„Všechno, co ti vytvoří nějakou emoci, je pro mě inspirace“, prozrazuje známý raper MC Matheus 26. května 2021 (14:00)Nedávno jsme vám přinesli novinku známého sokolovského rapera MC Matheuse z alba Domeček z karet. A nyní jsme dostali možnost popovídat si s ním o novinkách, historii i o jeho životním příběhu a jako bonus zbrusu nový klip k pecce Kouř.

Nedávno jsme vám přinesli novinku známého sokolovského rapera MC Matheuse z alba Domeček z karet. A nyní jsme dostali možnost popovídat si s ním o novinkách, historii i o jeho životním příběhu a jako bonus zbrusu nový klip k pecce Kouř.

Ahoj Matheusi, vezměme to od minulosti do současnosti. Prozradíš nám, jaké byly tvé hudební začátky a jak ses dostal k rapu? Patřil jsi k těm, které muzika zajímala odjakživa, nebo tě něco ovlivnilo až po určitém čase?

Ahoj Vlaďko. Od malinka miluju hudbu a český texty taky. Už jako prtě jsem měl rád různý folkaře a bavilo mě hraní se slovy a vtipný texty. Takový ty Jahelkové a podobně. Pak jsem hodně poslouchal Tři ségry a různý pankáče a začal si hrát na kytaru svoje srandičky. Když jsem pak zjistil, že nalitej dávám freestyle básničky do španělky, už to byl kousíček k rapu. Ale trvalo to ještě třeba tři roky. Rapová muzika a celá hiphopová kultura mě pak kolem osmnáctýho roku života totálně pohltila a poslouchal jsem hlavně tu. Hudba je nejvíc věc. Mám a měl jsem jí vždycky rád.

O tobě je známé, že tvé texty jsou hodně propracované a ze života. Ani teď po letech tomu není jinak. Přesto nám, prosím, prozraď, kdo nebo co tě při psaní textů ovlivňuje / inspiruje?

Jestli se to, co dělám, dá nějak zaškatulkovat, tak je to asi trueschool rap. Popisuju to, co vidím, to, co v sobě mám, to, co vnímám. Takže mě vlastně inspiruje život samotnej, lidi v něm, stav životního prostředí, politika, konflikty mezi národy a to samý zároveň mezi lidma. Žádná věda, prostě okolí a spíš teda jeho nepořádek. Ale i harmonický věci. Jako láska, kamarádi nebo třeba pes. Všechno, co ti vytvoří nějakou emoci, je pro mě inspirace.

Nedávno jsme vám přinesli novinku známého …

A u tvých textů ještě chvíli zůstaneme… Tempo, kterým se v některých písních proženeš jako vichřice, by spousta dnešních raperů nezvládlo. Trénuješ nějak a případně jak?

Netrénuju to vůbec. Když to píšu do nějakýho instrumentálu, tak to prostě takhle lítá. Nemyslím si, že jsem nějakej úchvatnej rychlík, ale asi mě to tak baví. I když bych řekl, že Domeček z karet je, až na pár výjimek, na můj standard pomalá deska.

V minulosti ses hodně věnoval spíše improvizaci, freestylu a battle rapu, poté jsi vydal album Před prvním infarktem a nyní přicházíš po několika letech s novinkou Domeček z karet. Pověz nám něco o hostech na tomto albu, a proč sis vybral zrovna tyhle hosty?

Nemám tam žádné hosty na mikrofonu. Žádný vokál, žádný jiný raper. Přesto, že jsme o rapových hostech uvažovali, tak během nahrávání nám došlo, že tam nikdo být nemusí. Od začátku jsme desku koncipovali jako eLPíčko a chtěli ho primárně vydat na vinylu. Asi proto a kvůli kapacitě média jsme nechali rap jen na mě. Všichni hosté na desce jsou tedy muzikanti. Jelikož se o hudební stránku staral Adam Urban, tak je to takový okruh lidí, které má rád, se kterýma rád tráví čas na sessions a asi to platí i obráceně. Proto jsou tam právě tihle muzikanti.

