Mighty Sounds festival vol. 19 je za námi, vzpomínáme a těšíme se na vol. 20 (2026) 12. července 2025   (20:34)Jak prohlásil frontman kapely Donots Ingo Knollmann, festival Mighty Sounds připomíná svou náladou hippies festivaly plné radosti, lásky a pohody a samozřejmě důležitých zásadních osobních či světových témat vyjádřených písněmi různých žánrů.

První kapelu pardubickou punkovou legendu DUKLA VOZOVNA jsme bohužel nestihli, ale na JAMESON STAGE se jako první předvedli britští RISKEE AND THE RIDICULE a byl to hned ze startu slušný punkový až hardcore-punkem zavánějící nářez.

Další solidně energické vystoupení hned následovalo na hlavní MIGHTY STAGE v podobě mladých německých rockerů či punk-rockerů BLACKOUT PROBLEMS s písněmi plnými moderních samplů a úžasně živým frontmanem Mariem, který byl chvilku a chvilku zase tamhle. V jednu chvíli se houpal na sloupu pódia, za chvilku zase poletoval mezi fanoušky. Mě od něho v jednu chvíli přistál na hlavě slaměný klobouk a skoro jsem si nevšiml, že kolem mě Mario proběhl s mikrofonem v ruce (pozn.v  tu chvíli jsem se soustředil na focení jeho kolegů na pódiu). Příjemné překvapení a klobouk jsem si odvezl na památku.

Kdo si chtěl trošku odpočinout a nechat jen na pohodu rozhoupat boky, vyrazil si na ska orchestr THE SLACKERS, kde nás zaujal především elegán v bílém obleku, který udával rytmus na basovou kytaru postavenou na židličce herním stylem jako na kontrabas. A hned následující na stejném pódiu MAD CADDIES. A tančil na obě kapely plný stan.

Večer se blížil a všichni se těšili na hřeb tohoto dne - znovuzrozené IRIE RÉVOLTÉS. Ale ještě nás čekalo několik zvučných jmen, např. naprostá punková legenda THE TOYDOLLS, kteří i přes to že brázdí hudební prkna už téměř půl století, ze svého punk-rockového vtipného a veselého stylu neslevili ani o píď a řezali to od první do poslední písně.

A když už rebelství, tak poctivě a hned hurá na RAT BOYE, který se svou kapelou míchá styly jak na běžícím páse a je možné v jejich hudbě slyšet prvky rocku, HC, punku i hip hopu či nu-metalu a v neposlední řadě starého rebelského rock'n'rollu. A fans se prostě a jednoduše bavili.

Trošku nás mrzelo, že proti pátečnímu Headlinerovi se na MONSTER STAGE objevila na line-upu valašská skate-punková partička KRANG. Na ty jsme se těšili, ale to se tak na fesťácích stává. Znovuzrozená německá banda s francouzskými kořeny zvaná IRIE RÉVOLTÉS (alias šťastní vzbouřenci) byla jasným tahákem dne a bylo to znát i počtem fans čekajících před hlavní MIGHTY STAGE. A samozřejmě bylo se na co těšit, celá mnohočlenná partička to rozjela od prvních tónů jasně tanečně energicky vesele a plně profesionálně. A dav fanoušků byl v poctivé euforii. Je zajímavé, že tahle partička mění ve svých písních různé jazyky - nejčastěji němčinu a francouzštinu, ale občas jsme slyšeli i španělštinu či angličtinu (a dokonce jsme měli pocit, že v jedné písni i všechny 4 jazyky najednou). Není tak jednoduché jejich textům porozumět, ale takhle na živo to občas není to nejpodstatnější. Prostě si to hlavně oboustranně užít.

Ač IRIE byli zlatým hřebem večera, noc byla ještě mladá a nekončila. A kdo chtěl přitvrdit, tak vyrazil na poctivý Oi! punk HC v podobě working class STOMPER 98. A byla to poctivá  holá nakládka.

Jednu z nejkratších nocí v roce ještě oživila fireshow, která byla opravdu příjemným a pěkným zpestřením kombinujícím šikovné chlapy, lepé obratné děvy a zajímavé tradiční i netradiční náčiní (poi, kužely, tyče, ...).

A pak už přišlo jedno z největších překvapení letošního ročníku. Prní vystoupení české koncertní stálice pardubické kapely VYPSANÁ FIXA na Mighty sounds festivalu. Vlastně jsme měli ze začátku pocit, že Fixa úplně nezapadá do žánrové skladby tohoto festivalu, nicméně až tady jsme si uvědomili, že Márdi s kapelou mají spoustu docela punkových (minimálně rytmem) písní a jejich vystoupení, až začínalo o půlnoci, si užila spousta českých i zahraničních fans. A samozřejmě zazněly všechny notoricky známé songy včetně hymny 1982.

