Rozhovor se skupinou Projekt Parabelum 7. října 2017 (10:54)Projekt Parabelum, útok na Polsko
Alan: Zdravím electronic metal core bandu.
Sakala a Migalwanik : Electronic metal core band zdraví přilehlou část kosmíru a solární soustavy!
Alan: Na začátek dáme klasiku. Od kdy kapela existuje? A jak jste se dávali dohromady?
Sakala
Kapela existuje od roku 2001, přesněji od 11 .února 2001, kdy jsme se společně se Simonem sešli v bistru na Florenci a měli oba přetlak něco dělat. Jak moje kapela (Anarchuz), tak Simonova (Kurtizány z 25.avenue) stagnovala, a my měli volný čas a pár nápadů. Ten večer hráli na Výstavišti Marylin Manson a s předskokanem Disturbed. Basistovi svítil hmatník a tím pádem bylo rozhodnuto! :-). Za pár dnů se ve zkušebně objevil Viking, což byl kumpán Simona z K25A a jel na stejnej benzin jako my, no a závěrem na basu Honza Volhejn, libovec z Klášterce a bylo to. Do dnešní doby se v kapele vystřídalo poměrně dost lidí, ale nic zásadního, prostě chvíli jsme hráli spolu, chvíli zase bez sebe nebo proti sobě, no a tak to jde až do dneška a možná až do konce krátkejch muzikantskejch věků...
Alan: Za sebou máte dvě proma, dvě alba a dva singly. Poslední dlouhohrající bylo v roce 2010. Nechtělo by to už něco nového, dlouhohrajícího?
Migalwanik
Jo, to máme, to je pravda a neoddiskutovatelný fakt. Projekt Parabelum nikdy nebyla mašina, která desky sází, jako Vlasta Burian poštovní razítka, nicméně pravda je ta, že od poslední desky už nějakej pátek uběhl. Materiál máme taky připravený, kapela je, jak se zdá už celkem slušně sehraná, už by to asi něco chtělo, takže vlastně se ani nikdo divit moc nebude, když v roce 2018 v dubnu chceme jít do studia a tam to řádně podusit a zapéct, aby album řádně uleželé bylo k dispozici na podzim roku téhož.
Alan: V Česku není mnoho kapel, co do své tvorby přidávají elektroniku a ještě aby to celé znělo jako Rob Zombie mixovaný Prong s Ministry. Váš záměr?
Sakala
Slušnej příměr, díky :-)! Ani ne záměr, spíš výsledek. Muziku v Projektu ve valné většině dělám já a je to tak, že vezmu kytaru do ruky a ona mi to sama poví. Anebo taky ne :-). Ne, vážně, nikdy jsme neskládali muziku, aby to bylo něčemu podobné. Je to vlastně tak, že pokud zahraješ nějakej nápad ve zkušebně, tak to každýmu v kapele připomíná něco jinýho a tím pádem si do toho vloží ten svůj osobitý, samojedinný drive i feeling a v celkovým výsledku vše vyzní jako Projekt Parabelum.
Alan: Neznámou kapelou v Česku nejste. Přesto jste se do zahraničí moc nedostali. Kde jste všude byli?
Sakala:
To je pravda. Jsme česká kapela s českými texty a naši posluchači nám rozumějí. Do zahraničí jsme se nedostali z několika prostých důvodů. Asi ten hlavní je, že nemáme ty pravé konexe a s rukou na srdci, tohle hřiště už jsem si objel v devadesátkách s litoměřickým Anarchuzem. Realita byla kolikrát taková, že nejsilnější návštevnost nakonec byla v Čechách na domácí půdě. Tam totiž trend, jakej je teď tady, už fungoval o dvacet let dřív. Nikoho nezajímalo krom velkejch kapel nic, všichni byli už muziky přesycení. No a s rukou na srdci, když někam jedeš 400 km a 10 lidí v klubu, tak to stejně musíš pochopit, protože na neznámou kapelu víc lidí nepřijde, za ty prachy šli radši do pubu. Ale aby to neznělo, jakože furt jezdíme okolo komína, tak namátkou bych uvedl třeba Slovensko, Polsko a taky Hrádek nad Nisou, to už je skoro Německo :-). Nabídkám se samozřejmě nebráníme. Řekl bych, že zůstáváme nohama na zemi a s hlavou v oblacích obhlížíme místní luhy.
