Benefičák na Číču vol. 1: Punková srdce bila pro kočičí útulek. Vraclav spojila muzika i dobrá vůle 29. července 2026   (10:36)Benefičák na Číču vol. 1 proměňuje v sobotu 18. července areál Pizzerie U Žíznivého mnicha ve Vraclavi v místo, kde se spojuje poctivý punk s pomocí pro dobrou věc. Šest kapel, rodinná atmosféra, soutěže, skvěle zvládnutá organizace i několik nečekaných zvratů ukazují, že když jde o podporu kočičího útulku v Číčové, hudební komunita dokáže táhnout za jeden provaz. Redakce Musicgate je u toho od prvních tónů až do posledního večerního přídavku.

Sobotní ráno ve Vraclavi se probouzí ve znamení benefice. V areálu Pizzerie U Žíznivého mnicha se dolaďují poslední detaily, připravují se stánky s občerstvením, benefiční předměty i zázemí pro kapely. Nad celou touhle trachtací bdí pořadatelé v čele s Lojzičkou, Peťou, Hrobníkem a partou kolem !V.V.Ú., kteří několik měsíců připravují akci s jediným cílem – pomoci dokončit útulek pro opuštěné kočky v Číčové. Svůj areál pro tuto výjimečnou událost propůjčuje mnich Michal a právě díky němu získává Benefičák na Číču své nezaměnitelné kulisy.
Nikdo v tu chvíli ještě netuší, že během dne přijde hned několik nečekaných zvratů. Benefice ale od prvních minut ukazuje, že její síla neleží jen v muzice, ale hlavně v lidech kolem ní. Když jde o dobrou věc, vždy se najde někdo, kdo podrží kurz.

Přesně patnáct minut po jedenácté hodině odstartuje druhý festivalový den Kal’i Cipa. Hardcore punkový nářez probouzí i poslední přeživší pátečního večera a areál se rychle zaplňuje lidmi, kteří dnes přijeli podpořit nejen kapely, ale především samotnou benefiční myšlenku.

Po Kal’i Cipě už se na pódiu chystají plzeňští P.V.A. I když se nad areálem objevují první kapky deště, nikomu to náladu nekazí. Z publika se ozývá spontánní „Prší, prší, jen se leje“ a je jasné, že počasí dnes nebude hlavní téma.
Kromě pohodové rodinné atmosféry nechybějí ani známé tváře. Mezi návštěvníky potkávám bývalého bubeníka chrudimského Vigoru, který mezi řečí prozrazuje, že kromě muziky stíhá ještě několik dalších projektů. Právě podobná setkání ukazují, že Benefičák na Číču není jen o odehraných koncertech, ale především o komunitě lidí, kteří se pravidelně potkávají.

Úderem půl jedné startují svou hodinku veselých rytmů P.V.A.
„Včera jsme tady rozjeli unplugged, ale dnes to nehrozí,“ zazní z pódia a první tóny dávají jasně najevo, že návrat do devadesátek bude pořádně hlasitý.
Tenhle trojlístek od začátku potvrzuje, že nejsou kapelou jediné polohy. Vedle syrového punku přihazují ska, tvrdší riffy i pořádnou porci nadhledu. Vstaň a jdi proti drogám na chvíli zpomalí tempo téměř do folkové nálady, zatímco Práce překvapí nečekaným nu-metalovým drajvem, který do jejich punkrockového setu přináší další rozměr.

Nechybí ani humorná Corrida, tentokrát věnovaná spíš kravičkám než kočičkám, stejně jako krátká a úsměvná Alenko, ty máš dneska top, že bych hned na tebe hop! nebo energická Edita, která vrací publikum zpátky pod pódium.
Závěr patří coveru Tráva od The Clash. Publikum si žádá přídavek a místo obyčejného loučení přichází ještě jedna netradiční disciplína – přetahovaná o pivo. Přesně takoví P.V.A. jsou. Punk berou vážně, sami sebe už o něco méně.