Komu se ještě nechtělo do spacáku nebo mu byla trošku zima, mohl se ještě zahřát ve stanu JAMESON STAGE při vystoupení celtic - punkové korzárské party z Českých Budějovic PIRATES OF THE PUBS. A byl to poctivý řízný punk-rock s garmoškou, houslemi a mandolínou, kde manželé Znojovi se svými kumpány zahřáli početné obecenstvo na těle i na duši.

Jak páteční večer skončil nekompromisně řízně, sobotní ráno resp. poledne začalo naprostou reggae a skáčkovou pohodou.

Nejprve na MONSTER STAGE vystoupením zajímavé party SUKULENT SOUND, která rozhýbala ztuhlé boky všech přítomných a jednoduchými i rapovanými texty vyloudili nejeden úsměv.

A hned následované nepřehlédnutelným orchestrem z Plzeňska, který se téměř nevešel na velkou MIGHTY STAGE, a nazvaným po legendárním nákladním vozu Praga V3S tedy V3SKA (Vejtraska). A už jsme se zase vlnili v rytmech ska a reggae. A i přes fuj vedro, byla prostě pohoda. Nicméně zazněla i závažná témata, např. výzva Vláďovi, ať už se na to válčení vykašle.

My jsme si chtěli v sobotu užívat hlavně pohodičku a tak jsme zůstali především u těchto původem jamajských rytmů, případně jsme je proložili irsko-keltskými takty. A tak jsme zavítali na folk-punkovou sestavu FIDDLER'S GREEN, která vyzdvihla do vzduchu nejednu tenisku, gládu či žabku a zběsilé křepčení pokračovalo vesele dále. A k radostné náladě přispěl i houslista Tobias, který se nechal provést po lidech na nafukovacím člunu. Jen v jednu chvíli začal mít trošku strach, protože lidi ho odváželi od pódia dál a dál a nějak se jim nechtělo otočit ho zpět, ale nakonec je přesvědčil a vrátil se zpět na hudební prkna.

Jedno z nejveselejších a zároveň nejdojemnějších vystoupení předvedla pražská legenda české ska scény, která začínala se ska-punkovým žánrem už před téměř 30 lety. Postupem času styl přešel více do ska a reggae a na MIGHTY vystoupili FAST FOOD ORCHESTRA v rámci propagace svého singlu v mexickém stylu. Na jednu píseň pozvali svého dlouholetého kamaráda MC Dr. Karyho, který bohužel bojuje s vážnou nemocí a tak obrovské ovace, téměř nekonečný potlesk, pískot na jeho podporu a počest, dodali skladbě úžasnou atmosféru a hromadu emocí (smutku, radosti, hrdosti i podpory).

A po nostalgické pohodičce hurá na nekompromisní kanadský celtic-folk-punk v podobě THE REAL MCKENZIES, kteří jsou už také stálicí tohoto festivalu. A jak pořadatelé v tomto případě sází na jistotu, naprosto přesně vědí proč, protože lidi tahle parta prostě a jednoduše baví. A bylo tomu tak i letos.

Ač začátek i průběh soboty byl spíše pohodový, s pomalu blížící se tmou se hudební tempo zrychlovalo a zrychlovalo, až k hlavnímu hřebu sobotního večera - švédským skate-punkovým legendám MILLENCOLIN. Kdo stejně jako my v devadesátkách trávil volné chvíle na okolečkovaném prkně a holdoval punk-rocku, určitě nějaký song téhle party již dříve zaznamenal. Je až z podivem, že na MIGTHY vystoupili letos poprvé, protože žánrově na tento festival naprosto patří a my jsme se těšili na tuhle kapelu možná nejvíce. O to více nás mrzelo, že jejich vystoupení bylo spíše zklamáním. Frontman Nikola Sarcevic několik písní bojoval s technickými problémy (výpadky) své baskytary a byl z toho evidentně dost rozladěný. A navíc neodezpíval téměř žádný delší náročnější tón. Chvílemi tedy vypadal, že má zdravotní potíže, protože nemohl ani mluvit. Právě táhlé dlouhé procítěné tóny dodávají jejich punk-rocku jedinečný feeling a ten tady prostě chyběl. Kapela působila jakoby si odškrtla povinnost zahrát a zmizela v zákulicí. I přesto, že zazněla většina jejich největších hitů od nejstarších např. Bullion, přes Black Eyes po písně relativně novější Egocentric man či True brew a kytaristé Mathias a Erik se snažili s publikem občas komunikovat a vylepšit tak atmosféru, tak nějak to prostě nebylo ono. Škoda.

