Rozhovor se skupinou Projekt Parabelum 7. října 2017 (10:54)Projekt Parabelum, útok na Polsko
Zde je místo i pro Vaší reklamu.
Cbanner (1) (900 x 150px)
Cbanner (1) (900 x 150px)
Alan: Zdravím electronic metal core bandu.
Sakala a Migalwanik : Electronic metal core band zdraví přilehlou část kosmíru a solární soustavy!
Alan: Na začátek dáme klasiku. Od kdy kapela existuje? A jak jste se dávali dohromady?
Sakala
Kapela existuje od roku 2001, přesněji od 11 .února 2001, kdy jsme se společně se Simonem sešli v bistru na Florenci a měli oba přetlak něco dělat. Jak moje kapela (Anarchuz), tak Simonova (Kurtizány z 25.avenue) stagnovala, a my měli volný čas a pár nápadů. Ten večer hráli na Výstavišti Marylin Manson a s předskokanem Disturbed. Basistovi svítil hmatník a tím pádem bylo rozhodnuto! :-). Za pár dnů se ve zkušebně objevil Viking, což byl kumpán Simona z K25A a jel na stejnej benzin jako my, no a závěrem na basu Honza Volhejn, libovec z Klášterce a bylo to. Do dnešní doby se v kapele vystřídalo poměrně dost lidí, ale nic zásadního, prostě chvíli jsme hráli spolu, chvíli zase bez sebe nebo proti sobě, no a tak to jde až do dneška a možná až do konce krátkejch muzikantskejch věků...
Alan: Za sebou máte dvě proma, dvě alba a dva singly. Poslední dlouhohrající bylo v roce 2010. Nechtělo by to už něco nového, dlouhohrajícího?
Migalwanik
Jo, to máme, to je pravda a neoddiskutovatelný fakt. Projekt Parabelum nikdy nebyla mašina, která desky sází, jako Vlasta Burian poštovní razítka, nicméně pravda je ta, že od poslední desky už nějakej pátek uběhl. Materiál máme taky připravený, kapela je, jak se zdá už celkem slušně sehraná, už by to asi něco chtělo, takže vlastně se ani nikdo divit moc nebude, když v roce 2018 v dubnu chceme jít do studia a tam to řádně podusit a zapéct, aby album řádně uleželé bylo k dispozici na podzim roku téhož.
Alan: V Česku není mnoho kapel, co do své tvorby přidávají elektroniku a ještě aby to celé znělo jako Rob Zombie mixovaný Prong s Ministry. Váš záměr?
Sakala
Slušnej příměr, díky :-)! Ani ne záměr, spíš výsledek. Muziku v Projektu ve valné většině dělám já a je to tak, že vezmu kytaru do ruky a ona mi to sama poví. Anebo taky ne :-). Ne, vážně, nikdy jsme neskládali muziku, aby to bylo něčemu podobné. Je to vlastně tak, že pokud zahraješ nějakej nápad ve zkušebně, tak to každýmu v kapele připomíná něco jinýho a tím pádem si do toho vloží ten svůj osobitý, samojedinný drive i feeling a v celkovým výsledku vše vyzní jako Projekt Parabelum.
Alan: Neznámou kapelou v Česku nejste. Přesto jste se do zahraničí moc nedostali. Kde jste všude byli?
Sakala:
To je pravda. Jsme česká kapela s českými texty a naši posluchači nám rozumějí. Do zahraničí jsme se nedostali z několika prostých důvodů. Asi ten hlavní je, že nemáme ty pravé konexe a s rukou na srdci, tohle hřiště už jsem si objel v devadesátkách s litoměřickým Anarchuzem. Realita byla kolikrát taková, že nejsilnější návštevnost nakonec byla v Čechách na domácí půdě. Tam totiž trend, jakej je teď tady, už fungoval o dvacet let dřív. Nikoho nezajímalo krom velkejch kapel nic, všichni byli už muziky přesycení. No a s rukou na srdci, když někam jedeš 400 km a 10 lidí v klubu, tak to stejně musíš pochopit, protože na neznámou kapelu víc lidí nepřijde, za ty prachy šli radši do pubu. Ale aby to neznělo, jakože furt jezdíme okolo komína, tak namátkou bych uvedl třeba Slovensko, Polsko a taky Hrádek nad Nisou, to už je skoro Německo :-). Nabídkám se samozřejmě nebráníme. Řekl bych, že zůstáváme nohama na zemi a s hlavou v oblacích obhlížíme místní luhy.