A u tvých textů ještě chvíli zůstaneme… Tempo, …

Pokud se podíváme na hudbu Domečku z karet, zvolil jsi na tento styl hudby netradiční nástroje jako saxofon nebo trumpetu. Jak se zrodil nápad na tuto kombinaci?

Myslím si, že jazzový prvky jsou v hip hopu od jeho vzniku. Je to něco, co si černošská komunita přinesla do hip hopu jako svojí kulturu a ráda na ní odkazovala. Všechny ty samply, všechny ty legendární hip hopový hymny jsou kradený ze soulu, jazzu a podobně. Živě se hip hop už taky hraje pár desetiletí, takže si myslím, že to není žádný novátorství. Chtěli jsme mít dobrej zvuk a chtěli jsem ho mít živej. Jediná možnost jak to udělat byla nechat to zahrát šikovný muzikanty. Basa, bicí, a k tomu jakejkoli nástroj vždycky budou fungovat, když budou ty lidi hrát spolu. A na naší desce spolu hrajou.

Domeček z karet produkoval Adam Urban alias Renk, který stál i za albem Před prvním infarktem. Jak se ti s Renkem pracuje? Popiš nám váš takový běžný pracovní den, když spolu tvoříte něco nového.

Adam je dumavej člověk. O hodně věcech přemýšlí. Hledá. Teze, antiteze, syntéza. Já mám rád takovýhle lidi. Z povahy jsou nekonfliktní nebo můžou vytvořit konflikt i u banality. Ale vždy filozoficky. Koukat se na běžný věci z jiných úhlů člověka posouvá a nutí ho k větší pokoře a tohle Adam umí vyvolat. Mám ho rád. Hudbu ale dělá sám, stejně jako já rád píšu texty sám se svojí múzou. A pak už se ladí jen drobný nuance. Takže vlastně děláme sami a pak se to snažíme propojit.

Pokud se podíváme na hudbu Domečku z karet, …

Na chvilku opustíme svět rapu a přesuneme se do tvého soukromého života. Zaslechli jsme, že zajímavé příběhy nenese jen tvá hudba, ale i sám život. Přiblížil bys nám ho?

Nevím, na co přesně narážíš, ale možná myslíš, že jsem dostal Infarkt asi dva roky po desce Před prvním infarktem. No jo no. Umím věci trefně pojmenovat. Já jsem název tý desky myslel z dvou rovin. Infarkt světa, kterej roztáčí kola růstu a někde prostě musí být ta konečná. A samozřejmě z tý roviny osobní. Necejtil jsem se nejlíp, věděl jsem, že se něco děje. Chodil různě po vyšetřeních a stalo se. Ona ta nemoc je hodně v hlavě. Prostě jsem věděl, že něco není v cajku. A když víš, tak víš. Pro mě to není zas tak špatná zkušenost. Podíval jsem se na druhou stranu, zjistil, že je to všechno tady taková hra a zmizel mi strach ze smrti. Pro mojí přítelkyni to byl ale asi nejhorší den v životě. Musela mi dávat masáž srdce asi deset minut, než přijeli frajeři s defibrilátorem a vrátili mě do tý hry.

Ještě se vrátíme k nové desce, která má nejen zajímavé názvy tracků, ale také zaujme svým přebalem. Na něm se nachází malá chatička, kde se nahrávaly vokály. Poté šla chatička k zemi. Co pro tebe tohle místo znamenalo v minulosti? Proč došlo k demolici chatičky?

Je to chata kamaráda Jirky Špičky, o kterém mnozí pochybují, jestli vůbec existuje. Moje bývalá spolubydlící Eliška na Jirku Špičku dokonce vůbec nevěří. Ale Jirka fakt je a má chajdu, kam od mala jezdíme. Ale zestárla a tak jsme jí strhli a vybudujeme tam novou. V podkroví byl ale zvukově zajímavej prostor, tak jsme to tam u rybníka nahráli. Ta chajda nám i vymyslela název desky. Domeček z karet má vyznačovat křehkost současný civilizace a zároveň křehkost stavby samotný. Myslím, že je to všeříkající název. A vymyslela ho ta chajda. Nebyla to hloupá chata.

