písně nešlo hlídat, co se kolem děje, i bez drog se člověk se rázem ocitl v kompletním rauši, když úplně všichni v sále začali na refrén skákat jako diví. Vždy je to ta nejvelkolepější část koncertu.

Koncert opět skončil a světla zhasla posledním tónem této skladby. Avšak z kompletního pocitu nadšení nastal nečekaný zvrat celý tento pocit nadšení byl rázem pryč, když zaměstanci security tímto stejným posledním tónem natáhli od obou konců zábran pruhovanou pásku a vytlačvali fanoušky pryč jako pytle smetí. Zabránili tak lidem v přední řadě (kteří si své místo trpělivě a oddaně vyčekali) v poměrně klasické fanouškovské soutěži ulovit si z koncertu nějakou hmotnou památku v podobě setlistu, či trsátka. Místo toho byli nepříjemně vyhnáni, což mohlo znechutit značnou většinu z nich.  

Stejně tak nekompromisně a nemístně se security chovali po celou dobu koncertu, když někdo přepadl ze stage divingu dopředu před pódium, hrdí svalovci v černých vestičkách jej popadli za paže a odvlekli okamžitě pryč, jako pytel brambor. Jako kdyby měli v popisu práce návštěvníky a práci samotnou urputně nenávidět.

Nebýt nedostatku lidskosti pořadatelů, nedalo by se tomuto večeru nic vytknout.

Když se přeneseme přes tento incident, stále se jednalo o nadměrně povedený koncert, který lidi nutil v sobě probudit zvíře. Bez vyřvaných hlasivek a trička hodného vyždímání to zkrátka nešlo.