Rozhovor se skupinou Projekt Parabelum 7. října 2017 (10:54)Projekt Parabelum, útok na Polsko
Alan: Zdravím electronic metal core bandu.
Sakala a Migalwanik : Electronic metal core band zdraví přilehlou část kosmíru a solární soustavy!
Alan: Na začátek dáme klasiku. Od kdy kapela existuje? A jak jste se dávali dohromady?
Sakala
Kapela existuje od roku 2001, přesněji od 11 .února 2001, kdy jsme se společně se Simonem sešli v bistru na Florenci a měli oba přetlak něco dělat. Jak moje kapela (Anarchuz), tak Simonova (Kurtizány z 25.avenue) stagnovala, a my měli volný čas a pár nápadů. Ten večer hráli na Výstavišti Marylin Manson a s předskokanem Disturbed. Basistovi svítil hmatník a tím pádem bylo rozhodnuto! :-). Za pár dnů se ve zkušebně objevil Viking, což byl kumpán Simona z K25A a jel na stejnej benzin jako my, no a závěrem na basu Honza Volhejn, libovec z Klášterce a bylo to. Do dnešní doby se v kapele vystřídalo poměrně dost lidí, ale nic zásadního, prostě chvíli jsme hráli spolu, chvíli zase bez sebe nebo proti sobě, no a tak to jde až do dneška a možná až do konce krátkejch muzikantskejch věků...
Alan: Za sebou máte dvě proma, dvě alba a dva singly. Poslední dlouhohrající bylo v roce 2010. Nechtělo by to už něco nového, dlouhohrajícího?
Migalwanik
Jo, to máme, to je pravda a neoddiskutovatelný fakt. Projekt Parabelum nikdy nebyla mašina, která desky sází, jako Vlasta Burian poštovní razítka, nicméně pravda je ta, že od poslední desky už nějakej pátek uběhl. Materiál máme taky připravený, kapela je, jak se zdá už celkem slušně sehraná, už by to asi něco chtělo, takže vlastně se ani nikdo divit moc nebude, když v roce 2018 v dubnu chceme jít do studia a tam to řádně podusit a zapéct, aby album řádně uleželé bylo k dispozici na podzim roku téhož.
Alan: V Česku není mnoho kapel, co do své tvorby přidávají elektroniku a ještě aby to celé znělo jako Rob Zombie mixovaný Prong s Ministry. Váš záměr?
Sakala
Slušnej příměr, díky :-)! Ani ne záměr, spíš výsledek. Muziku v Projektu ve valné většině dělám já a je to tak, že vezmu kytaru do ruky a ona mi to sama poví. Anebo taky ne :-). Ne, vážně, nikdy jsme neskládali muziku, aby to bylo něčemu podobné. Je to vlastně tak, že pokud zahraješ nějakej nápad ve zkušebně, tak to každýmu v kapele připomíná něco jinýho a tím pádem si do toho vloží ten svůj osobitý, samojedinný drive i feeling a v celkovým výsledku vše vyzní jako Projekt Parabelum.
Alan: Neznámou kapelou v Česku nejste. Přesto jste se do zahraničí moc nedostali. Kde jste všude byli?
Sakala:
To je pravda. Jsme česká kapela s českými texty a naši posluchači nám rozumějí. Do zahraničí jsme se nedostali z několika prostých důvodů. Asi ten hlavní je, že nemáme ty pravé konexe a s rukou na srdci, tohle hřiště už jsem si objel v devadesátkách s litoměřickým Anarchuzem. Realita byla kolikrát taková, že nejsilnější návštevnost nakonec byla v Čechách na domácí půdě. Tam totiž trend, jakej je teď tady, už fungoval o dvacet let dřív. Nikoho nezajímalo krom velkejch kapel nic, všichni byli už muziky přesycení. No a s rukou na srdci, když někam jedeš 400 km a 10 lidí v klubu, tak to stejně musíš pochopit, protože na neznámou kapelu víc lidí nepřijde, za ty prachy šli radši do pubu. Ale aby to neznělo, jakože furt jezdíme okolo komína, tak namátkou bych uvedl třeba Slovensko, Polsko a taky Hrádek nad Nisou, to už je skoro Německo :-). Nabídkám se samozřejmě nebráníme. Řekl bych, že zůstáváme nohama na zemi a s hlavou v oblacích obhlížíme místní luhy.