Na chvilku opustíme svět rapu a přesuneme se …

Proč by si lidé měli Domeček z karet poslechnout? Co myslíš, že je na albu nejvíce „chytne“?

Těžko říct. Můj záměr byl popsat svět z pokorný pozice zúčastněnýho pozorovatele. Hudba je podle mě super a klukům a holce se moc povedla. Klidně by to mohla být instrumentální deska. Stejně jako texty by mohly být třeba slamy. Ale spojením těch dvou elementů se ty emoce v textech a muzice násobí. Nebo minimálně sčítají. Nebo si to aspoň myslím. Hlavní důvod je asi poslechnout si pětatřicetiletýho kluka ze Sokolova, jak vnímá svět okolo sebe. Za nikoho jinýho deska nemluví. Oproti běžný hip hopový produkci je tam možná víc pokory, sebeironie. Vím, že nejsem Ego svojí osobnosti ale součást světa, v kterým žiju. V kterým žijou i ti, co si to poslechnou. Takže to je možná ten důvod. Poslechnout si člověka, kterej je stejně jak vy součástí tohohle světa.

Je v hiphopovém světě někdo, kdo tě inspiruje a jakou hudbu posloucháš ty sám? Je to jen hip hop nebo si rád poslechneš i jiné styly?

Poslouchám všechno. Hudba je buď dobrá nebo špatná. Je jedno jaký je to žánr, jazyk, nástroje. Když to umí roztančit, rozplakat, rozesmát, způsobit husí kůži, je to pecka. Hudba je součást člověka. Každá kultura jí vždycky měla. Hudba je boží. Inspirace může být cokoli. Počůranej patník u silnice nebo klidně konkrétní člověk a jeho myšlenky nebo metody. Co se textů týče, mám rád hodně folkový, šansononý a v rapu spíš ty pokornější textaře. Je jich spousta. U nás moc ne, ale hlavně ve světě. Hodně mě baví Polsko, Francie a samozřejmě USA. Všude je spousta dobrejch lidí, takže i interpretů.

Víme, že se nové album na světle světa ještě moc „neohřálo“, ale přesto se nelze
nezeptat, jaké máš plány do budoucna (koncerty a tak…) ?

Desky jsme udělali 275 kousků a ještě máme něco kolem 60 placek. Takže ten prvotní plán prodat náklad si myslím, že zmáknem. Teď zkoušíme basa, bicí, rap jako kapela dohromady. Což bude základ našeho hraní a sem tam nějakej host. Doufám, že se to brzy otevře a začne se hrát. Musíme to ještě taky pokřtít. Před pár dny jsme vydali druhej videoklip k Písničce Kouř a ještě bychom rádi jeden vypustili ven. Dělá se na tom, bude animovanej a snad to stihnem v horizontu měsíců. Jinak je plán jasnej. Být zdravý, šťastný a spokojený a to bych přál i všem ostatním.

Jaký je tvůj prozatím nesplněný sen, ať už hudební či soukromý?

Jachta, Lambo a holka s botoxem. (smích) Nemyslím si, že v soukromým životě mi něco chybí. Mám všechno a často si myslím, že věcí mám až zbytečně moc. Důležitý je mít s kým zajít na pivo, kam a s kým na sport, trocha těch peněz a dobrý vztahy s lidma, trošku cestovat a něco sníst. A to si myslím mám. V hudebním světě jsem snů prost. Co přijde, přijde a přijde to tak, jak má.

A závěrem, co bys vzkázal svým fanouškům a našim čtenářům?

Buďte na sebe hodný. Jsme tady půjčený jen na chvilku, tak ať to není jenom žluč. No, a jinak bych vám popřál všem zdraví a lásku. Víc nepotřebujeme.

Děkujeme ti za rozhovor a přejeme, ať se nové album líbí.