Nesmíme zapomenout že i sobotní tmu znovu oživila a rozzářila banda krotitelů ohňů s jejich příjemnou a mnohočetnou fireshow.

Tak jak den začal orchestrálními dechy, tak i pomalu končil. A to opravdu legendárně v podobě new yorského ansámblu THE TOASTERS, kteří to neprodleně rozjeli na JAMESON STAGE.

Ale to už se připravovali na speciální set na JAMESON BARREL neodmyslitelný reggae DJ SELECTOR BOLDRIK a již zmiňovaný MC Dr. KARY. Boldrik už nějakou chvilku pouštěl různé reggae libůstky a kolem 1:30 se objevil KARY, na kterého čekal (aby mu vyjádřil podporu) slušný dav čítající několik stovek fans. KARY byl překvapen a dojat, a tak si vyžádal ještě 15 minut na přípravy. Ale v 1:45 už stál na drobném pódiu při své, dle jeho slov "poslední tour". A byla to pohoda jako vždy, jen s tou smutnou hořkou pilulkou v pozadí. Na začátku vystoupení i přes to, že mu to bylo žinantní, poprosil KARY fans, zda by mu přispěli na účet (pomocí připraveného QR kódu) nebo v připravované sbírce, kde by mu alternativní léčba mohla přidat nějaký čas navíc. Pak už rozjel svůj standardní set plný pohody, lásky a houpavých tónů a především svého nezapomenutelného hlasu. Byl to sice smutný ale zároveň důstojný a obdivuhodný závěr sobotního dne.

Nedělní program začal hned 2 punkovými legendami.

První mají na hlavě barevný číra (tedy pouze v textu) a jejich heslo je punk neumírá. Ano modří už vědí, neděli jsme odstartovali hned od začátku ostře - brněneckou punkovou legendou, jejíž kořeny sahají až do roku 1990, VISION DAYS. A kdo nemohl dospat sobotní večer, byl hned probuzen poctivou punkovou energií téhle party.

Druhá partička plzeňských legend není dnes již svými tóny a rytmikou typicky punková kapela, ale duší jsou to pankáči bezpochyby a vlastně průkopníky plzeňského a českého punku taktéž.A mezi kohoutovými fanoušky je ZNOUZECNOST už spousty let velmi oblíbená. Za Caina tentokráte za bicími škopky zaskočil David Pospíšil (z ABH), ale základ kapely v podobě Démy a Goldy byl v plné síle a představili spoustu svých notoricky známých fláků včetně na závěr 3 asi největších hitů Bastila, Krysař a Hoří, při které znalí fanoušci už desítky let při sloce sedí na bobku a na refrén vyskočí a vesele paří a dávají tím hold IZS resp. hasičskému záchrannému sboru slovy: "To jsme my, hasiči, jdem hasit."

Den tak pěkně začal, a tak hurá na o fous tvrdší a mladší partičku z Velké Británie BOSTON MANOR. I přesto, že tahle sestava řeže tvrdě do kytar už více než 12 let, působí stále velmi mladě a frontman Henry Cox téměř pravidelně zapojuje fanoušky do jejich vystoupení, nechává fans zpívat do mikrofonu i paří s nimi v kotli a předává tak své přebytky energie do širokého okolí.

Nijak menší temperament, živost a umění strhnout dav předvedl Martin Mihalčín frontman početného slovenského uskupení HEĽENINE OČI. Některé studiové písničky občas zní příliš pohodově či až lidově, ale na živo je to absolutní smršť radosti, pohody, tance a zpěvu. A okořeněné Martinovými vtipnými průpovídkami dosahuje celá atmosféra dokonalosti téměř až nirvány.

Kdo měl chuť přitvrdit vyrazil si na GORILLA BISCUITS, BOOZE & GLORY a STREET DOGS. Nás přemohly spíše hlad a žíža, tak jsme zašli pustit něco do šachty a zašli jsme si na s láskou čepované do skla, které chutnalo znatelně lépe než to z igelitu.