Alan: V letošním roce (2017) jste se dostali na poměrně velký festival do Polska.Jak jste se k tomu dostali?
Migalwanik:
Ten velký festival v Polsku se jmenuje Woodstock. A je to opravdu velký festival. V okamžiku, kdy část kapely odjížděla v polovině festivalu, v pátek navečer, už bylo v areálu 750.000 lidí. No a přes noc ještě něco připadlo, takže v sobotní prime time bylo na místě 1.000.000 návštěvníků. Šílený a krásný zároveň. Čistá energie bez přísad a příkras.Dostali jsme se na něj na upozornění Lukáše Fouska z NSEF a MusicMap, který jej navštívil už v loňském roce. Organizátoři této akce pořádají v různých zemích takzvané Eliminace, do kterých vyberou na základě zaslaných nahrávek a desek užší okruh kapel a tyto se mají možnost prezentovat v dobrém klubu na dobrý aparát. No a tři nejúspěšnější kapely pak mají tu možnost vystoupit na Woodstocku. My vyhráli pražskou Eliminaci a získali tím možnost si zahrát na té největší stage nejen na festivalu, ale i v našem životě :-)
Alan: Proč zmiňujeme zrovna tento festival a Polsko. Vy jste tam sklidili docela dost velký úspěch. Čekali jste to?
Sakala:
S rukou na srdci, neočekávali jsme skorem vůbec nic převratného. Hráli jsme sice na hlavní stage a hrozně se těšili, že to fakt bude super si zahrát na takovéhle scéně, s aparátem a světly z hvězdné lodi Enterprise, na druhou stranu ale v pátek jako první a neznámá kapela. Navyklí z místních akcí, že tam prostě ohřejem místní aparát, zvukaři si dopijou kávu a vyčistí zuby, před podiem jen pár skalních fans, jelikož většina zatím doplňuje promile a tak. Ale opak byl pravdou. Od první chvíle s námi jednali, jako bychom byli ta velmi důležitá kapela, skvělé zázemí, měli jsme asistenty, co se věnovali jen nám, stagemanager nám přesně a trpělivě vysvětlil všechny potřebné a důležité podrobnosti. Během zvukové zkoušky se nám zvukaři věnovali plně až do chvíle, kdy jsme byli naprosto spokojeni se zvukem.
Alan: Z vašeho pohledu Polsko a lidi na tomto festu, když jste se předvedli? Jaký byl nástup a pak průběh? Jejich postoj nás zajímá. Nejprve vlažný a pak se dostali do varu? Vyprávěj.
Migalwanik:
Jak již zmínil Sakala, servis byl opravdu top! Všechna tato výše zmíněná péče se samozřejmě odrazila i v našem výkonu, protože pokud se můžeš plně soustředit na svůj výkon a neřešíš podružné problémy, pak můžeš veškerou svou energii napřít do jediného bodu a tím jsou posluchači, kteří tam jsou pro Tebe a Ty tam jsi pro ně. Dokonalá symbióza. A polští fans z Woodstocku jsou symbióza přímo mezigalaktická!!! S prvními zvuky intra jich stála před pódiem zhruba stovka, postupem času se ale nabalovali další a další, až ke konci setu čítal kotel dosti přes tisíc hlav. A to bylo jen v té nejbližší zóně. Na tomto festu jsou organizační opatření postavena tak, že k podiu a FOH (kabina zvukaře s mixpultem) mohou pouze posluchači bez pití. Ti, kdož chtějí poslouchat rokenrol a pít přitom pivo, pro ně je druhá, vnější zóna a v té bylo již kolem třetí odpoledne- čas našeho setu- mezi deseti až dvaceti tisíci. Koncert na tuto vzdálenost posilovaly obrovské LED obrazovky a takzvané vykrývací aparáty, jež eliminují fyzikální zpoždění zvuku oproti zrakovému vjemu. Navíc od samého začátku jsme vsadili na bezprostřední komunikaci s našimi fans, vědomi si toho, že polský a český jazyk si je velmi, velmi podobný, tudíž jsem hovořil česky a posluchači rozuměli a vraceli nám to. Úplně jiná energie, pocit sounáležitosti, když každý ví, že si rozumíme a domluvíme se ve vlastní, rodné řeči. Žádná sterilní angličtina, naučené fráze a za každým slovem "fuck a yeahhh!" Koncert rostl song za songem a konci, po přídavku ta tisícovka skvělých lidí spontánně pro nás zpívala Sto lat. My zpočátku nechápali, ale po upozornění hlavního organizátora, že takto v Polsku projevují svou velkou náklonnost tomu, co je opravdu oslovilo, to nás fakt dostalo. Nepopsatelně krásný pocit...