Alan: V letošním roce (2017) jste se dostali na poměrně velký festival do Polska.Jak jste se k tomu dostali?
Migalwanik:
Ten velký festival v Polsku se jmenuje Woodstock. A je to opravdu velký festival. V okamžiku, kdy část kapely odjížděla v polovině festivalu, v pátek navečer, už bylo v areálu 750.000 lidí. No a přes noc ještě něco připadlo, takže v sobotní prime time bylo na místě 1.000.000 návštěvníků. Šílený a krásný zároveň. Čistá energie bez přísad a příkras.Dostali jsme se na něj na upozornění Lukáše Fouska z NSEF a MusicMap, který jej navštívil už v loňském roce. Organizátoři této akce pořádají v různých zemích takzvané Eliminace, do kterých vyberou na základě zaslaných nahrávek a desek užší okruh kapel a tyto se mají možnost prezentovat v dobrém klubu na dobrý aparát. No a tři nejúspěšnější kapely pak mají tu možnost vystoupit na Woodstocku. My vyhráli pražskou Eliminaci a získali tím možnost si zahrát na té největší stage nejen na festivalu, ale i v našem životě :-)
Alan: Proč zmiňujeme zrovna tento festival a Polsko. Vy jste tam sklidili docela dost velký úspěch. Čekali jste to?
Sakala:
S rukou na srdci, neočekávali jsme skorem vůbec nic převratného. Hráli jsme sice na hlavní stage a hrozně se těšili, že to fakt bude super si zahrát na takovéhle scéně, s aparátem a světly z hvězdné lodi Enterprise, na druhou stranu ale v pátek jako první a neznámá kapela. Navyklí z místních akcí, že tam prostě ohřejem místní aparát, zvukaři si dopijou kávu a vyčistí zuby, před podiem jen pár skalních fans, jelikož většina zatím doplňuje promile a tak. Ale opak byl pravdou. Od první chvíle s námi jednali, jako bychom byli ta velmi důležitá kapela, skvělé zázemí, měli jsme asistenty, co se věnovali jen nám, stagemanager nám přesně a trpělivě vysvětlil všechny potřebné a důležité podrobnosti. Během zvukové zkoušky se nám zvukaři věnovali plně až do chvíle, kdy jsme byli naprosto spokojeni se zvukem.
Alan: Z vašeho pohledu Polsko a lidi na tomto festu, když jste se předvedli? Jaký byl nástup a pak průběh? Jejich postoj nás zajímá. Nejprve vlažný a pak se dostali do varu? Vyprávěj.
Migalwanik:
Jak již zmínil Sakala, servis byl opravdu top! Všechna tato výše zmíněná péče se samozřejmě odrazila i v našem výkonu, protože pokud se můžeš plně soustředit na svůj výkon a neřešíš podružné problémy, pak můžeš veškerou svou energii napřít do jediného bodu a tím jsou posluchači, kteří tam jsou pro Tebe a Ty tam jsi pro ně. Dokonalá symbióza. A polští fans z Woodstocku jsou symbióza přímo mezigalaktická!!! S prvními zvuky intra jich stála před pódiem zhruba stovka, postupem času se ale nabalovali další a další, až ke konci setu čítal kotel dosti přes tisíc hlav. A to bylo jen v té nejbližší zóně. Na tomto festu jsou organizační opatření postavena tak, že k podiu a FOH (kabina zvukaře s mixpultem) mohou pouze posluchači bez pití. Ti, kdož chtějí poslouchat rokenrol a pít přitom pivo, pro ně je druhá, vnější zóna a v té bylo již kolem třetí odpoledne- čas našeho setu- mezi deseti až dvaceti tisíci. Koncert na tuto vzdálenost posilovaly obrovské LED obrazovky a takzvané vykrývací aparáty, jež eliminují fyzikální zpoždění zvuku oproti zrakovému vjemu. Navíc od samého začátku jsme vsadili na bezprostřední komunikaci s našimi fans, vědomi si toho, že polský a český jazyk si je velmi, velmi podobný, tudíž jsem hovořil česky a posluchači rozuměli a vraceli nám to. Úplně jiná energie, pocit sounáležitosti, když každý ví, že si rozumíme a domluvíme se ve vlastní, rodné řeči. Žádná sterilní angličtina, naučené fráze a za každým slovem "fuck a yeahhh!" Koncert rostl song za songem a konci, po přídavku ta tisícovka skvělých lidí spontánně pro nás zpívala Sto lat. My zpočátku nechápali, ale po upozornění hlavního organizátora, že takto v Polsku projevují svou velkou náklonnost tomu, co je opravdu oslovilo, to nás fakt dostalo. Nepopsatelně krásný pocit...
