Rozhovor se skupinou Projekt Parabelum 7. října 2017 (10:54)Projekt Parabelum, útok na Polsko
Alan: Zdravím electronic metal core bandu.
Sakala a Migalwanik : Electronic metal core band zdraví přilehlou část kosmíru a solární soustavy!
Alan: Na začátek dáme klasiku. Od kdy kapela existuje? A jak jste se dávali dohromady?
Sakala
Kapela existuje od roku 2001, přesněji od 11 .února 2001, kdy jsme se společně se Simonem sešli v bistru na Florenci a měli oba přetlak něco dělat. Jak moje kapela (Anarchuz), tak Simonova (Kurtizány z 25.avenue) stagnovala, a my měli volný čas a pár nápadů. Ten večer hráli na Výstavišti Marylin Manson a s předskokanem Disturbed. Basistovi svítil hmatník a tím pádem bylo rozhodnuto! :-). Za pár dnů se ve zkušebně objevil Viking, což byl kumpán Simona z K25A a jel na stejnej benzin jako my, no a závěrem na basu Honza Volhejn, libovec z Klášterce a bylo to. Do dnešní doby se v kapele vystřídalo poměrně dost lidí, ale nic zásadního, prostě chvíli jsme hráli spolu, chvíli zase bez sebe nebo proti sobě, no a tak to jde až do dneška a možná až do konce krátkejch muzikantskejch věků...
Alan: Za sebou máte dvě proma, dvě alba a dva singly. Poslední dlouhohrající bylo v roce 2010. Nechtělo by to už něco nového, dlouhohrajícího?
Migalwanik
Jo, to máme, to je pravda a neoddiskutovatelný fakt. Projekt Parabelum nikdy nebyla mašina, která desky sází, jako Vlasta Burian poštovní razítka, nicméně pravda je ta, že od poslední desky už nějakej pátek uběhl. Materiál máme taky připravený, kapela je, jak se zdá už celkem slušně sehraná, už by to asi něco chtělo, takže vlastně se ani nikdo divit moc nebude, když v roce 2018 v dubnu chceme jít do studia a tam to řádně podusit a zapéct, aby album řádně uleželé bylo k dispozici na podzim roku téhož.
Alan: V Česku není mnoho kapel, co do své tvorby přidávají elektroniku a ještě aby to celé znělo jako Rob Zombie mixovaný Prong s Ministry. Váš záměr?
Sakala
Slušnej příměr, díky :-)! Ani ne záměr, spíš výsledek. Muziku v Projektu ve valné většině dělám já a je to tak, že vezmu kytaru do ruky a ona mi to sama poví. Anebo taky ne :-). Ne, vážně, nikdy jsme neskládali muziku, aby to bylo něčemu podobné. Je to vlastně tak, že pokud zahraješ nějakej nápad ve zkušebně, tak to každýmu v kapele připomíná něco jinýho a tím pádem si do toho vloží ten svůj osobitý, samojedinný drive i feeling a v celkovým výsledku vše vyzní jako Projekt Parabelum.
Alan: Neznámou kapelou v Česku nejste. Přesto jste se do zahraničí moc nedostali. Kde jste všude byli?
Sakala:
To je pravda. Jsme česká kapela s českými texty a naši posluchači nám rozumějí. Do zahraničí jsme se nedostali z několika prostých důvodů. Asi ten hlavní je, že nemáme ty pravé konexe a s rukou na srdci, tohle hřiště už jsem si objel v devadesátkách s litoměřickým Anarchuzem. Realita byla kolikrát taková, že nejsilnější návštevnost nakonec byla v Čechách na domácí půdě. Tam totiž trend, jakej je teď tady, už fungoval o dvacet let dřív. Nikoho nezajímalo krom velkejch kapel nic, všichni byli už muziky přesycení. No a s rukou na srdci, když někam jedeš 400 km a 10 lidí v klubu, tak to stejně musíš pochopit, protože na neznámou kapelu víc lidí nepřijde, za ty prachy šli radši do pubu. Ale aby to neznělo, jakože furt jezdíme okolo komína, tak namátkou bych uvedl třeba Slovensko, Polsko a taky Hrádek nad Nisou, to už je skoro Německo :-). Nabídkám se samozřejmě nebráníme. Řekl bych, že zůstáváme nohama na zemi a s hlavou v oblacích obhlížíme místní luhy.