Alan: Vystoupení, přineslo vám to nějaké ocenění? Medaile, diplomy, sošku za nej kapelu? Ne teď vážně. Dalo vám to nějaký další posun? Pozvání do zahraničí na další akce? Koncerty, festivaly, vystupovat v rádiu nebo v TV?
Migalwanik:
Máme natočený záznam jedné věci z několika kamer v live střihu - něco podobného jako při přenosu fotbalového zápasu. Žádné sošky, medaile. Každý máme společnou fotografii z podia (je též uveřejněna na našem facebookovém profilu) i s hlavním organizátorem Jurkem Owsiakem, kterou nám vlastnoručně podepsal, což už mluví za mnohé... Každopádně na podzim ale je připravena malá série koncertů po polských klubech a halách, na nichž budeme vystupovat, na což se samozřejmě velmi těšíme
Alan: Co obrazový materiál z Polska? Nebo nějaké psaní v polských časopisech o Projekt Parabelum?
Migalwanik :
Jak jsem již uvedl, z koncertu je pořízen obrazový záznam na kterém je vidět, jak skvělá celá ta akce je. Polské časopisy, zatím se k nám nic nedoneslo, nicméně reakce polských fans je velká a doposud k nám proudí řeky pozitivních ohlasů.
Alan: A co Česko? Také nějaký posun?
Sakala:
V České republice jezdíme standardně koncerty v klubech a festivaly, snad mohu říct, že převážně ty větší a velké, za což jsme velmi vdečni již zmíněnému Lukáši Fouskovi a jeho vyhledávací soutěži Skutečná liga. Nejlepší kapely z tohoto klání vystupují na velkých festivalech na podiích Skutečné ligy - jejíž my jsme hosté - a jak jsem již řekl, jsme tomu velmi rádi. Ohlas na vystoupení v Polsku se ukáže až v přístí klubové-festivalové sezoně, nicméně již teď na výše zmíněný Woodstock dobře reagují media - rádia, ziny i oficiální časopisy, což je pro nás skvělé, protože je možno naši kapelu zase o kus blíže posunout posluchačům .
Alan – Díky za rozhovor.
Sakala a Migalwanik - také díky za rozhovor a solarizuj navždy!
Otázky – Alan
odpovědi - Sakala ( guitar a programming ), Migalwanik ( lead vocal)
http://bandzone.cz/projektparabelum
Sakala a Migalwanik : Electronic metal core band zdraví přilehlou část kosmíru a solární soustavy!
Alan: Na začátek dáme klasiku. Od kdy kapela existuje? A jak jste se dávali dohromady?
Sakala
Kapela existuje od roku 2001, přesněji od 11 .února 2001, kdy jsme se společně se Simonem sešli v bistru na Florenci a měli oba přetlak něco dělat. Jak moje kapela (Anarchuz), tak Simonova (Kurtizány z 25.avenue) stagnovala, a my měli volný čas a pár nápadů. Ten večer hráli na Výstavišti Marylin Manson a s předskokanem Disturbed. Basistovi svítil hmatník a tím pádem bylo rozhodnuto! :-). Za pár dnů se ve zkušebně objevil Viking, což byl kumpán Simona z K25A a jel na stejnej benzin jako my, no a závěrem na basu Honza Volhejn, libovec z Klášterce a bylo to. Do dnešní doby se v kapele vystřídalo poměrně dost lidí, ale nic zásadního, prostě chvíli jsme hráli spolu, chvíli zase bez sebe nebo proti sobě, no a tak to jde až do dneška a možná až do konce krátkejch muzikantskejch věků...
Alan: Za sebou máte dvě proma, dvě alba a dva singly. Poslední dlouhohrající bylo v roce 2010. Nechtělo by to už něco nového, dlouhohrajícího?