Alan: V letošním roce (2017) jste se dostali na poměrně velký festival do Polska.Jak jste se k tomu dostali?
Migalwanik:
Ten velký festival v Polsku se jmenuje Woodstock. A je to opravdu velký festival. V okamžiku, kdy část kapely odjížděla v polovině festivalu, v pátek navečer, už bylo v areálu 750.000 lidí. No a přes noc ještě něco připadlo, takže v sobotní prime time bylo na místě 1.000.000 návštěvníků. Šílený a krásný zároveň. Čistá energie bez přísad a příkras.Dostali jsme se na něj na upozornění Lukáše Fouska z NSEF a MusicMap, který jej navštívil už v loňském roce. Organizátoři této akce pořádají v různých zemích takzvané Eliminace, do kterých vyberou na základě zaslaných nahrávek a desek užší okruh kapel a tyto se mají možnost prezentovat v dobrém klubu na dobrý aparát. No a tři nejúspěšnější kapely pak mají tu možnost vystoupit na Woodstocku. My vyhráli pražskou Eliminaci a získali tím možnost si zahrát na té největší stage nejen na festivalu, ale i v našem životě :-)
Alan: Proč zmiňujeme zrovna tento festival a Polsko. Vy jste tam sklidili docela dost velký úspěch. Čekali jste to?
Sakala:
S rukou na srdci, neočekávali jsme skorem vůbec nic převratného. Hráli jsme sice na hlavní stage a hrozně se těšili, že to fakt bude super si zahrát na takovéhle scéně, s aparátem a světly z hvězdné lodi Enterprise, na druhou stranu ale v pátek jako první a neznámá kapela. Navyklí z místních akcí, že tam prostě ohřejem místní aparát, zvukaři si dopijou kávu a vyčistí zuby, před podiem jen pár skalních fans, jelikož většina zatím doplňuje promile a tak. Ale opak byl pravdou. Od první chvíle s námi jednali, jako bychom byli ta velmi důležitá kapela, skvělé zázemí, měli jsme asistenty, co se věnovali jen nám, stagemanager nám přesně a trpělivě vysvětlil všechny potřebné a důležité podrobnosti. Během zvukové zkoušky se nám zvukaři věnovali plně až do chvíle, kdy jsme byli naprosto spokojeni se zvukem.
Alan: Z vašeho pohledu Polsko a lidi na tomto festu, když jste se předvedli? Jaký byl nástup a pak průběh? Jejich postoj nás zajímá. Nejprve vlažný a pak se dostali do varu? Vyprávěj.
