Život za hledáčkem koncertního fotografa - část první očima Vladi Votrubové 25. října 2019   (13:24)Takřka denně vám přinášíme fotoreportáže z koncertů skupin i z festivalů napříč jak žánry, tak i celou Českou republikou. Denně od nás vídáte spousty koncertních fotografií s články o hudebních akcích. Ale možná se ptáte, jaký je vlastně život koncertního fotografa a jak takové koncertní focení probíhá? To a ještě mnohem více vám, naši milí čtenáři, nyní prozradíme a odkryjeme zákulisí koncertního focení.

Takřka denně vám přinášíme fotoreportáže z koncertů skupin i z festivalů napříč jak žánry, tak i celou Českou republikou. Denně od nás vídáte spousty koncertních fotografií s články o hudebních akcích. Ale možná se ptáte, jaký je vlastně život koncertního fotografa a jak takové koncertní focení probíhá? To a ještě mnohem více vám, naši milí čtenáři, nyní prozradíme a odkryjeme zákulisí koncertního focení. Nápad k tomuto článku vznikl po přednášce našeho hudebního serveru na věhlasném veletrhu a festivalu současné fotografie jménem FOTOEXPO 2019, který se konal v sobotu 19. 10. 2019 v Praze. Vydáváme tedy první část popisu koncertní fotografie aneb V čem spočívá koncertní fotografie a co je její podstatou.

S celorepublikovým serverem Music Gate spolupracuji od jeho založení. Týden co týden vám přináším fotoreportáže z klubové, sálové, koncertní i festivalové scény. Nejprve se pojďme společně podívat na focení pro Music Gate v číslech. Tak tedy… Nafotila jsem pro MG 250 skupin a ročně plním web cca 80 fotoreportážemi. S naším serverem fotím akce od 50 lidí v klubu až po 50 000 lidí na českých i zahraničních festivalech. A nyní přijde něco málo k mému koncertnímu životopisu… Už v šestnácti letech jsem měla tu možnost fotit legendární skotskou rockovou skupinu Nazareth. Poté následovaly legendy jako jsou: Lordi, Slash, Uriah Heep, Smokie, Sweet, Evanescence, Lucie Bílá, Kabát a mnoho dalších… Používám fotoaparáty fy.Nikon a převážně objektivy fy.Sigma.

Koncertní fotografie nemusí vždy být při hlasité muzice s burácejícím ohlasem publika. Jsou i komorní koncerty, kde fotograf při atmosféře večera tzv. nesmí rušit. Takže se smí fotit pouze z prostoru osvětlovače a v průběhu potlesku. Často jde totiž o recitály, doprovázené pouze klavírem, či malým komorním orchestrem, kde bychom focením a pohybem u pódia narušovali atmosféru.  
 

V tomto článku vám naši milí čtenáři, mimo jiné prozradím i odpověď na nejčastější otázku, která na koncertní fotografy směřuje.

Ráda bych vám také nastínila a přiblížila život fotografa na koncertech, jak vlastně probíhá koncertní focení a co je jeho podstatou. Podstatou koncertní fotografie je přenést sílu okamžiku, život, pohyb, energii a atmosféru z daného koncertu do fotky, aby fotka tvz. „žila“. Fotograf přichází na koncert s určitou vizí, ale ne vždy se mu jeho představy podaří vyplnit a není to jen o cvakání momentek. Na některé záběry se musí vyloženě čekat a být na něj připraven, třeba i celou skladbu.

Prostředí koncertů můžeme rozdělit na tři části. Dělíme je na: kluby, sály a haly a festivaly. Ve všech prostředích koncertní fotografie záleží samozřejmě na toleranci lidí - fanoušků skupin.

Klubová scéna je v současné době velmi oblíbená, na focení je však náročná. A to proto, že klubová scéna vyžaduje ponurou atmosféru. Na pódiu bývá většinou šero a střídají se červená nebo modrá světla, občas i s pořádnou náloží mlhy. Fotí se vždy z lidí a často se celý večer čeká na probliknutí ojedinělého bílého světla. Příjemnou výhodou je blízký kontakt fanoušků s kapelou a komorní atmosféra. V klubech skoro vždy platí zákaz používání blesku a přisvícení.