Migalwanik
Jo, to máme, to je pravda a neoddiskutovatelný fakt. Projekt Parabelum nikdy nebyla mašina, která desky sází, jako Vlasta Burian poštovní razítka, nicméně pravda je ta, že od poslední desky už nějakej pátek uběhl. Materiál máme taky připravený, kapela je, jak se zdá už celkem slušně sehraná, už by to asi něco chtělo, takže vlastně se ani nikdo divit moc nebude, když v roce 2018 v dubnu chceme jít do studia a tam to řádně podusit a zapéct, aby album řádně uleželé bylo k dispozici na podzim roku téhož.
Alan: V Česku není mnoho kapel, co do své tvorby přidávají elektroniku a ještě aby to celé znělo jako Rob Zombie mixovaný Prong s Ministry. Váš záměr?
Sakala
Slušnej příměr, díky :-)! Ani ne záměr, spíš výsledek. Muziku v Projektu ve valné většině dělám já a je to tak, že vezmu kytaru do ruky a ona mi to sama poví. Anebo taky ne :-). Ne, vážně, nikdy jsme neskládali muziku, aby to bylo něčemu podobné. Je to vlastně tak, že pokud zahraješ nějakej nápad ve zkušebně, tak to každýmu v kapele připomíná něco jinýho a tím pádem si do toho vloží ten svůj osobitý, samojedinný drive i feeling a v celkovým výsledku vše vyzní jako Projekt Parabelum.
Alan: Neznámou kapelou v Česku nejste. Přesto jste se do zahraničí moc nedostali. Kde jste všude byli?
Sakala:
To je pravda. Jsme česká kapela s českými texty a naši posluchači nám rozumějí. Do zahraničí jsme se nedostali z několika prostých důvodů. Asi ten hlavní je, že nemáme ty pravé konexe a s rukou na srdci, tohle hřiště už jsem si objel v devadesátkách s litoměřickým Anarchuzem. Realita byla kolikrát taková, že nejsilnější návštevnost nakonec byla v Čechách na domácí půdě. Tam totiž trend, jakej je teď tady, už fungoval o dvacet let dřív. Nikoho nezajímalo krom velkejch kapel nic, všichni byli už muziky přesycení. No a s rukou na srdci, když někam jedeš 400 km a 10 lidí v klubu, tak to stejně musíš pochopit, protože na neznámou kapelu víc lidí nepřijde, za ty prachy šli radši do pubu. Ale aby to neznělo, jakože furt jezdíme okolo komína, tak namátkou bych uvedl třeba Slovensko, Polsko a taky Hrádek nad Nisou, to už je skoro Německo :-). Nabídkám se samozřejmě nebráníme. Řekl bych, že zůstáváme nohama na zemi a s hlavou v oblacích obhlížíme místní luhy.
Alan: V letošním roce (2017) jste se dostali na poměrně velký festival do Polska.Jak jste se k tomu dostali?
Migalwanik:
Ten velký festival v Polsku se jmenuje Woodstock. A je to opravdu velký festival. V okamžiku, kdy část kapely odjížděla v polovině festivalu, v pátek navečer, už bylo v areálu 750.000 lidí. No a přes noc ještě něco připadlo, takže v sobotní prime time bylo na místě 1.000.000 návštěvníků. Šílený a krásný zároveň. Čistá energie bez přísad a příkras.Dostali jsme se na něj na upozornění Lukáše Fouska z NSEF a MusicMap, který jej navštívil už v loňském roce. Organizátoři této akce pořádají v různých zemích takzvané Eliminace, do kterých vyberou na základě zaslaných nahrávek a desek užší okruh kapel a tyto se mají možnost prezentovat v dobrém klubu na dobrý aparát. No a tři nejúspěšnější kapely pak mají tu možnost vystoupit na Woodstocku. My vyhráli pražskou Eliminaci a získali tím možnost si zahrát na té největší stage nejen na festivalu, ale i v našem životě :-)
Alan: Proč zmiňujeme zrovna tento festival a Polsko. Vy jste tam sklidili docela dost velký úspěch. Čekali jste to?