Migalwanik:
Jak již zmínil Sakala, servis byl opravdu top! Všechna tato výše zmíněná péče se samozřejmě odrazila i v našem výkonu, protože pokud se můžeš plně soustředit na svůj výkon a neřešíš podružné problémy, pak můžeš veškerou svou energii napřít do jediného bodu a tím jsou posluchači, kteří tam jsou pro Tebe a Ty tam jsi pro ně. Dokonalá symbióza. A polští fans z Woodstocku jsou symbióza přímo mezigalaktická!!! S prvními zvuky intra jich stála před pódiem zhruba stovka, postupem času se ale nabalovali další a další, až ke konci setu čítal kotel dosti přes tisíc hlav. A to bylo jen v té nejbližší zóně. Na tomto festu jsou organizační opatření postavena tak, že k podiu a FOH (kabina zvukaře s mixpultem) mohou pouze posluchači bez pití. Ti, kdož chtějí poslouchat rokenrol a pít přitom pivo, pro ně je druhá, vnější zóna a v té bylo již kolem třetí odpoledne- čas našeho setu- mezi deseti až dvaceti tisíci. Koncert na tuto vzdálenost posilovaly obrovské LED obrazovky a takzvané vykrývací aparáty, jež eliminují fyzikální zpoždění zvuku oproti zrakovému vjemu. Navíc od samého začátku jsme vsadili na bezprostřední komunikaci s našimi fans, vědomi si toho, že polský a český jazyk si je velmi, velmi podobný, tudíž jsem hovořil česky a posluchači rozuměli a vraceli nám to. Úplně jiná energie, pocit sounáležitosti, když každý ví, že si rozumíme a domluvíme se ve vlastní, rodné řeči. Žádná sterilní angličtina, naučené fráze a za každým slovem "fuck a yeahhh!" Koncert rostl song za songem a konci, po přídavku ta tisícovka skvělých lidí spontánně pro nás zpívala Sto lat. My zpočátku nechápali, ale po upozornění hlavního organizátora, že takto v Polsku projevují svou velkou náklonnost tomu, co je opravdu oslovilo, to nás fakt dostalo. Nepopsatelně krásný pocit...
Alan: Vystoupení, přineslo vám to nějaké ocenění? Medaile, diplomy, sošku za nej kapelu? Ne teď vážně. Dalo vám to nějaký další posun? Pozvání do zahraničí na další akce? Koncerty, festivaly, vystupovat v rádiu nebo v TV?
Migalwanik:
Máme natočený záznam jedné věci z několika kamer v live střihu - něco podobného jako při přenosu fotbalového zápasu. Žádné sošky, medaile. Každý máme společnou fotografii z podia (je též uveřejněna na našem facebookovém profilu) i s hlavním organizátorem Jurkem Owsiakem, kterou nám vlastnoručně podepsal, což už mluví za mnohé... Každopádně na podzim ale je připravena malá série koncertů po polských klubech a halách, na nichž budeme vystupovat, na což se samozřejmě velmi těšíme
Alan: Co obrazový materiál z Polska? Nebo nějaké psaní v polských časopisech o Projekt Parabelum?
Migalwanik :
Jak jsem již uvedl, z koncertu je pořízen obrazový záznam na kterém je vidět, jak skvělá celá ta akce je. Polské časopisy, zatím se k nám nic nedoneslo, nicméně reakce polských fans je velká a doposud k nám proudí řeky pozitivních ohlasů.
Alan: A co Česko? Také nějaký posun?
Sakala:
V České republice jezdíme standardně koncerty v klubech a festivaly, snad mohu říct, že převážně ty větší a velké, za což jsme velmi vdečni již zmíněnému Lukáši Fouskovi a jeho vyhledávací soutěži Skutečná liga. Nejlepší kapely z tohoto klání vystupují na velkých festivalech na podiích Skutečné ligy - jejíž my jsme hosté - a jak jsem již řekl, jsme tomu velmi rádi. Ohlas na vystoupení v Polsku se ukáže až v přístí klubové-festivalové sezoně, nicméně již teď na výše zmíněný Woodstock dobře reagují media - rádia, ziny i oficiální časopisy, což je pro nás skvělé, protože je možno naši kapelu zase o kus blíže posunout posluchačům .
Alan – Díky za rozhovor.
Sakala a Migalwanik - také díky za rozhovor a solarizuj navždy!
Otázky – Alan
odpovědi - Sakala ( guitar a programming ), Migalwanik ( lead vocal)
http://bandzone.cz/projektparabelum
Sakala a Migalwanik : Electronic metal core band zdraví přilehlou část kosmíru a solární soustavy!