Jízdu dnešního odpoledne přebírá Ložnice mý mámy. Napůl holčičí sestava hned od prvních tónů ukazuje, že tady rozhodně nepůjde o punk podle jedné šablony. Po úvodním melodickém coveru přichází vlastní tvorba a Usual potvrzuje, že syrový raw punk má na domácí scéně pořád své místo.
„Následující píseň bude od Ondráška v barevný sukni a jmenuje se Matka na křižovatce,“ zazní z pódia. Song se z pomalého čardášového rytmu postupně překlápí do punkové smršti a zase zpátky. Právě podobné žánrové zvraty dělají z Ložnice mámy jednu z nejzajímavějších kapel dne.

Publikum baví i jejich typická mňoukací skladba. „Tak musíte s námi pořádně zakňourat,“ hecují obě zpěvačky a pod pódiem se během chvíle ozývá pořádná kočičí smečka.
Přes Svatý odpad a Betonový schizofrenní sny se parket znovu mění v tančírnu. Ložnice mámy dokazují, že punk nemusí stát jen na vzteku. Umí být hravý, nečekaný a pořádně nakažlivý.

Během dne přichází i první komplikace. Kvůli zdravotním problémům Papoucha nedorazí P.U.M. a krátce před festivalem se navíc rozpadnou Pan Drax. Organizátoři ale nenechávají nic náhodě a na poslední chvíli povolávají hradecké Slum.

Zatímco ještě fotím a natáčím pozdrav s plzeňskými P.V.A., na pódiu ladí poslední detaily tahle mladá čtyřčlenná parta ze Svitav. Už první skladby ukazují, že nepůjde jen o rychlou náhradu do programu. Slum přivážejí melodický hard rock s metalovým přesahem a, jak během dne poznamenává Kochy z P.V.A., místy připomenou starou Metallicu.

„Jsme tu místo P.U.M. na poslední chvíli a je to pro nás čest,“ zazní z pódia.
Slum staví na melodickém hard rocku s metalovým přesahem. Lepší místo zdobí výborně vystavěné kytarové sólo, zatímco Vohladu připomíná jejich starší undergroundové kořeny. Kytarista předvádí famózní hoblování strun a je radost sledovat, s jakou lehkostí drží celý koncert pohromadě.

Vrchol přichází s Podobou. Hutné riffy, melodie a lehký nu-metalový nádech dělají z téhle skladby jeden z nejvýraznějších momentů jejich setu. V hlavě mi běží jediné – přidat ještě pořádný low scream a bylo by to téměř dokonalé.
Když se z publika ozve souhlasné „Máte čas!“, přidávají Slum ještě bonus od legendární americké kapely přezdívané „Alenka v řetězech“, který konečně dostává i vytoužený scream. Záskok zvládají s přehledem a dokazují, že někdy právě neplánované věci dopadnou nejlépe.

Jenže festival během dne připravuje ještě třetí nepříjemnost. Bratrstvo kočičí pracky sice do Vraclavi dorazilo, po zhodnocení situace ale oznámilo, že „pro tenhle underground hrát nebude“, a nakonec bez jediného odehraného tónu odjíždí zpět do Letohradu. Pro organizátory, kteří už během dne řeší několik změn programu, je to další nepříjemná rána.
O to větší uznání si zaslouží celý organizační tým. Místo zmatků rychle přeskupuje program a pokračuje dál. Právě v takových chvílích se ukazuje, jak dobře je Benefičák na Číču připravený. Přes všechny komplikace běží celý den dál bez větších zádrhelů a návštěvníci téměř nic nepoznají.

Aby se areál mezi koncerty nezastavil, přicházejí na řadu soutěže. Skákání v pytli o panáka střídá disciplína s doplňováním půllitru lžičkou o pivní poukázky. Do toho hraje mišmaš kapela, která žene soutěžící do tempa. Benefice tak není jen o muzice, ale i o pohodové atmosféře, smíchu a společně stráveném dni.
Pomalu se festival přehupuje do své večerní části. I po několika hodinách muziky, soutěží a nečekaných zvratů je jasné, že energie v areálu rozhodně nechybí.

Zatímco se připravuje další blok programu, Štěpán Málek baví publikum svými hláškami. !V.V.Ú. dnes nejsou jen jednou z vystupujících kapel. Jsou zároveň jedním z hlavních motorů celé benefice a práce celého týmu je vidět na každém kroku.
„A my jsme V.V.Ú. a budeme hrát punk.“
Jednoduché představení a po intru ve stylu Pulp Fiction se areál okamžitě mění v jeden velký kotel.