Sakala:
S rukou na srdci, neočekávali jsme skorem vůbec nic převratného. Hráli jsme sice na hlavní stage a hrozně se těšili, že to fakt bude super si zahrát na takovéhle scéně, s aparátem a světly z hvězdné lodi Enterprise, na druhou stranu ale v pátek jako první a neznámá kapela. Navyklí z místních akcí, že tam prostě ohřejem místní aparát, zvukaři si dopijou kávu a vyčistí zuby, před podiem jen pár skalních fans, jelikož většina zatím doplňuje promile a tak. Ale opak byl pravdou. Od první chvíle s námi jednali, jako bychom byli ta velmi důležitá kapela, skvělé zázemí, měli jsme asistenty, co se věnovali jen nám, stagemanager nám přesně a trpělivě vysvětlil všechny potřebné a důležité podrobnosti. Během zvukové zkoušky se nám zvukaři věnovali plně až do chvíle, kdy jsme byli naprosto spokojeni se zvukem.
Alan: Z vašeho pohledu Polsko a lidi na tomto festu, když jste se předvedli? Jaký byl nástup a pak průběh? Jejich postoj nás zajímá. Nejprve vlažný a pak se dostali do varu? Vyprávěj.
Migalwanik:
Jak již zmínil Sakala, servis byl opravdu top! Všechna tato výše zmíněná péče se samozřejmě odrazila i v našem výkonu, protože pokud se můžeš plně soustředit na svůj výkon a neřešíš podružné problémy, pak můžeš veškerou svou energii napřít do jediného bodu a tím jsou posluchači, kteří tam jsou pro Tebe a Ty tam jsi pro ně. Dokonalá symbióza. A polští fans z Woodstocku jsou symbióza přímo mezigalaktická!!! S prvními zvuky intra jich stála před pódiem zhruba stovka, postupem času se ale nabalovali další a další, až ke konci setu čítal kotel dosti přes tisíc hlav. A to bylo jen v té nejbližší zóně. Na tomto festu jsou organizační opatření postavena tak, že k podiu a FOH (kabina zvukaře s mixpultem) mohou pouze posluchači bez pití. Ti, kdož chtějí poslouchat rokenrol a pít přitom pivo, pro ně je druhá, vnější zóna a v té bylo již kolem třetí odpoledne- čas našeho setu- mezi deseti až dvaceti tisíci. Koncert na tuto vzdálenost posilovaly obrovské LED obrazovky a takzvané vykrývací aparáty, jež eliminují fyzikální zpoždění zvuku oproti zrakovému vjemu. Navíc od samého začátku jsme vsadili na bezprostřední komunikaci s našimi fans, vědomi si toho, že polský a český jazyk si je velmi, velmi podobný, tudíž jsem hovořil česky a posluchači rozuměli a vraceli nám to. Úplně jiná energie, pocit sounáležitosti, když každý ví, že si rozumíme a domluvíme se ve vlastní, rodné řeči. Žádná sterilní angličtina, naučené fráze a za každým slovem "fuck a yeahhh!" Koncert rostl song za songem a konci, po přídavku ta tisícovka skvělých lidí spontánně pro nás zpívala Sto lat. My zpočátku nechápali, ale po upozornění hlavního organizátora, že takto v Polsku projevují svou velkou náklonnost tomu, co je opravdu oslovilo, to nás fakt dostalo. Nepopsatelně krásný pocit...
Alan: Vystoupení, přineslo vám to nějaké ocenění? Medaile, diplomy, sošku za nej kapelu? Ne teď vážně. Dalo vám to nějaký další posun? Pozvání do zahraničí na další akce? Koncerty, festivaly, vystupovat v rádiu nebo v TV?
Migalwanik:
Máme natočený záznam jedné věci z několika kamer v live střihu - něco podobného jako při přenosu fotbalového zápasu. Žádné sošky, medaile. Každý máme společnou fotografii z podia (je též uveřejněna na našem facebookovém profilu) i s hlavním organizátorem Jurkem Owsiakem, kterou nám vlastnoručně podepsal, což už mluví za mnohé... Každopádně na podzim ale je připravena malá série koncertů po polských klubech a halách, na nichž budeme vystupovat, na což se samozřejmě velmi těšíme
Alan: Co obrazový materiál z Polska? Nebo nějaké psaní v polských časopisech o Projekt Parabelum?
Migalwanik :
Jak jsem již uvedl, z koncertu je pořízen obrazový záznam na kterém je vidět, jak skvělá celá ta akce je. Polské časopisy, zatím se k nám nic nedoneslo, nicméně reakce polských fans je velká a doposud k nám proudí řeky pozitivních ohlasů.