Alan: Na začátek dáme klasiku. Od kdy kapela existuje? A jak jste se dávali dohromady?
Sakala
Kapela existuje od roku 2001, přesněji od 11 .února 2001, kdy jsme se společně se Simonem sešli v bistru na Florenci a měli oba přetlak něco dělat. Jak moje kapela (Anarchuz), tak Simonova (Kurtizány z 25.avenue) stagnovala, a my měli volný čas a pár nápadů. Ten večer hráli na Výstavišti Marylin Manson a s předskokanem Disturbed. Basistovi svítil hmatník a tím pádem bylo rozhodnuto! :-). Za pár dnů se ve zkušebně objevil Viking, což byl kumpán Simona z K25A a jel na stejnej benzin jako my, no a závěrem na basu Honza Volhejn, libovec z Klášterce a bylo to. Do dnešní doby se v kapele vystřídalo poměrně dost lidí, ale nic zásadního, prostě chvíli jsme hráli spolu, chvíli zase bez sebe nebo proti sobě, no a tak to jde až do dneška a možná až do konce krátkejch muzikantskejch věků...
Alan: Za sebou máte dvě proma, dvě alba a dva singly. Poslední dlouhohrající bylo v roce 2010. Nechtělo by to už něco nového, dlouhohrajícího?
Migalwanik
Jo, to máme, to je pravda a neoddiskutovatelný fakt. Projekt Parabelum nikdy nebyla mašina, která desky sází, jako Vlasta Burian poštovní razítka, nicméně pravda je ta, že od poslední desky už nějakej pátek uběhl. Materiál máme taky připravený, kapela je, jak se zdá už celkem slušně sehraná, už by to asi něco chtělo, takže vlastně se ani nikdo divit moc nebude, když v roce 2018 v dubnu chceme jít do studia a tam to řádně podusit a zapéct, aby album řádně uleželé bylo k dispozici na podzim roku téhož.
Alan: V Česku není mnoho kapel, co do své tvorby přidávají elektroniku a ještě aby to celé znělo jako Rob Zombie mixovaný Prong s Ministry. Váš záměr?
Sakala
Slušnej příměr, díky :-)! Ani ne záměr, spíš výsledek. Muziku v Projektu ve valné většině dělám já a je to tak, že vezmu kytaru do ruky a ona mi to sama poví. Anebo taky ne :-). Ne, vážně, nikdy jsme neskládali muziku, aby to bylo něčemu podobné. Je to vlastně tak, že pokud zahraješ nějakej nápad ve zkušebně, tak to každýmu v kapele připomíná něco jinýho a tím pádem si do toho vloží ten svůj osobitý, samojedinný drive i feeling a v celkovým výsledku vše vyzní jako Projekt Parabelum.
Alan: Neznámou kapelou v Česku nejste. Přesto jste se do zahraničí moc nedostali. Kde jste všude byli?
Sakala:
To je pravda. Jsme česká kapela s českými texty a naši posluchači nám rozumějí. Do zahraničí jsme se nedostali z několika prostých důvodů. Asi ten hlavní je, že nemáme ty pravé konexe a s rukou na srdci, tohle hřiště už jsem si objel v devadesátkách s litoměřickým Anarchuzem. Realita byla kolikrát taková, že nejsilnější návštevnost nakonec byla v Čechách na domácí půdě. Tam totiž trend, jakej je teď tady, už fungoval o dvacet let dřív. Nikoho nezajímalo krom velkejch kapel nic, všichni byli už muziky přesycení. No a s rukou na srdci, když někam jedeš 400 km a 10 lidí v klubu, tak to stejně musíš pochopit, protože na neznámou kapelu víc lidí nepřijde, za ty prachy šli radši do pubu. Ale aby to neznělo, jakože furt jezdíme okolo komína, tak namátkou bych uvedl třeba Slovensko, Polsko a taky Hrádek nad Nisou, to už je skoro Německo :-). Nabídkám se samozřejmě nebráníme. Řekl bych, že zůstáváme nohama na zemi a s hlavou v oblacích obhlížíme místní luhy.
