ROZHOVOR: Manu Destra 29. listopadu 2017 (15:26)Nejen o tom, co pro kapelu znamená první koncert, jsme se pobavili s novým hudebním projektem Manu Destra

Při příležitosti koncertu Scream For Fame (psali jsme zde) jsme se rozhodli udělat rozhovor s kapelou Manu Destra. Nechtěli jsme ho však dělat klasickým způsobem, proto je rozdělen na dvě části – před koncertem a po něm. Snaží se mapovat nejen samotnou kapelu, ale i její očekávání a střet s realitou při jejím historicky prvním koncertu.

Jak jste se dali dohromady a jak dlouho už působíte?
Bartsha: Dali jsme se dohromady zhruba před půl rokem, zatím nějak neoficiálně. Naplno se tomu věnujeme zhruba dva měsíce. Známe se přes muziku, Kuba a Ondra jsou bráchové, s Floriánem a Vojtou hráli v jazzové kapele. Nakonec nás hudba všechny spojila.

Jak jste se k hudbě vlastně dostali?
Florián: Já jsem si řekl, že budu dělat hudbu, a tak jsem začal. Ondra a Kuba pochází z muzikální rodiny, ti to mají od malička.
Vojta: Já jsem nejdřív chodil na klavír a později na bicí. Chytlo mě to, a tak jsem u toho zůstal. Moje mamka je operní zpěvačka, takže to mám taky z rodiny.
Bartsha: Já to mám taky v rodině. Taťka hrál na kytaru a s mamkou ze mě nejdřív chtěli mít kytaristku, tak mě dali na kytaru, ale nebavilo mě to. Později jsem přestoupila na zpěv, kde jsem naprosto spokojená.

Jak jste dospěli k tomu, že budete zpívat anglicky?
Bartsha: Rozhodně je to světovější a nejsme si jisti, jestli chceme zůstávat jenom na domácí scéně. Chtěli bychom se dostat trošku dál a jezdit i jinde než po Česku.
Vojta: Chceme se podívat všude, kam to půjde.

Když jsem poslouchala vaši hudbu, tak mi to přišlo jako takový dance electro. Jak jste se rozhodli zrovna pro tento žánr hudby?
Bartsha: My se paradoxně vůbec nerozhodli. Každý jsme předtím dělali jinou hudbu – Ondra s Kubou jazz, Florián funky, Vojta dělá DnB a já jsem vždycky zpívala vše od klasiky až po pop/rock. A z toho to vyplynulo. Ta hudba nemá zatím žádný specifický název – je prostě naše.
Ondra: Čistá kreace.
Florián: Čistá Manu Destra.

Jaké jsou vaše pocity před koncertem?
Kuba: Jsme zvědaví, jak to lidi budou brát, jestli se jim to vůbec bude líbit, protože je to něco úplně jiného, než tu budou hrát ostatní kapely.
Florián: Je to jako zkoušet novou drogu, no.
Bartsha: Je to naše první hraní, takže osobně z toho mám trochu nervy, ale doufám, že to dopadne dobře. Hodně jsme na tom makali.

Jaký jsou pocity bezprostředně po koncertě?
Kuba: Myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si to všichni moc užili, že to bylo naprosto boží a skvělý. (Ondra: A neuvěřitelný!) A že i lidem se to líbilo. Slyšeli jsme spoustu chvály a kladných reakcí.
Florián: Nejvíc nás dostalo, když jsme vyšli ven a z klubu se vydrala parta patrně Američanů, kteří si začali zpívat naše refrény. To byl asi úplně největší zážitek, který jsme opravdu nečekali.
Bartsha: Jako po prvním koncertě zažít něco takovýho, to byla fakt pecka. I ta energie, kterou ze sebe lidi vydávali, to bylo neuvěřitelný.
Vojta: Já jsem v první kapele, ve které jsem úplně od začátku a šel jsem do toho, protože mě to hrozně chytlo a ta parta se baví a lidi se taky baví a je to super. Jsem fakt nadšenej.

Co znamená Manu Destra? Jak to vzniklo?
Florián: Doma nám říkali, že se můžem stát, čím chceme. No, a tak jsme se stali Manu Destrou.

Jak vznikají vaše písničky? Slyšela jsem, že jste kvůli tomuhle koncertu složili asi devět nových písniček, což je šílený a super, tak jak probíhá váš kreativní proces?
Florián: U každé písničky je to jinak. Museli jsme se sice trochu kousnout, abychom to všechno stihli, ale nakonec se to povedlo a výsledek je, myslím, super.
Ondra: Snad jsme to nacvičili dobře.

Máte nějaký tip pro začínající kapely, který to zatím nedotáhly třeba k prvnímu koncertu?
Bartsha: Nejdůležitější je jít si za svým. Zcela ověřený a fungující tip nemáme, protože pořádně nevíme, jak jsme to dokázali a dali se dohromady my sami.
Vojta: Já si myslím, že je hlavní se s tou kapelou sehrát už od začátku. Například my se spolu bavíme jako normální kamarádi – scházíme se, chodíme spolu do hospody. Ta parta se musí sehrát. My taky ze začátku jen jammovali a brali to trochu na lehkou váhu, ale zabrali jsme a teď to tu prostě vybalili.
Bartsha: Myslím si, že nám k tomu hodně pomohl jazz. Byli jsme na jazzový dílně ve Frýdlantu, a právě tam se to celé prolomilo a došlo nám, že bychom měli zamakat a začít na tom dělat víc.