My měli chuť zůstal u pohody nastolené slovenským ska / reggae a tak jsme se těšili na francouzské hudební ekvilibristy legendární BABYLON CIRCUS. A jak jsme byli natěšeni, tak se stalo. Byl to luxusní latino-skáčkový cirkus s francouzským šarmem zralých lyonských šviháků.

A už se opět začalo zrychlovat a přitvrzovat a tak se na JAMESON STAGE objevila kalifornská partička ZEBRAHEAD míchající melodický punk-rock s prvky HC i jinými styly. Zároveň se tak objevil na pódiu největší knír celého festivalu, jehož hrdým majitelem je kytarista Dan Palmer. A jak bylo evidentní z reakcí především ženského publika, tahle kapela (možná i Danům knír) v dámách vyvolávala spoustu pozitivní možná až lehce erotických emocí, protože dámy se v průběhu koncertu roztomile uculovaly a rozplívaly.

V melodickém punk-rocku nebo dnes již spíše vyladěném pop-punku se s chutí pokračovalo i nadále. Na hlavní MIGHTY STAGE se záhy objevila německá povalečská legenda DONOTS. Na tuhle bandu bratrů Knollmannů fungující už více než 30 let jsme se opravdu těšili a tentokrát opravdu bylo na co. Hned od prvních tónů úvodní písně Wake the dogs bylo jasné, že početná část publika je od západních sousedů a zbylá část publika je slušně znalá tohoto repertoáru. A jakmile zazněla druhá neskutečně energická a melodická píseň Calling, zpívalo a pařilo už snad vše, co mělo ruce, nohy a slavíka v hrdle. A tím to zdaleka nekončilo jedna pecka střídala další - např. Stop the clocks, na kterou znalí fans sedli na zem a začali v několika řadách poctivě pádlovat. Následovali i další pecky Whatever Happened to the 80s a frontman Ingo byl k neudržení. Vlétl mezi fanoušky a uprostřed masivního circle pitu odzpíval celou píseň nebo se nechal fanoušky tradičně zvednout za nohy a odzpíval píseň stojíc na nich. Vystoupení bylo tak našlapané, že se na něj přišli podívat i členové další německé partičky Wizo. Očekávání střídalo nadšení a za nás tohle byl naprostý hřeb celého festivalu.

A zmiňovaná trojice punk-rocková trojice WIZO se objevila na MIGHTY STAGE hned jako další interpret. A i přesto, že kapela moc nekoncertuje a tak není v ČR tolik známá, na jejím vystoupení to nebylo vůbec znát, naopak. Před pódiem bylo stále slušně plno a pařilo se na poctivý německy zpívaný melodický punk-rock.

Pokud by se někomu po 3 dnech pařby chtělo už spát, měl smůlu. Na závěr přišla smršť kanadského folk-punku v podobě THE DREADNOUGHTS s nepřeslechnutelnými houslemi a akordeonem. A noc a pařba se zdála býti nekončená, ale příjemně.

Festival na závěr vymetli 3 pořadatelé z hlavního pódia oblečení do žlutých a oranžových pracovních vest. Což bylo vyjma kšiltovek a bot to jediné, co měli na sobě. A odhozením plastových kýblů, zakrývajících do té doby intimní partie, byl 19. ročník festivalu MIGHTY SOUNDS definitivně ukončen. Jen si někteří fans povzdechli, že se tím zavřeli všechny barvy a člověk už si nemohl dát ani poslední Schlaftrunk.

Festival MIGHTY SOUNDS není svým žánrovým složením vůbec monotónní, ba naopak a skladbou fans je to jeden z nejpohodovějších festivalů u  nás, na kterém panuje všudypřítomná pohoda a veselá nálada. A my se budeme těšit, co přinese jubilejní 20. ročník.

Jen na závěr malé pánské doporučení především pro společnost TOI TOI: "Vymyslete pro příští festivaly něco jiného než pisoárové žlaby. Nám to na první pohled připomnělo OAMF Trutnov před 25 lety, kde byl podobný žlab, který po dvou dnech festivalu přetékal a moč se valila areálem z kopce dolů. Tohle i přes jasnou výhodu v napojení na odpad a tedy bez nutnosti vyvážení v průběhu akce, není pro chlapy opravdu nedůstojné. Za prvé není příjemné stoupnout si do řady 10 chlapů a vykonávat potřebu a za druhé, když je kolega vedle hodně blízko a má silný proud, tak odcházíte pocákán nejen vlastním materiálem. A to si nikdo nepřeje. Řešením by bylo do žlabu navařit příčky oddělující jednotlivé pozice. Anebo nám prostě vraťte staré dobré kros pyramidy."