Alan: V letošním roce (2017) jste se dostali na poměrně velký festival do Polska.Jak jste se k tomu dostali?
Migalwanik:
Ten velký festival v Polsku se jmenuje Woodstock. A je to opravdu velký festival. V okamžiku, kdy část kapely odjížděla v polovině festivalu, v pátek navečer, už bylo v areálu 750.000 lidí. No a přes noc ještě něco připadlo, takže v sobotní prime time bylo na místě 1.000.000 návštěvníků. Šílený a krásný zároveň. Čistá energie bez přísad a příkras.Dostali jsme se na něj na upozornění Lukáše Fouska z NSEF a MusicMap, který jej navštívil už v loňském roce. Organizátoři této akce pořádají v různých zemích takzvané Eliminace, do kterých vyberou na základě zaslaných nahrávek a desek užší okruh kapel a tyto se mají možnost prezentovat v dobrém klubu na dobrý aparát. No a tři nejúspěšnější kapely pak mají tu možnost vystoupit na Woodstocku. My vyhráli pražskou Eliminaci a získali tím možnost si zahrát na té největší stage nejen na festivalu, ale i v našem životě :-)
Alan: Proč zmiňujeme zrovna tento festival a Polsko. Vy jste tam sklidili docela dost velký úspěch. Čekali jste to?
Sakala:
S rukou na srdci, neočekávali jsme skorem vůbec nic převratného. Hráli jsme sice na hlavní stage a hrozně se těšili, že to fakt bude super si zahrát na takovéhle scéně, s aparátem a světly z hvězdné lodi Enterprise, na druhou stranu ale v pátek jako první a neznámá kapela. Navyklí z místních akcí, že tam prostě ohřejem místní aparát, zvukaři si dopijou kávu a vyčistí zuby, před podiem jen pár skalních fans, jelikož většina zatím doplňuje promile a tak. Ale opak byl pravdou. Od první chvíle s námi jednali, jako bychom byli ta velmi důležitá kapela, skvělé zázemí, měli jsme asistenty, co se věnovali jen nám, stagemanager nám přesně a trpělivě vysvětlil všechny potřebné a důležité podrobnosti. Během zvukové zkoušky se nám zvukaři věnovali plně až do chvíle, kdy jsme byli naprosto spokojeni se zvukem.
Alan: Z vašeho pohledu Polsko a lidi na tomto festu, když jste se předvedli? Jaký byl nástup a pak průběh? Jejich postoj nás zajímá. Nejprve vlažný a pak se dostali do varu? Vyprávěj.
Migalwanik:
Jak již zmínil Sakala, servis byl opravdu top! Všechna tato výše zmíněná péče se samozřejmě odrazila i v našem výkonu, protože pokud se můžeš plně soustředit na svůj výkon a neřešíš podružné problémy, pak můžeš veškerou svou energii napřít do jediného bodu a tím jsou posluchači, kteří tam jsou pro Tebe a Ty tam jsi pro ně. Dokonalá symbióza. A polští fans z Woodstocku jsou symbióza přímo mezigalaktická!!! S prvními zvuky intra jich stála před pódiem zhruba stovka, postupem času se ale nabalovali další a další, až ke konci setu čítal kotel dosti přes tisíc hlav. A to bylo jen v té nejbližší zóně. Na tomto festu jsou organizační opatření postavena tak, že k podiu a FOH (kabina zvukaře s mixpultem) mohou pouze posluchači bez pití. Ti, kdož chtějí poslouchat rokenrol a pít přitom pivo, pro ně je druhá, vnější zóna a v té bylo již kolem třetí odpoledne- čas našeho setu- mezi deseti až dvaceti tisíci. Koncert na tuto vzdálenost posilovaly obrovské LED obrazovky a takzvané vykrývací aparáty, jež eliminují fyzikální zpoždění zvuku oproti zrakovému vjemu. Navíc od samého začátku jsme vsadili na bezprostřední komunikaci s našimi fans, vědomi si toho, že polský a český jazyk si je velmi, velmi podobný, tudíž jsem hovořil česky a posluchači rozuměli a vraceli nám to. Úplně jiná energie, pocit sounáležitosti, když každý ví, že si rozumíme a domluvíme se ve vlastní, rodné řeči. Žádná sterilní angličtina, naučené fráze a za každým slovem "fuck a yeahhh!" Koncert rostl song za songem a konci, po přídavku ta tisícovka skvělých lidí spontánně pro nás zpívala Sto lat. My zpočátku nechápali, ale po upozornění hlavního organizátora, že takto v Polsku projevují svou velkou náklonnost tomu, co je opravdu oslovilo, to nás fakt dostalo. Nepopsatelně krásný pocit...