Alan: Vystoupení, přineslo vám to nějaké ocenění? Medaile, diplomy, sošku za nej kapelu? Ne teď vážně. Dalo vám to nějaký další posun? Pozvání do zahraničí na další akce? Koncerty, festivaly, vystupovat v rádiu nebo v TV?
Migalwanik:
Máme natočený záznam jedné věci z několika kamer v live střihu - něco podobného jako při přenosu fotbalového zápasu. Žádné sošky, medaile. Každý máme společnou fotografii z podia (je též uveřejněna na našem facebookovém profilu) i s hlavním organizátorem Jurkem Owsiakem, kterou nám vlastnoručně podepsal, což už mluví za mnohé... Každopádně na podzim ale je připravena malá série koncertů po polských klubech a halách, na nichž budeme vystupovat, na což se samozřejmě velmi těšíme
Alan: Co obrazový materiál z Polska? Nebo nějaké psaní v polských časopisech o Projekt Parabelum?
Migalwanik :
Jak jsem již uvedl, z koncertu je pořízen obrazový záznam na kterém je vidět, jak skvělá celá ta akce je. Polské časopisy, zatím se k nám nic nedoneslo, nicméně reakce polských fans je velká a doposud k nám proudí řeky pozitivních ohlasů.
Alan: A co Česko? Také nějaký posun?
Sakala:
V České republice jezdíme standardně koncerty v klubech a festivaly, snad mohu říct, že převážně ty větší a velké, za což jsme velmi vdečni již zmíněnému Lukáši Fouskovi a jeho vyhledávací soutěži Skutečná liga. Nejlepší kapely z tohoto klání vystupují na velkých festivalech na podiích Skutečné ligy - jejíž my jsme hosté - a jak jsem již řekl, jsme tomu velmi rádi. Ohlas na vystoupení v Polsku se ukáže až v přístí klubové-festivalové sezoně, nicméně již teď na výše zmíněný Woodstock dobře reagují media - rádia, ziny i oficiální časopisy, což je pro nás skvělé, protože je možno naši kapelu zase o kus blíže posunout posluchačům .
Alan – Díky za rozhovor.
Sakala a Migalwanik - také díky za rozhovor a solarizuj navždy!
Otázky – Alan
odpovědi - Sakala ( guitar a programming ), Migalwanik ( lead vocal)
http://bandzone.cz/projektparabelum
Sakala a Migalwanik : Electronic metal core band zdraví přilehlou část kosmíru a solární soustavy!
Alan: Na začátek dáme klasiku. Od kdy kapela existuje? A jak jste se dávali dohromady?
Sakala
Kapela existuje od roku 2001, přesněji od 11 .února 2001, kdy jsme se společně se Simonem sešli v bistru na Florenci a měli oba přetlak něco dělat. Jak moje kapela (Anarchuz), tak Simonova (Kurtizány z 25.avenue) stagnovala, a my měli volný čas a pár nápadů. Ten večer hráli na Výstavišti Marylin Manson a s předskokanem Disturbed. Basistovi svítil hmatník a tím pádem bylo rozhodnuto! :-). Za pár dnů se ve zkušebně objevil Viking, což byl kumpán Simona z K25A a jel na stejnej benzin jako my, no a závěrem na basu Honza Volhejn, libovec z Klášterce a bylo to. Do dnešní doby se v kapele vystřídalo poměrně dost lidí, ale nic zásadního, prostě chvíli jsme hráli spolu, chvíli zase bez sebe nebo proti sobě, no a tak to jde až do dneška a možná až do konce krátkejch muzikantskejch věků...