Alan: V letošním roce (2017) jste se dostali na poměrně velký festival do Polska.Jak jste se k tomu dostali?
Migalwanik:
Ten velký festival v Polsku se jmenuje Woodstock. A je to opravdu velký festival. V okamžiku, kdy část kapely odjížděla v polovině festivalu, v pátek navečer, už bylo v areálu 750.000 lidí. No a přes noc ještě něco připadlo, takže v sobotní prime time bylo na místě 1.000.000 návštěvníků. Šílený a krásný zároveň. Čistá energie bez přísad a příkras.Dostali jsme se na něj na upozornění Lukáše Fouska z NSEF a MusicMap, který jej navštívil už v loňském roce. Organizátoři této akce pořádají v různých zemích takzvané Eliminace, do kterých vyberou na základě zaslaných nahrávek a desek užší okruh kapel a tyto se mají možnost prezentovat v dobrém klubu na dobrý aparát. No a tři nejúspěšnější kapely pak mají tu možnost vystoupit na Woodstocku. My vyhráli pražskou Eliminaci a získali tím možnost si zahrát na té největší stage nejen na festivalu, ale i v našem životě :-)
Alan: Proč zmiňujeme zrovna tento festival a Polsko. Vy jste tam sklidili docela dost velký úspěch. Čekali jste to?
Sakala:
S rukou na srdci, neočekávali jsme skorem vůbec nic převratného. Hráli jsme sice na hlavní stage a hrozně se těšili, že to fakt bude super si zahrát na takovéhle scéně, s aparátem a světly z hvězdné lodi Enterprise, na druhou stranu ale v pátek jako první a neznámá kapela. Navyklí z místních akcí, že tam prostě ohřejem místní aparát, zvukaři si dopijou kávu a vyčistí zuby, před podiem jen pár skalních fans, jelikož většina zatím doplňuje promile a tak. Ale opak byl pravdou. Od první chvíle s námi jednali, jako bychom byli ta velmi důležitá kapela, skvělé zázemí, měli jsme asistenty, co se věnovali jen nám, stagemanager nám přesně a trpělivě vysvětlil všechny potřebné a důležité podrobnosti. Během zvukové zkoušky se nám zvukaři věnovali plně až do chvíle, kdy jsme byli naprosto spokojeni se zvukem.
Alan: Z vašeho pohledu Polsko a lidi na tomto festu, když jste se předvedli? Jaký byl nástup a pak průběh? Jejich postoj nás zajímá. Nejprve vlažný a pak se dostali do varu? Vyprávěj.
Migalwanik:
Jak již zmínil Sakala, servis byl opravdu top! Všechna tato výše zmíněná péče se samozřejmě odrazila i v našem výkonu, protože pokud se můžeš plně soustředit na svůj výkon a neřešíš podružné problémy, pak můžeš veškerou svou energii napřít do jediného bodu a tím jsou posluchači, kteří tam jsou pro Tebe a Ty tam jsi pro ně. Dokonalá symbióza. A polští fans z Woodstocku jsou symbióza přímo mezigalaktická!!! S prvními zvuky intra jich stála před pódiem zhruba stovka, postupem času se ale nabalovali další a další, až ke konci setu čítal kotel dosti přes tisíc hlav. A to bylo jen v té nejbližší zóně. Na tomto festu jsou organizační opatření postavena tak, že k podiu a FOH (kabina zvukaře s mixpultem) mohou pouze posluchači bez pití. Ti, kdož chtějí poslouchat rokenrol a pít přitom pivo, pro ně je druhá, vnější zóna a v té bylo již kolem třetí odpoledne- čas našeho setu- mezi deseti až dvaceti tisíci. Koncert na tuto vzdálenost posilovaly obrovské LED obrazovky a takzvané vykrývací aparáty, jež eliminují fyzikální zpoždění zvuku oproti zrakovému vjemu. Navíc od samého začátku jsme vsadili na bezprostřední komunikaci s našimi fans, vědomi si toho, že polský a český jazyk si je velmi, velmi podobný, tudíž jsem hovořil česky a posluchači rozuměli a vraceli nám to. Úplně jiná energie, pocit sounáležitosti, když každý ví, že si rozumíme a domluvíme se ve vlastní, rodné řeči. Žádná sterilní angličtina, naučené fráze a za každým slovem "fuck a yeahhh!" Koncert rostl song za songem a konci, po přídavku ta tisícovka skvělých lidí spontánně pro nás zpívala Sto lat. My zpočátku nechápali, ale po upozornění hlavního organizátora, že takto v Polsku projevují svou velkou náklonnost tomu, co je opravdu oslovilo, to nás fakt dostalo. Nepopsatelně krásný pocit...