Alan: Vystoupení, přineslo vám to nějaké ocenění? Medaile, diplomy, sošku za nej kapelu? Ne teď vážně. Dalo vám to nějaký další posun? Pozvání do zahraničí na další akce? Koncerty, festivaly, vystupovat v rádiu nebo v TV?
Migalwanik:
Máme natočený záznam jedné věci z několika kamer v live střihu - něco podobného jako při přenosu fotbalového zápasu. Žádné sošky, medaile. Každý máme společnou fotografii z podia (je též uveřejněna na našem facebookovém profilu) i s hlavním organizátorem Jurkem Owsiakem, kterou nám vlastnoručně podepsal, což už mluví za mnohé... Každopádně na podzim ale je připravena malá série koncertů po polských klubech a halách, na nichž budeme vystupovat, na což se samozřejmě velmi těšíme
Alan: Co obrazový materiál z Polska? Nebo nějaké psaní v polských časopisech o Projekt Parabelum?
Migalwanik :
Jak jsem již uvedl, z koncertu je pořízen obrazový záznam na kterém je vidět, jak skvělá celá ta akce je. Polské časopisy, zatím se k nám nic nedoneslo, nicméně reakce polských fans je velká a doposud k nám proudí řeky pozitivních ohlasů.
Alan: A co Česko? Také nějaký posun?
Sakala:
V České republice jezdíme standardně koncerty v klubech a festivaly, snad mohu říct, že převážně ty větší a velké, za což jsme velmi vdečni již zmíněnému Lukáši Fouskovi a jeho vyhledávací soutěži Skutečná liga. Nejlepší kapely z tohoto klání vystupují na velkých festivalech na podiích Skutečné ligy - jejíž my jsme hosté - a jak jsem již řekl, jsme tomu velmi rádi. Ohlas na vystoupení v Polsku se ukáže až v přístí klubové-festivalové sezoně, nicméně již teď na výše zmíněný Woodstock dobře reagují media - rádia, ziny i oficiální časopisy, což je pro nás skvělé, protože je možno naši kapelu zase o kus blíže posunout posluchačům .
Alan – Díky za rozhovor.
Sakala a Migalwanik - také díky za rozhovor a solarizuj navždy!
Otázky – Alan
odpovědi - Sakala ( guitar a programming ), Migalwanik ( lead vocal)
http://bandzone.cz/projektparabelum
Sakala a Migalwanik : Electronic metal core band zdraví přilehlou část kosmíru a solární soustavy!
Alan: Na začátek dáme klasiku. Od kdy kapela existuje? A jak jste se dávali dohromady?