Sály kulturních domů, haly , to jsou větší  pódia, někdy bývá hrazení, jindy se fotí z publika. K mlze a ke světelnému parku se nám přidávají lasery, menší pyroefekty a v současné době velmi žádané, ale pro fotografy obtížné, obrazovky s videoprojekcí. Doba focení kapel nebývá omezena. Je umožněno více akreditací fotografů. Každý z fanoušků skupin bere fotografy jinak. Někdy létají piva, někdy nás vyšší lidé pouštějí před sebe. A než si na nás fanoušci společně s konkurencí zvykli, trvalo to několik sezón. Dnes už nás v sálech i na koncertech kapel, které navštěvujeme pravidelně očekávají a dokonce ubírají i focení na mobily, protože ví, že je vyfotíme a že fotky od nás najdou na našem serveru.
 
 

Festivaly – festivalové focení je „třešničkou na dortu“ koncertní fotografie, ale jak už to tak bývá, i toto odvětví má své pro a proti. Náročné je zejména časově. V areálu a vlastně i za hledáčkem foťáku strávíte 12 až 15 hodin. Během focení se nám několikrát změní světelné podmínky a to nejen v průběhu dne, ale i během koncertu. A právě kvůli světelným podmínkám a vzdálenosti pitu od stage je třeba mít po ruce veškeré vybavení. Pokud se fotí takhle dlouho, musíme mít v zásobě několik baterií, případně SD karet a samozřejmě 2 foťáky, které jsou různě osazené. Na pódiích je lehce šero, fanoušci jsou při slunečném počasí přesvíceni. Proto se používají 2 foťáky, každý z nich je jinak nastaven. A to vše se musí stihnout pouze během prvních třech songů. Občas také záleží na pyroefektech a samozřejmě na pokynech od security, kteří bývají často nekompromisní.

Záleží samozřejmě i na počasí, kterému se také musí přizpůsobit výbava a to, aby byl před nepřízní počasí chráněný jak fotograf, tak i jeho technika. Protože i za těchto podmínek je nutné z akce nějaké fotky přinést. Festivalová backstage je obvykle rozdělena na zóny a někdy se i ke kamarádům z kapel nedostaneme. Na festivalech se často setkáme až s 15 fotografy. Všichni však z festivalu potřebují fotky přinést, proto jsme takřka na jedné lodi a umíme se tolerovat a týmově spolupracovat.

Top kapely – Specifické je samozřejmě i focení tzv. top skupin, hvězd české i zahraniční hudební scény, na jejichž koncert bývá omezený počet fotografů a do pitu pod pódium bývá vpuštěno jen několik z nich. Tento omezený výběr provádí managment kapely a fotografovi je udělena speciální samolepka či visačka, kterou v průběhu koncertu kontroluje sám manažer. Také se smí fotit jen první tři songy. Někdy mají kapely takové požadavky, že i když máte udělenou tuto exkluzivní samolepku, je fotografům umožněno fotit jen z prostoru určeným kapelou, např. z poloviny nebo z konce sálu.  

Tam vám pak místo k focení udělají security, takže fotíte s foťákem nad hlavou např. přes cca 2 000 lidí. Po odfocení „prvních třech“ jste odvedeni do prostoru mimo koncert a fotoaparát musíte odevzdat do depozitu, který vám jej vydá po skončení akce. Někdy musíte i zcela opustit areál koncertu.
 

Během focení koncertů se fotograf setká s nepřeberným množstvím zážitků. Ne všechny se však dají řadit mezi příjemné, ale nebojte se, těch příjemných zážitků je stále více a stále převažují.

A nyní ta slíbená a tak často pokládaná otázka: „Je koncertní fotografie placená?“ Možná vás odpovědí zklamu, ale opravdu není. Pokud fotíte pod nějakým hudebním serverem, kde mají všichni focení jako zájmovou činnost, tak koncertní fotografie není placená. Placená je pouze tehdy, když fotíte přímo pro nějakou kapelu, ale tam pak samozřejmě záleží na počtu vašich odfocených koncertů s danou kapelou, zda jedete jen jeden či celé turné atd…