Alan: Za sebou máte dvě proma, dvě alba a dva singly. Poslední dlouhohrající bylo v roce 2010. Nechtělo by to už něco nového, dlouhohrajícího?
Migalwanik
Jo, to máme, to je pravda a neoddiskutovatelný fakt. Projekt Parabelum nikdy nebyla mašina, která desky sází, jako Vlasta Burian poštovní razítka, nicméně pravda je ta, že od poslední desky už nějakej pátek uběhl. Materiál máme taky připravený, kapela je, jak se zdá už celkem slušně sehraná, už by to asi něco chtělo, takže vlastně se ani nikdo divit moc nebude, když v roce 2018 v dubnu chceme jít do studia a tam to řádně podusit a zapéct, aby album řádně uleželé bylo k dispozici na podzim roku téhož.
Alan: V Česku není mnoho kapel, co do své tvorby přidávají elektroniku a ještě aby to celé znělo jako Rob Zombie mixovaný Prong s Ministry. Váš záměr?
Sakala
Slušnej příměr, díky :-)! Ani ne záměr, spíš výsledek. Muziku v Projektu ve valné většině dělám já a je to tak, že vezmu kytaru do ruky a ona mi to sama poví. Anebo taky ne :-). Ne, vážně, nikdy jsme neskládali muziku, aby to bylo něčemu podobné. Je to vlastně tak, že pokud zahraješ nějakej nápad ve zkušebně, tak to každýmu v kapele připomíná něco jinýho a tím pádem si do toho vloží ten svůj osobitý, samojedinný drive i feeling a v celkovým výsledku vše vyzní jako Projekt Parabelum.
Alan: Neznámou kapelou v Česku nejste. Přesto jste se do zahraničí moc nedostali. Kde jste všude byli?
Sakala:
To je pravda. Jsme česká kapela s českými texty a naši posluchači nám rozumějí. Do zahraničí jsme se nedostali z několika prostých důvodů. Asi ten hlavní je, že nemáme ty pravé konexe a s rukou na srdci, tohle hřiště už jsem si objel v devadesátkách s litoměřickým Anarchuzem. Realita byla kolikrát taková, že nejsilnější návštevnost nakonec byla v Čechách na domácí půdě. Tam totiž trend, jakej je teď tady, už fungoval o dvacet let dřív. Nikoho nezajímalo krom velkejch kapel nic, všichni byli už muziky přesycení. No a s rukou na srdci, když někam jedeš 400 km a 10 lidí v klubu, tak to stejně musíš pochopit, protože na neznámou kapelu víc lidí nepřijde, za ty prachy šli radši do pubu. Ale aby to neznělo, jakože furt jezdíme okolo komína, tak namátkou bych uvedl třeba Slovensko, Polsko a taky Hrádek nad Nisou, to už je skoro Německo :-). Nabídkám se samozřejmě nebráníme. Řekl bych, že zůstáváme nohama na zemi a s hlavou v oblacích obhlížíme místní luhy.
Alan: V letošním roce (2017) jste se dostali na poměrně velký festival do Polska.Jak jste se k tomu dostali?
Migalwanik:
Ten velký festival v Polsku se jmenuje Woodstock. A je to opravdu velký festival. V okamžiku, kdy část kapely odjížděla v polovině festivalu, v pátek navečer, už bylo v areálu 750.000 lidí. No a přes noc ještě něco připadlo, takže v sobotní prime time bylo na místě 1.000.000 návštěvníků. Šílený a krásný zároveň. Čistá energie bez přísad a příkras.Dostali jsme se na něj na upozornění Lukáše Fouska z NSEF a MusicMap, který jej navštívil už v loňském roce. Organizátoři této akce pořádají v různých zemích takzvané Eliminace, do kterých vyberou na základě zaslaných nahrávek a desek užší okruh kapel a tyto se mají možnost prezentovat v dobrém klubu na dobrý aparát. No a tři nejúspěšnější kapely pak mají tu možnost vystoupit na Woodstocku. My vyhráli pražskou Eliminaci a získali tím možnost si zahrát na té největší stage nejen na festivalu, ale i v našem životě :-)
Alan: Proč zmiňujeme zrovna tento festival a Polsko. Vy jste tam sklidili docela dost velký úspěch. Čekali jste to?