Sakala
Kapela existuje od roku 2001, přesněji od 11 .února 2001, kdy jsme se společně se Simonem sešli v bistru na Florenci a měli oba přetlak něco dělat. Jak moje kapela (Anarchuz), tak Simonova (Kurtizány z 25.avenue) stagnovala, a my měli volný čas a pár nápadů. Ten večer hráli na Výstavišti Marylin Manson a s předskokanem Disturbed. Basistovi svítil hmatník a tím pádem bylo rozhodnuto! :-). Za pár dnů se ve zkušebně objevil Viking, což byl kumpán Simona z K25A a jel na stejnej benzin jako my, no a závěrem na basu Honza Volhejn, libovec z Klášterce a bylo to. Do dnešní doby se v kapele vystřídalo poměrně dost lidí, ale nic zásadního, prostě chvíli jsme hráli spolu, chvíli zase bez sebe nebo proti sobě, no a tak to jde až do dneška a možná až do konce krátkejch muzikantskejch věků...
Alan: Za sebou máte dvě proma, dvě alba a dva singly. Poslední dlouhohrající bylo v roce 2010. Nechtělo by to už něco nového, dlouhohrajícího?
Migalwanik
Jo, to máme, to je pravda a neoddiskutovatelný fakt. Projekt Parabelum nikdy nebyla mašina, která desky sází, jako Vlasta Burian poštovní razítka, nicméně pravda je ta, že od poslední desky už nějakej pátek uběhl. Materiál máme taky připravený, kapela je, jak se zdá už celkem slušně sehraná, už by to asi něco chtělo, takže vlastně se ani nikdo divit moc nebude, když v roce 2018 v dubnu chceme jít do studia a tam to řádně podusit a zapéct, aby album řádně uleželé bylo k dispozici na podzim roku téhož.
Alan: V Česku není mnoho kapel, co do své tvorby přidávají elektroniku a ještě aby to celé znělo jako Rob Zombie mixovaný Prong s Ministry. Váš záměr?
Sakala
Slušnej příměr, díky :-)! Ani ne záměr, spíš výsledek. Muziku v Projektu ve valné většině dělám já a je to tak, že vezmu kytaru do ruky a ona mi to sama poví. Anebo taky ne :-). Ne, vážně, nikdy jsme neskládali muziku, aby to bylo něčemu podobné. Je to vlastně tak, že pokud zahraješ nějakej nápad ve zkušebně, tak to každýmu v kapele připomíná něco jinýho a tím pádem si do toho vloží ten svůj osobitý, samojedinný drive i feeling a v celkovým výsledku vše vyzní jako Projekt Parabelum.
Alan: Neznámou kapelou v Česku nejste. Přesto jste se do zahraničí moc nedostali. Kde jste všude byli?
Sakala:
To je pravda. Jsme česká kapela s českými texty a naši posluchači nám rozumějí. Do zahraničí jsme se nedostali z několika prostých důvodů. Asi ten hlavní je, že nemáme ty pravé konexe a s rukou na srdci, tohle hřiště už jsem si objel v devadesátkách s litoměřickým Anarchuzem. Realita byla kolikrát taková, že nejsilnější návštevnost nakonec byla v Čechách na domácí půdě. Tam totiž trend, jakej je teď tady, už fungoval o dvacet let dřív. Nikoho nezajímalo krom velkejch kapel nic, všichni byli už muziky přesycení. No a s rukou na srdci, když někam jedeš 400 km a 10 lidí v klubu, tak to stejně musíš pochopit, protože na neznámou kapelu víc lidí nepřijde, za ty prachy šli radši do pubu. Ale aby to neznělo, jakože furt jezdíme okolo komína, tak namátkou bych uvedl třeba Slovensko, Polsko a taky Hrádek nad Nisou, to už je skoro Německo :-). Nabídkám se samozřejmě nebráníme. Řekl bych, že zůstáváme nohama na zemi a s hlavou v oblacích obhlížíme místní luhy.
Alan: V letošním roce (2017) jste se dostali na poměrně velký festival do Polska.Jak jste se k tomu dostali?