Alan: Vystoupení, přineslo vám to nějaké ocenění? Medaile, diplomy, sošku za nej kapelu? Ne teď vážně. Dalo vám to nějaký další posun? Pozvání do zahraničí na další akce? Koncerty, festivaly, vystupovat v rádiu nebo v TV?
Migalwanik:
Máme natočený záznam jedné věci z několika kamer v live střihu - něco podobného jako při přenosu fotbalového zápasu. Žádné sošky, medaile. Každý máme společnou fotografii z podia (je též uveřejněna na našem facebookovém profilu) i s hlavním organizátorem Jurkem Owsiakem, kterou nám vlastnoručně podepsal, což už mluví za mnohé... Každopádně na podzim ale je připravena malá série koncertů po polských klubech a halách, na nichž budeme vystupovat, na což se samozřejmě velmi těšíme
Alan: Co obrazový materiál z Polska? Nebo nějaké psaní v polských časopisech o Projekt Parabelum?
Migalwanik :
Jak jsem již uvedl, z koncertu je pořízen obrazový záznam na kterém je vidět, jak skvělá celá ta akce je. Polské časopisy, zatím se k nám nic nedoneslo, nicméně reakce polských fans je velká a doposud k nám proudí řeky pozitivních ohlasů.
Alan: A co Česko? Také nějaký posun?
Sakala:
V České republice jezdíme standardně koncerty v klubech a festivaly, snad mohu říct, že převážně ty větší a velké, za což jsme velmi vdečni již zmíněnému Lukáši Fouskovi a jeho vyhledávací soutěži Skutečná liga. Nejlepší kapely z tohoto klání vystupují na velkých festivalech na podiích Skutečné ligy - jejíž my jsme hosté - a jak jsem již řekl, jsme tomu velmi rádi. Ohlas na vystoupení v Polsku se ukáže až v přístí klubové-festivalové sezoně, nicméně již teď na výše zmíněný Woodstock dobře reagují media - rádia, ziny i oficiální časopisy, což je pro nás skvělé, protože je možno naši kapelu zase o kus blíže posunout posluchačům .
Alan – Díky za rozhovor.
Sakala a Migalwanik - také díky za rozhovor a solarizuj navždy!
Otázky – Alan
odpovědi - Sakala ( guitar a programming ), Migalwanik ( lead vocal)
http://bandzone.cz/projektparabelum
Zde je místo i pro Vaší reklamu.
Cbanner (2) (900 x 150px)
Cbanner (2) (900 x 150px)
4 fotografie v galerii
| autor: | text: Alan Rohan |
| Tweet |
Další články žánrů Elektronická hudba, Metal, Rock
Fantom z la Galette okouzlil Klatovy! Nadšení neskrývalo přes tisíc diváků
Fakt, že Klatovy nejsou jen městem karafiátů a vstupní branou Šumavy, ale i líhní skvělých muzikantů, se opět potvrdil. Světlo světa tam totiž premiérově spatřila zbrusu nová rocková opera Fantom z la Galette a my jsme si tuhle premiéru samozřejmě nemohli nechat ujít.