Sakala:
S rukou na srdci, neočekávali jsme skorem vůbec nic převratného. Hráli jsme sice na hlavní stage a hrozně se těšili, že to fakt bude super si zahrát na takovéhle scéně, s aparátem a světly z hvězdné lodi Enterprise, na druhou stranu ale v pátek jako první a neznámá kapela. Navyklí z místních akcí, že tam prostě ohřejem místní aparát, zvukaři si dopijou kávu a vyčistí zuby, před podiem jen pár skalních fans, jelikož většina zatím doplňuje promile a tak. Ale opak byl pravdou. Od první chvíle s námi jednali, jako bychom byli ta velmi důležitá kapela, skvělé zázemí, měli jsme asistenty, co se věnovali jen nám, stagemanager nám přesně a trpělivě vysvětlil všechny potřebné a důležité podrobnosti. Během zvukové zkoušky se nám zvukaři věnovali plně až do chvíle, kdy jsme byli naprosto spokojeni se zvukem.
Alan: Z vašeho pohledu Polsko a lidi na tomto festu, když jste se předvedli? Jaký byl nástup a pak průběh? Jejich postoj nás zajímá. Nejprve vlažný a pak se dostali do varu? Vyprávěj.
Migalwanik:
Jak již zmínil Sakala, servis byl opravdu top! Všechna tato výše zmíněná péče se samozřejmě odrazila i v našem výkonu, protože pokud se můžeš plně soustředit na svůj výkon a neřešíš podružné problémy, pak můžeš veškerou svou energii napřít do jediného bodu a tím jsou posluchači, kteří tam jsou pro Tebe a Ty tam jsi pro ně. Dokonalá symbióza. A polští fans z Woodstocku jsou symbióza přímo mezigalaktická!!! S prvními zvuky intra jich stála před pódiem zhruba stovka, postupem času se ale nabalovali další a další, až ke konci setu čítal kotel dosti přes tisíc hlav. A to bylo jen v té nejbližší zóně. Na tomto festu jsou organizační opatření postavena tak, že k podiu a FOH (kabina zvukaře s mixpultem) mohou pouze posluchači bez pití. Ti, kdož chtějí poslouchat rokenrol a pít přitom pivo, pro ně je druhá, vnější zóna a v té bylo již kolem třetí odpoledne- čas našeho setu- mezi deseti až dvaceti tisíci. Koncert na tuto vzdálenost posilovaly obrovské LED obrazovky a takzvané vykrývací aparáty, jež eliminují fyzikální zpoždění zvuku oproti zrakovému vjemu. Navíc od samého začátku jsme vsadili na bezprostřední komunikaci s našimi fans, vědomi si toho, že polský a český jazyk si je velmi, velmi podobný, tudíž jsem hovořil česky a posluchači rozuměli a vraceli nám to. Úplně jiná energie, pocit sounáležitosti, když každý ví, že si rozumíme a domluvíme se ve vlastní, rodné řeči. Žádná sterilní angličtina, naučené fráze a za každým slovem "fuck a yeahhh!" Koncert rostl song za songem a konci, po přídavku ta tisícovka skvělých lidí spontánně pro nás zpívala Sto lat. My zpočátku nechápali, ale po upozornění hlavního organizátora, že takto v Polsku projevují svou velkou náklonnost tomu, co je opravdu oslovilo, to nás fakt dostalo. Nepopsatelně krásný pocit...
Alan: Vystoupení, přineslo vám to nějaké ocenění? Medaile, diplomy, sošku za nej kapelu? Ne teď vážně. Dalo vám to nějaký další posun? Pozvání do zahraničí na další akce? Koncerty, festivaly, vystupovat v rádiu nebo v TV?
Migalwanik:
Máme natočený záznam jedné věci z několika kamer v live střihu - něco podobného jako při přenosu fotbalového zápasu. Žádné sošky, medaile. Každý máme společnou fotografii z podia (je též uveřejněna na našem facebookovém profilu) i s hlavním organizátorem Jurkem Owsiakem, kterou nám vlastnoručně podepsal, což už mluví za mnohé... Každopádně na podzim ale je připravena malá série koncertů po polských klubech a halách, na nichž budeme vystupovat, na což se samozřejmě velmi těšíme
Alan: Co obrazový materiál z Polska? Nebo nějaké psaní v polských časopisech o Projekt Parabelum?