Migalwanik:
Ten velký festival v Polsku se jmenuje Woodstock. A je to opravdu velký festival. V okamžiku, kdy část kapely odjížděla v polovině festivalu, v pátek navečer, už bylo v areálu 750.000 lidí. No a přes noc ještě něco připadlo, takže v sobotní prime time bylo na místě 1.000.000 návštěvníků. Šílený a krásný zároveň. Čistá energie bez přísad a příkras.Dostali jsme se na něj na upozornění Lukáše Fouska z NSEF a MusicMap, který jej navštívil už v loňském roce. Organizátoři této akce pořádají v různých zemích takzvané Eliminace, do kterých vyberou na základě zaslaných nahrávek a desek užší okruh kapel a tyto se mají možnost prezentovat v dobrém klubu na dobrý aparát. No a tři nejúspěšnější kapely pak mají tu možnost vystoupit na Woodstocku. My vyhráli pražskou Eliminaci a získali tím možnost si zahrát na té největší stage nejen na festivalu, ale i v našem životě :-)
Alan: Proč zmiňujeme zrovna tento festival a Polsko. Vy jste tam sklidili docela dost velký úspěch. Čekali jste to?
Sakala:
S rukou na srdci, neočekávali jsme skorem vůbec nic převratného. Hráli jsme sice na hlavní stage a hrozně se těšili, že to fakt bude super si zahrát na takovéhle scéně, s aparátem a světly z hvězdné lodi Enterprise, na druhou stranu ale v pátek jako první a neznámá kapela. Navyklí z místních akcí, že tam prostě ohřejem místní aparát, zvukaři si dopijou kávu a vyčistí zuby, před podiem jen pár skalních fans, jelikož většina zatím doplňuje promile a tak. Ale opak byl pravdou. Od první chvíle s námi jednali, jako bychom byli ta velmi důležitá kapela, skvělé zázemí, měli jsme asistenty, co se věnovali jen nám, stagemanager nám přesně a trpělivě vysvětlil všechny potřebné a důležité podrobnosti. Během zvukové zkoušky se nám zvukaři věnovali plně až do chvíle, kdy jsme byli naprosto spokojeni se zvukem.
Alan: Z vašeho pohledu Polsko a lidi na tomto festu, když jste se předvedli? Jaký byl nástup a pak průběh? Jejich postoj nás zajímá. Nejprve vlažný a pak se dostali do varu? Vyprávěj.
Migalwanik:
Jak již zmínil Sakala, servis byl opravdu top! Všechna tato výše zmíněná péče se samozřejmě odrazila i v našem výkonu, protože pokud se můžeš plně soustředit na svůj výkon a neřešíš podružné problémy, pak můžeš veškerou svou energii napřít do jediného bodu a tím jsou posluchači, kteří tam jsou pro Tebe a Ty tam jsi pro ně. Dokonalá symbióza. A polští fans z Woodstocku jsou symbióza přímo mezigalaktická!!! S prvními zvuky intra jich stála před pódiem zhruba stovka, postupem času se ale nabalovali další a další, až ke konci setu čítal kotel dosti přes tisíc hlav. A to bylo jen v té nejbližší zóně. Na tomto festu jsou organizační opatření postavena tak, že k podiu a FOH (kabina zvukaře s mixpultem) mohou pouze posluchači bez pití. Ti, kdož chtějí poslouchat rokenrol a pít přitom pivo, pro ně je druhá, vnější zóna a v té bylo již kolem třetí odpoledne- čas našeho setu- mezi deseti až dvaceti tisíci. Koncert na tuto vzdálenost posilovaly obrovské LED obrazovky a takzvané vykrývací aparáty, jež eliminují fyzikální zpoždění zvuku oproti zrakovému vjemu. Navíc od samého začátku jsme vsadili na bezprostřední komunikaci s našimi fans, vědomi si toho, že polský a český jazyk si je velmi, velmi podobný, tudíž jsem hovořil česky a posluchači rozuměli a vraceli nám to. Úplně jiná energie, pocit sounáležitosti, když každý ví, že si rozumíme a domluvíme se ve vlastní, rodné řeči. Žádná sterilní angličtina, naučené fráze a za každým slovem "fuck a yeahhh!" Koncert rostl song za songem a konci, po přídavku ta tisícovka skvělých lidí spontánně pro nás zpívala Sto lat. My zpočátku nechápali, ale po upozornění hlavního organizátora, že takto v Polsku projevují svou velkou náklonnost tomu, co je opravdu oslovilo, to nás fakt dostalo. Nepopsatelně krásný pocit...