Alan: A co Česko? Také nějaký posun?
Sakala:
V České republice jezdíme standardně koncerty v klubech a festivaly, snad mohu říct, že převážně ty větší a velké, za což jsme velmi vdečni již zmíněnému Lukáši Fouskovi a jeho vyhledávací soutěži Skutečná liga. Nejlepší kapely z tohoto klání vystupují na velkých festivalech na podiích Skutečné ligy - jejíž my jsme hosté - a jak jsem již řekl, jsme tomu velmi rádi. Ohlas na vystoupení v Polsku se ukáže až v přístí klubové-festivalové sezoně, nicméně již teď na výše zmíněný Woodstock dobře reagují media - rádia, ziny i oficiální časopisy, což je pro nás skvělé, protože je možno naši kapelu zase o kus blíže posunout posluchačům .
Alan – Díky za rozhovor.
Sakala a Migalwanik - také díky za rozhovor a solarizuj navždy!
Otázky – Alan
odpovědi - Sakala ( guitar a programming ), Migalwanik ( lead vocal)
http://bandzone.cz/projektparabelum
4 fotografie v galerii
| autor: | text: Alan Rohan |
| Tweet |
Další články žánrů Elektronická hudba, Metal, Rock
Koncertní večer v píseckém Papíráku měl punc dobré muziky s benefičním podtextem
Písecký klub Papírák se stal v sobotu 6.12.2025 místem konání benefičního minifestivalu s názvem Má Ježíšek číro?, v jehož obsahu hosté nalezli čtyři formace několika hudebních stylů. Hlavní pořadatel - Koupaliště Radomyšl ve spolupráci s domácí skupinou Švagrův punk, připravily zajímavý lineup, který si nenechalo ujít početné obecenstvo. Akce se uskutečnila na podporu Dětského domova Písek, jehož zástupkyně předávaly muzikantům po odehrání malé dárečky, samozřejmostí se pak stalo dojemné poděkování každému jednotlivému přispěvateli do kasičky umístěné vedle vstupu. Velký dík zazněl směrem ke kapelám a hostům včetně vítěze dražby unikátní lahvičky s logem festivalu. Parádní večírek tak splnil svoje poslání předáním šeku na konto Dětského domova, což se neobešlo bez hlasitého potlesku.
Zvlášňý škola, Zputnik a Aušus aneb „mejdan od A do Z“ se po roce vrací do Mrákova!
V sobotu 13. 12. 2025 to v Mekce chodského bigbítu bude znovu vřít! Na place se totiž sejdou tři dobře známé a nespoutané party – Zvlášňý škola, Zputnik a Aušus. A že půjde o jízdu, která dokáže rozhoupat i samotné zdi sálu (samozřejmě v tom nejlepším smyslu), o tom není pochyb.
Ostře nabitý večer čeká na hosty blatenského hostince U Datla
Čtvrteční metalový dýchánek bude mít U Datla mezinárodní obsazení. Na klubové scéně se tu představí thrash-core LAHAR z Písecka a výrazná řecká mlátička AMKEN. Určitě velký důvod zajít na koncert i ke konci pracovního týdne 11.12.2025. Start pořadatelé ohlásili na 20:00, kdy se do toho opře úvodní sestava.
Janek Ledecký v rámci svého jedinečného vánočního turné spolu s M. Nostitz quartetem potěší KD Klatovy
Blíží se čas Vánoc, který je pro většinu z nás nejkouzelnějším obdobím v roce. Tak proč si ho ještě více nezpříjemnit skvělou muzikou a koncertem, který nás pohladí po duši. Své o tom ví i věhlasný zpěvák, kytarista, textař, skladatel a producent Janek Ledecký, který neponechal nic náhodě a rozhodl se věnovat svým fans speciální dárek v podobě vánočního turné.
Mikulášská besídka v Sadově na Karlovarsku bude mít metalovou příchuť
Každoroční předvánoční koncert thrashového Debustrolu v Klubu Sadov u Karlových Varů má letošní termín stanovený na 5.12.2025. Kromě jmenované mladoboleslavské skupiny se na pódiu, popřípadě i pod ním, představí hororová Fata Morgana. Její playlist obsahuje zhudebněné krvavé filmové příběhy včetně stylových dekorací. O pozvánky oběma sestavám se postaral hlavní pořadatel Radek Kalinič pod hlavičkou Kalimero Agency a v součtu jednotlivých atributů čeká na hosty vydatný koncert – přijďte si ho užít i vy, start je ohlášený na 20:00 hodin.