Migalwanik :
Jak jsem již uvedl, z koncertu je pořízen obrazový záznam na kterém je vidět, jak skvělá celá ta akce je. Polské časopisy, zatím se k nám nic nedoneslo, nicméně reakce polských fans je velká a doposud k nám proudí řeky pozitivních ohlasů.
Alan: A co Česko? Také nějaký posun?
Sakala:
V České republice jezdíme standardně koncerty v klubech a festivaly, snad mohu říct, že převážně ty větší a velké, za což jsme velmi vdečni již zmíněnému Lukáši Fouskovi a jeho vyhledávací soutěži Skutečná liga. Nejlepší kapely z tohoto klání vystupují na velkých festivalech na podiích Skutečné ligy - jejíž my jsme hosté - a jak jsem již řekl, jsme tomu velmi rádi. Ohlas na vystoupení v Polsku se ukáže až v přístí klubové-festivalové sezoně, nicméně již teď na výše zmíněný Woodstock dobře reagují media - rádia, ziny i oficiální časopisy, což je pro nás skvělé, protože je možno naši kapelu zase o kus blíže posunout posluchačům .
Alan – Díky za rozhovor.
Sakala a Migalwanik - také díky za rozhovor a solarizuj navždy!
Otázky – Alan
odpovědi - Sakala ( guitar a programming ), Migalwanik ( lead vocal)
http://bandzone.cz/projektparabelum
4 fotografie v galerii
| autor: | text: Alan Rohan |
| Tweet |
Další články žánrů Elektronická hudba, Metal, Rock
Dobrou tvrdou muziku slibuje koncertní večírek v KD Třebnice
Metalová párty v kulturním domě Třebnice na Domažlicku má již delší dobu pevně stanovený jízdní řád. V něm jsou zapsaná jména kapel preferující tvrdou muziku, kterou si jistě přijde užít početná návštěva z blízka i širšího okolí. Pořadatelství se ujala skupina Bloodcreek, na jejíž pozvánky kladně odpověděla klatovská Corona a pražský Hejtman. Přijďte si zapařit a ochutnat neopakovatelnou atmosféru i vy – start akce je v sobotu 25.10.2025 ohlášený na 20:00 hodin.
Sušická Sokolovna ožila koncertní vzpomínkou na skladatele a hudebníka Karla Svobodu
Ještě světu šanci dej je název nového projektu, v němž se dostávají mezi fanoušky známé songy geniálního skladatele Karla Svobody. Moderátorství a hlavně pěvecká stránka představení patřila smíšenému duu Pavlíně Ďuriačové a Lukáši Randákovi. Hudebně pak dva výrazné vokály doprovodil Taneční orchestr Black Tower, který dával každé skladbě osobitou tvář. Úterní koncert 14.10.2025 byl podpořený samotnou Vendulou Svobodovou Pizingerovou a těšil celkem slušné návštěvě usazené na pohodlných židlích ve čtrnácti řadách. Akce se tak zařadila k těm úspěšným, kterými se jako organizátor může pochlubit Rock Agency, podepsaná pod spíše ostřejšími hudebními událostmi.
Český mejdan s Impulsem se po roce opět vrátí do pražské O2 areny! Devátý ročník oslaví s Michalem Davidem, Marií Rottrovou, Jelenem, Markem Ztraceným i speciálním hostem
Největší oslava české a slovenské muziky už klepe na dveře. Ano, tušíte správně. Řeč je o Českém mejdanu s Impulsem, který již podeváté rozezní O2 arenu. Rádio Impuls slaví krásné 26. narozeniny a o hvězdné gratulanty nebude nouze!
Odyssea a Turbo na jednom pódiu – záruka dobré muziky po celý večer
Kulturní dům v Katovicích na Strakonicku se do hudebních map zapíše jako místo s vystoupením dvou českých rockových legend. O první díl sobotního večera 18.10.2025 se postará plzeňská skupina Odyssea s Václavem Běhavým v čele. Druhá část katovického dýchánku pak bude v režii kapely Turbo, která si na místní scénu chystá výběrový playlist. Přijďte se pobavit a zazpívat známé songy i vy – dveře KD se otevřou v 18:30, start je ohlášený na 20:00 hodin.