Alan: Vystoupení, přineslo vám to nějaké ocenění? Medaile, diplomy, sošku za nej kapelu? Ne teď vážně. Dalo vám to nějaký další posun? Pozvání do zahraničí na další akce? Koncerty, festivaly, vystupovat v rádiu nebo v TV?
Migalwanik:
Máme natočený záznam jedné věci z několika kamer v live střihu - něco podobného jako při přenosu fotbalového zápasu. Žádné sošky, medaile. Každý máme společnou fotografii z podia (je též uveřejněna na našem facebookovém profilu) i s hlavním organizátorem Jurkem Owsiakem, kterou nám vlastnoručně podepsal, což už mluví za mnohé... Každopádně na podzim ale je připravena malá série koncertů po polských klubech a halách, na nichž budeme vystupovat, na což se samozřejmě velmi těšíme
Alan: Co obrazový materiál z Polska? Nebo nějaké psaní v polských časopisech o Projekt Parabelum?
Migalwanik :
Jak jsem již uvedl, z koncertu je pořízen obrazový záznam na kterém je vidět, jak skvělá celá ta akce je. Polské časopisy, zatím se k nám nic nedoneslo, nicméně reakce polských fans je velká a doposud k nám proudí řeky pozitivních ohlasů.
Alan: A co Česko? Také nějaký posun?
Sakala:
V České republice jezdíme standardně koncerty v klubech a festivaly, snad mohu říct, že převážně ty větší a velké, za což jsme velmi vdečni již zmíněnému Lukáši Fouskovi a jeho vyhledávací soutěži Skutečná liga. Nejlepší kapely z tohoto klání vystupují na velkých festivalech na podiích Skutečné ligy - jejíž my jsme hosté - a jak jsem již řekl, jsme tomu velmi rádi. Ohlas na vystoupení v Polsku se ukáže až v přístí klubové-festivalové sezoně, nicméně již teď na výše zmíněný Woodstock dobře reagují media - rádia, ziny i oficiální časopisy, což je pro nás skvělé, protože je možno naši kapelu zase o kus blíže posunout posluchačům .
Alan – Díky za rozhovor.
Sakala a Migalwanik - také díky za rozhovor a solarizuj navždy!
Otázky – Alan
odpovědi - Sakala ( guitar a programming ), Migalwanik ( lead vocal)
http://bandzone.cz/projektparabelum
4 fotografie v galerii
| autor: | text: Alan Rohan |
| Tweet |
Další články žánrů Elektronická hudba, Metal, Rock
Tvrdá muzika, velká srdce. Benefice Cecila Boučka a Johnyho Rachota ukazuje sílu hardcore komunity (2026)
Punk, core, propocená trika a moshpit, ze kterého tuhne krev v žilách. V sobotu 9. května se pardubický RC Žlutý pes otřásá v základech během Benefice Cecila Boučka a Johnyho Rachota, že to musí být slyšet až na pernštýnské náměstí. Na jednom pódiu se totiž potkávají punkové, hardcore, deathcorové i metalové kapely, aby společně pomohly rodině zasažené ničivými povodněmi. Tvrdé riffy, létající dready a velká dávka solidarity dokazují, že tahle komunita drží pevně při sobě.
Po roce se v Blovicích ukázal Brutus, koncert se z důvodu podmáčeného terénu přesunul do místní Sokolovny
Trošku poupravené přísloví – „člověk míní, příroda mění“ se vyloženě hodilo k sobotní akci 5.6.2026 konané v městě Blovice. Přestálé deště a podmáčený trávník Starého hřiště bohužel nedovolil hlavnímu pořadateli Panu Ká odpálit bigbítový večírek v avizovaném open air stylu. A jak zní další životní poučka – „štěstí přeje připravenému“, událost se přesunula do záložních prostor blovické Sokolovny, kde kapela vybalila aparaturu včetně vlastního kvalitního zvuku. Hosté tak byli ušetření promáčené obuvi a ve večerních hodinách chladnějšímu počasí.