Kapela sází jednu pecku za druhou. Místo dlouhého výčtu ale stojí za zmínku hlavně momenty, které mají svůj příběh. Hej vy!, známá díky refrénu „Nejsme jako vy...“, žene publikum do společného zpěvu a potvrzuje, že stará škola českého punku má pořád sílu.
Stejně silně působí Vzdálená realita, kterou doprovází fireshow, nebo Sestra, věnovaná Berušce Majdě. Vedle tvrdších pasáží ale přichází i okamžiky, kdy se z pódia ozývá typické pošťuchování mezi muzikanty.
„Stejně se s bubeníkem pořád přeme, kdo bude mít poslední slovo,“ směje se Štěpán a publikum reaguje stejně uvolněně jako kapela.

Silným momentem je také cover Svět jsou báry od Plexis jako připomínka zesnulého Petra ''Mucha'' Hoška. Publikum tuhle poctu přijímá s respektem a je vidět, že podobné okamžiky mají na benefičních akcích své místo.
Samotný závěr pak patří Jsme to, co jsme, nesmrtelnému Cipljonoku (Anarchistické lidové) a Tutatutatutáčovi, bez kterého by snad koncert !V.V.Ú. ani nemohl skončit. Punk, humor a přátelství tady fungují jako jeden celek a publikum jim to vrací od první do poslední minuty.

Po punkové smršti přichází změna nálady. Neodůvodnitelná Lítost otevírá svůj set instrumentálkou Týden, která postupně buduje napětí a připravuje půdu pro mnohem temnější atmosféru.
Hned následující Čas ukazuje, že kapela nestaví jen na tvrdosti. Samply, melodické pasáže i hutné kytary vytvářejí vlastní rukopis, který se od zbytku festivalu příjemně odlišuje.

Velmi dobře funguje i novinka Slyšíš, cítíš, zatímco Šílenství přidává potřebný tah a Strach připomíná starší tvorbu kapely. Neodůvodnitelná Lítost dokazuje, že tvrdá muzika nemusí stát jen na rychlosti. Umí pracovat i s atmosférou, gradací a emocemi.
Závěr obstarává Zítra ráno v pět, po kterém si publikum vyžádá ještě bonusy. Kapela ochotně přidává a loučí se až po dlouhé skladbě Krabice, která uzavírá jejich set ve velkém stylu.

Poslední slovo večera dostává Barkas ze Slezského Předměstí v Hradci Králové.
„Máme rádi kočičky,“ zazní z pódia a publikum ví, že energie rozhodně neklesne.
Úvodní Angína okamžitě rozjíždí poslední moshpit festivalu. Barkas sází na poctivý punk, ženský vokál a syrový zvuk, který skvěle sedí k atmosféře celé benefice.
Vedle řízných Malolatných prostitutek nebo Jointu přichází i Rychlé šípy, u kterých nechybí typický barkasovský humor s odkazem na Bratrstvo kočičí pracky. Kapela střídá nadhled s tvrdšími pasážemi a publikum jí jde ochotně naproti.

Výrazným momentem se stává také Black Dog, který ukazuje výraznější rockový přesah kapely, a následná Lednice, ve které dostává prostor poctivá kytarová práce i rock'n'rollový drajv.
Úplnou tečku za koncertem i celým hudebním programem dělá Vůl. Poslední výbuch energie, poslední společný zpěv pod pódiem a pak už se areál pomalu začíná ukládat k nočnímu klidu.

Když areálem dozní poslední tóny a pomalu se rozhostí noční klid, je jasné jedno. První Benefičák na Číču není jen o muzice. Je hlavně o lidech, kteří jsou ochotní věnovat svůj čas dobré věci. Lojzička, Peťa, Hrobník, parta kolem !V.V.Ú., mnich Michal i všichni dobrovolníci dokazují, že když se spojí punková komunita, srdce a chuť pomáhat, mohou vzniknout opravdu velké věci. A protože už dnes víme, že Benefičák na Číču bude mít příští rok druhý ročník, nezbývá než popřát, aby měl stejně silnou atmosféru jako ten letošní.