Hudební soutěž Múza 2025 poznala vítěze Hlavního finále
Multižánrové Divadlo pod lampou se ve čtvrtek 27.11.2025 převléklo do svátečního hávu – na jeho prknech proběhl první ze dvou finálových večerů soutěže amatérských kapel Múza 2025. Z pěti semifinalistů mohl býti jen jeden první, což se promítlo do stoprocentního koncertního výkonu každé jednotlivé formace. Důstojnost Hlavnímu finále před odbornou porotou dodala i celkem početná návštěva a hudební sety tak měly mnohdy atmosféru konkurující podstatně větší festivalové události.
Velká oslava první dekády plzeňských Pearly Seconds dopadla na výbornou
Je tomu deset let, co se do hudebních map zapsala vznikem plzeňská kapela Pearly Seconds. Její dráha se začala odvíjet právě zde, koncertem v domácím Anděl music baru, kam se za ní při oslavě desátého výročí vydala pěkná řádka fans, hostů a rodinných příslušníků. Akce, jejíž termín byl pevně stanovený na středu 26.11.2025, měla silnou podporu a určitě se stane odrazovým můstkem do dalších hudebních let sympatické party.
Další rozhovory
ROZHOVOR | Jan Vytásek vydává album Trochu jinak
Zpěvák, skladatel a muzikant Jan Vytásek má za sebou další velký milník – nové album s příznačným názvem Trochu jinak, které vyšlo 24.10. 2025. Deska, která vznikala s odstupem a klidem, jaký si dnešní doba moc často nedopřává, nabízí pohled na svět i hudbu z jiného úhlu. Povídali jsme si o inspiraci, o lidech, kteří na albu zanechali svou stopu, i o tom, proč někdy musíme zpomalit, abychom zase slyšeli sami sebe.
Malý rozhovor s Jarkem Filgasem ex frontmanem hudebních skupin Argema a Premier
Rozhovor je zaměřený na jeho hudební cestu, tvorbu i osobní reflexe.
Bára Zemanová & BAND vyjeli na letní tour. Zvou na Footfest i na oslavy 10 let pivovaru Raven!
Plzeňská zpěvačka Bára Zemanová se vydala se svou kapelou na letní tour po slavnostech a festivalech. Jak si letní rockovou jízdu užívají a na jaké akce zvou své posluchače, na to jsme se zeptali přímo Báry.
Rozhovor s Elvisem Vladimírem Lichnovským po jeho vystoupení na Dne obce Hať.
Elvis Vladimír Lichnovský, jeden z nejvýraznějších českých představitelů krále rock’n’rollu, zavítal koncem června do Hatě, kde rozzářil pozdně noční stage během Dne obce.
V rozhovoru se ohlíží za atmosférou koncertu, vzpomíná na své začátky s „elvisovskou“ pódiovou personou a přibližuje, jak se po téměř třech dekádách v roli Elvise mění jeho přístup k vystupování.
Díky!Fest 2025 - rozhovor s kapelou UDG
Dalším z interpretů letošního ročníku Díky!Festu je stálice mnoha letních i klubových pódií parta UDG. Zeptali jsme se ještě před festivalem na několik otázek, jak se na něj kluci připravují, těší, ...
Díky!Fest 2025 - rozhovor s pořadatelem Martinem Janotou
Letošní ročník Díky!Festu je již 3. ročníkem tohoto zajímavého festivalu a my jsme vyzpovídali pořadatele Martina Janotu. Těšte se na zajímavý rozhovor, jak se plánuje, připravuje a realizuje podobný festival.
Proč právě Kastelán? To nám v live interview prozradil známý český herec Jarda Plesl a frontman Septic People Lexa Fedorov!
Dříve než proběhly první vteřiny natáčení, měli jsme tu možnost vytvořit live interwiev, ve kterém jsme vyzpovídali právě Jardu Plesla a frontmana Septic People – Alexe „Lexu“ Fedorova.