S Oto Gajdošem a Alanem Rohanem o nadcházejícím 5. ročníku metalového svátku South of Heaven ve Zbytinách
Již po páté se v opuštěném lomu u obce Zbytiny na Prachaticku připravuje metalový festival South of Heaven. Dvoudenní akce s plnohodnotným servisem pro kapely, organizátory a hlavně fanoušky tvrdých kytarových riffů má pevně stanovený termín 3. a 4. července 2026. O tom, co nás čeká (a doufejme, že ani nemine), jsme si v malém rozhovoru popovídali s hlavním pořadatelem Oto Gajdošem a hudebním publicistou Alanem Rohanem. Byť nedošlo k fyzickému setkání, mé otázky dostaly jasné odpovědi pomocí digitální techniky.
Debutové album Na Západ se valí Bigbít skupiny Natrhlej Sandál je mezi fanoušky!
Hospoda Tachovská na konečné tramvaje č. 1 se stala místem konání velké kapelní události plzeňských muzikantů Natrhlej Sandál. Na improvizovaném pódiu pokřtili v pátek 6.3.2026 ještě teplé CD Na Západ se valí Bigbít, v jehož obsahu lze nalézt rovných deset autorských věcí. Příjemné prostředí, dobrá nálada a celkem slušný zvuk pak dotvářely pohled na koncert, který se přítomným zapsal do paměti pěkně hluboko. Jako support si na místní scéně střihla vydařený koncert skupina Bohyně z Volyně, jejíž vystoupení naladilo osazenstvo na tu pravou bigbítovou vlnu. I když by se do prostor kultovní hospody vešla početnější návštěva, měl večírek důstojný průběh a v publiku zaslouženou podporu.
(Nejen) Motosraz v Dolanech se kvapem blíží! Fest for all s Dogou, Alžbětou a Dilated vás nemine
Motorky a rocková i metalová muzika k sobě zkrátka patří. Kouzlo tohoto spojení se potvrdí i třetí květnový víkend v Dolanech u Klatov a o pestrý program pro milovníky dvoukolových krásek i riffů a decibelů, nebude nouze.
Koncert pravé bigbítové kapely Brutus – takový bude večer v přeštickém Spoláku
Březen je snad pro každého z nás synonymem příchodu jara, potažmo pak léta a s ním spojených open air akcí. Na ty si sice musíme ještě chvilku počkat, ale dát si bigbítovou tancovačku s Brutusem – to bude možné již tuto sobotu 7.3.2026 v přeštickém koncertním centru nazývaného Spolák. Pořadatelé se svědomitě připravují a ani muzikanti rakovnické rockové ikony nezahálí. Přijďte si ten správný bigbít, plný známých kousků, užít i vy – start je ohlášený na 21:00 hodin.
Třebíčská kapela Laky Mari vydává nové album Kind (of) mind.
Třebíčská kapela Laky Mari vydává nové album. Vznik alba můžete podpořit právě teď na Doniu.
Metalinda v Sadově aneb další z narozeninových koncertů slovenské rockové kapely
Klub Sadov u Karlových Varů se stal v sobotu 28.2.2026 místem očekávané hudební události – na místní pódium si nalezla cestu slovenská legendární Metalinda. Ta již druhým rokem slaví čtyřicítku, ke které jede turné napříč naší vlastí. V Sadově si muzikanti střihli první koncert letošní sezóny, na němž se jako support blýskl metalový Argos. Celý večer probíhal pod pořadatelským dohledem Radka a Jany Kaliničových, potažmo pak pod hlavičkou Kalimero Agency. O kvalitní zvuk se postarali Ondřej Benda s Lumírem Špetlíkem, který právě zde oslavil jak jmeniny, tak nádherné kulatiny.