Dvojitá americká nálož Aritficial Brain a Suffering Hour v bratislavskom Žalári!
Vesmírne disonantné vízie pohltia bratislavský Žalár už 27. októbra! Američania Arficial Brain vyrážajú do Európy so svojou strhujúcou víziou kozmického death metalu už tretí krát. Kontrovať im budú ich kolegovia z vydavateľstva Profound Lore Records, Suffering Hour, so svojím nemilosrdným mixom black a death metalu. Na vybraných zastávkach turné dvojicu doplní svojský taliansky old school death metal Devoid of Thought a inak tomu nebude ani v Bratislave. Koncert je ďalšou zo spoluprác medzi Burn Booking a Occult Booking, ktorá spraví z obyčajného pondelku nezabudnuteľný zážitok pre každého metalového fanúšika!
Legendární Coda oslaví 40 let exkluzivním čtyřhodinovým setem v Mrákově!
Mekka chodského bigbítu pokračuje v rozjeté sezóně a chystá pro fanoušky další hudební lahůdku. A to poctivou nálož živelné hardrockové muziky legendární karlovarské Cody.
Ještě světu šanci dej – koncertní hold hitům Karla Svobody
Hudební večer v sušické Sokolovně bude věnovaný slavným hitovkám nezapomenutelného hudebníka a skladatele Karla Svobody. Na prostorné scéně se v tomto novém projektu představí Pavlína Ďuriačová a Lukáš Randák ve spolupráci s Tanečním orchestrem Black Tower. Přijďte se pobavit, zavzpomínat a zazpívat si i vy, dveře Sokolovny se v úterý 14.10.2025 otevřou v 18:00, start je pak ohlášený na 19:00 hodin.
Další rozhovory
Malý rozhovor s Jarkem Filgasem ex frontmanem hudebních skupin Argema a Premier
Rozhovor je zaměřený na jeho hudební cestu, tvorbu i osobní reflexe.
Bára Zemanová & BAND vyjeli na letní tour. Zvou na Footfest i na oslavy 10 let pivovaru Raven!
Plzeňská zpěvačka Bára Zemanová se vydala se svou kapelou na letní tour po slavnostech a festivalech. Jak si letní rockovou jízdu užívají a na jaké akce zvou své posluchače, na to jsme se zeptali přímo Báry.
Rozhovor s Elvisem Vladimírem Lichnovským po jeho vystoupení na Dne obce Hať.
Elvis Vladimír Lichnovský, jeden z nejvýraznějších českých představitelů krále rock’n’rollu, zavítal koncem června do Hatě, kde rozzářil pozdně noční stage během Dne obce.
V rozhovoru se ohlíží za atmosférou koncertu, vzpomíná na své začátky s „elvisovskou“ pódiovou personou a přibližuje, jak se po téměř třech dekádách v roli Elvise mění jeho přístup k vystupování.
Díky!Fest 2025 - rozhovor s kapelou UDG
Dalším z interpretů letošního ročníku Díky!Festu je stálice mnoha letních i klubových pódií parta UDG. Zeptali jsme se ještě před festivalem na několik otázek, jak se na něj kluci připravují, těší, ...
Díky!Fest 2025 - rozhovor s pořadatelem Martinem Janotou
Letošní ročník Díky!Festu je již 3. ročníkem tohoto zajímavého festivalu a my jsme vyzpovídali pořadatele Martina Janotu. Těšte se na zajímavý rozhovor, jak se plánuje, připravuje a realizuje podobný festival.
Proč právě Kastelán? To nám v live interview prozradil známý český herec Jarda Plesl a frontman Septic People Lexa Fedorov!
Dříve než proběhly první vteřiny natáčení, měli jsme tu možnost vytvořit live interwiev, ve kterém jsme vyzpovídali právě Jardu Plesla a frontmana Septic People – Alexe „Lexu“ Fedorova.
Díky!Fest 2025 - rozhovor s písničkářem Michalem Horákem
Jedním z interpretů letošního ročníku Díky!Festu je veselý písničkář Michal Horák. Zeptali jsme se ještě před festivalem na několik otázek, jak se na festival připravuje, těší, ...