Fenomenální Sabaton znovu fascinoval Plzeň! Obří tank, výpravná scéna, hity i "Ještě jedno pivo" nadchli lochotínský Amfiteátr
Ve středu 3. 6. 2026 se splnil sen všem power-metalovým fans z Plzně a širokého okolí. A to včetně nás! Po dlouhých sedmi letech se do lochotínského Amfiteátru totiž opět vrátil legendární Sabaton a byl to večer, na který se nezapomíná.
Písecký Papírák nabídne večer s pekelně tvrdou muzikou
Restaurace Papírák v písecké ulici U Vodárny se stane ve čtvrtek 11.6.2026 centrem metalového dění. Na jeho prknech v klubovém prostředí předvedou své playlisty hned tři formace, kde se mezi českými Megelnyk a Libido Challenge ukáže indická úderka GODLESS. Přijďte si užít nadupaný mejdan i vy, start je ohlášený na 18:38 hodin.
Poklidnou hladinu Koupaliště Radomyšl rozvlnila dvoudenní Apokalypsa pěkně našlápnutým lineupem
S posledním květnovým víkendem 29. a 30.5.2026 o sobě dala vědět dobře obsazená hudební událost s názvem Apokalipsa na Koupáku. Akce se uskutečnila v nádherném prostředí upraveného Koupaliště Radomyšl, kde se tým pořadatelů, v čele s Vaškem Bauerem, Katkou Skřivánkovou a neskutečnou vitalitou nabitým Burákem, postaral o pozvánky kapelám a vyladění zázemí pro hosty. Právě pro ně byl připravený areál s možností přenocování pod stany, bohatě zásobený bar s jídlem a pitím, ale hlavně celá patnáctka skupin několika hudebních stylů. Na kryté stage tak předvedly své umění kapely s českou státní příslušností, jedinou zahraniční formací se stala americko-švédská parta PRIDEBOWL. Festival měl i benefiční podtext – ve dvou dražbách změnila majitele podepsaná trička a na konto nemocnému Vilémkovi bylo připsáno nádherných 11 tisíc korun. Počasí přálo, muzikanti bez výjimky jeli naplno – tady vše v pořádku. Horší to bylo s návštěvností – i když se organizátoři snažili festival široce propagovat, na koupák si našli cestu jen opravdoví srdcaři a fanouškové jednotlivých hudebních těles. Přesto tu panovala skvělá atmosféra a Apokalypsa nám zúčastněným zůstane v paměti pěkně dlouhou dobu.
Vlčtejnský Big Beat Fest má nabitý lineup, jako lídr vystoupí Aleš Brichta s Projectem
Hrad Vlčtej se se svým členitým podhradím stane v sobotu 13.6.2026 centrem konání očekávané události s názvem Big Beat Fest. Kultovní místo, jenž je němým svědkem stovek koncertních večerů, si tak do své kroniky vloží další popsaný list, kterým se bude prolínat jméno hlavního pořadatele Pana Ká. Kromě Aleše Brichty, Antracitu, Pub Kings a S.A.S. si na pódiu střihne vystoupení i plzeňský Paradox, který začátkem srpna loňského roku navždy přišel o kytaristu Miloně. Právě Miloňovi na druhý břeh bude festival věnovaný. Přijďte si užít dobrou muziku, nádherné prostředí a zavzpomínat i vy – start je ohlášený na 17:00 hodin.
Dvě legendy na jednom pódiu aneb Turbo a Extra Band revival míří do tlumačovského AMFI
AMFI Tlumačov u Domažlic nepřestává přikládat pod rockovým kotlem. Pořádně to rozpálí i v sobotu 13. 6. 2026, kdy tam svou show rozjedou Turbo a Extra Band revival. Neváhejte a nenechte si tohle jediné společné vystoupení v Plzeňském kraji ujít!