Další rozhovory
S Oto Gajdošem a Alanem Rohanem o nadcházejícím 5. ročníku metalového svátku South of Heaven ve Zbytinách
Již po páté se v opuštěném lomu u obce Zbytiny na Prachaticku připravuje metalový festival South of Heaven. Dvoudenní akce s plnohodnotným servisem pro kapely, organizátory a hlavně fanoušky tvrdých kytarových riffů má pevně stanovený termín 3. a 4. července 2026. O tom, co nás čeká (a doufejme, že ani nemine), jsme si v malém rozhovoru popovídali s hlavním pořadatelem Oto Gajdošem a hudebním publicistou Alanem Rohanem. Byť nedošlo k fyzickému setkání, mé otázky dostaly jasné odpovědi pomocí digitální techniky.
Zakázaný Ovoce mezi Láskou a nenávistí
Kapela Zakázaný Ovoce vydává po delší době nové řadové album a rozhodli se ho představit novinářům a fanouškům v pražském Rock café. A my jsme s naším serverem byli u toho a vy tak máte jedinečnou možnost si přečíst co je v kapele nového.
Klatovský LORD vstává znovu z popela, nová krev u mikrofonu slibuje energii a vitalitu
O tom, že ukončení jedné éry neznamená nic jiného, nežli začátek éry nové, je pravda stará jako lidstvo samo. V reálné podobě přenesené do současnosti to potvrzuje hudební kariéra klatovské skupiny LORD. Od vzniku 1988 si prošla různými obdobími a personálními změnami – od svého přímého tahu na branku v rockovém stylu však nikdy neuhnula. Právě o nedávné minulosti, současnosti a výhledu do budoucna jsme si původně měli povídat se zakládajícím členem Petrem Říhou, novým zpěvákem Jirkou Mužíkem a manažerkou Alenou Májou Vackovou. Právě moment, kdy se do hovoru zapojila celá skupina, mluví jasně o soudržnosti a dobré náladě v partě, která se do hudebního života vrací nabitá pozitivní energií. Rád jsem jejich pozvání přijal a v kontaktní kapelní zkušebně padla dne 22.12.2025 spousta otázek i jasných odpovědí.
ROZHOVOR | Jan Vytásek vydává album Trochu jinak
Zpěvák, skladatel a muzikant Jan Vytásek má za sebou další velký milník – nové album s příznačným názvem Trochu jinak, které vyšlo 24.10. 2025. Deska, která vznikala s odstupem a klidem, jaký si dnešní doba moc často nedopřává, nabízí pohled na svět i hudbu z jiného úhlu. Povídali jsme si o inspiraci, o lidech, kteří na albu zanechali svou stopu, i o tom, proč někdy musíme zpomalit, abychom zase slyšeli sami sebe.
Malý rozhovor s Jarkem Filgasem ex frontmanem hudebních skupin Argema a Premier
Rozhovor je zaměřený na jeho hudební cestu, tvorbu i osobní reflexe.
Bára Zemanová & BAND vyjeli na letní tour. Zvou na Footfest i na oslavy 10 let pivovaru Raven!
Plzeňská zpěvačka Bára Zemanová se vydala se svou kapelou na letní tour po slavnostech a festivalech. Jak si letní rockovou jízdu užívají a na jaké akce zvou své posluchače, na to jsme se zeptali přímo Báry.
Rozhovor s Elvisem Vladimírem Lichnovským po jeho vystoupení na Dne obce Hať.
Elvis Vladimír Lichnovský, jeden z nejvýraznějších českých představitelů krále rock’n’rollu, zavítal koncem června do Hatě, kde rozzářil pozdně noční stage během Dne obce.
V rozhovoru se ohlíží za atmosférou koncertu, vzpomíná na své začátky s „elvisovskou“ pódiovou personou a přibližuje, jak se po téměř třech dekádách v roli Elvise mění jeho přístup k vystupování.