Další rozhovory
Českej punk ještě není mrtvej
O akci Punkrock on the Road jsme už psali, a dokonce se povedlo dát dohromady rozhovor s člověkem, který celý turné měl na starost.
Ale co kapely, které spolu toto turné jely plánují dál a jak se jim na turné líbilo?
Každej klub i bar, každej víkend za to stál
11 měst, 11 jedinečných večerů a zhruba 4500 tisíce lidí, to je slovy pořadatele cirkus s názvem Punkrock on the Road.
Malé povídání s Tomášem Navrátilem - s muzikantem tělem i duší o kapele KOHN
Jen málo fanoušků dobré bigbítové muziky na Plzeňsku by se někdy v minulosti nesetkalo s hardrockovou kapelou KOHN, potažmo pak s jejím frontmanem Tomášem Navrátilem. Jeho hudební život je od roku 2011 s KOHNem spojený pupeční šňůrou a představit si tuto skupinu bez Tomáše je vize v žánru sci-fi. V sobotu 4.4.2026, při koncertu skupiny KOHN na plzeňském náměstí Republiky, jsme s Tomášem udělali malou tečku za rozhovorem, který probíhal pomocí digitální technologie od března téhož roku.
S Oto Gajdošem a Alanem Rohanem o nadcházejícím 5. ročníku metalového svátku South of Heaven ve Zbytinách
Již po páté se v opuštěném lomu u obce Zbytiny na Prachaticku připravuje metalový festival South of Heaven. Dvoudenní akce s plnohodnotným servisem pro kapely, organizátory a hlavně fanoušky tvrdých kytarových riffů má pevně stanovený termín 3. a 4. července 2026. O tom, co nás čeká (a doufejme, že ani nemine), jsme si v malém rozhovoru popovídali s hlavním pořadatelem Oto Gajdošem a hudebním publicistou Alanem Rohanem. Byť nedošlo k fyzickému setkání, mé otázky dostaly jasné odpovědi pomocí digitální techniky.
Zakázaný Ovoce mezi Láskou a nenávistí
Kapela Zakázaný Ovoce vydává po delší době nové řadové album a rozhodli se ho představit novinářům a fanouškům v pražském Rock café. A my jsme s naším serverem byli u toho a vy tak máte jedinečnou možnost si přečíst co je v kapele nového.
Klatovský LORD vstává znovu z popela, nová krev u mikrofonu slibuje energii a vitalitu
O tom, že ukončení jedné éry neznamená nic jiného, nežli začátek éry nové, je pravda stará jako lidstvo samo. V reálné podobě přenesené do současnosti to potvrzuje hudební kariéra klatovské skupiny LORD. Od vzniku 1988 si prošla různými obdobími a personálními změnami – od svého přímého tahu na branku v rockovém stylu však nikdy neuhnula. Právě o nedávné minulosti, současnosti a výhledu do budoucna jsme si původně měli povídat se zakládajícím členem Petrem Říhou, novým zpěvákem Jirkou Mužíkem a manažerkou Alenou Májou Vackovou. Právě moment, kdy se do hovoru zapojila celá skupina, mluví jasně o soudržnosti a dobré náladě v partě, která se do hudebního života vrací nabitá pozitivní energií. Rád jsem jejich pozvání přijal a v kontaktní kapelní zkušebně padla dne 22.12.2025 spousta otázek i jasných odpovědí.
ROZHOVOR | Jan Vytásek vydává album Trochu jinak
Zpěvák, skladatel a muzikant Jan Vytásek má za sebou další velký milník – nové album s příznačným názvem Trochu jinak, které vyšlo 24.10. 2025. Deska, která vznikala s odstupem a klidem, jaký si dnešní doba moc často nedopřává, nabízí pohled na svět i hudbu z jiného úhlu. Povídali jsme si o inspiraci, o lidech, kteří na albu zanechali svou stopu, i o tom, proč někdy musíme zpomalit, abychom zase slyšeli sami sebe.