Rozhovor s Františkem Nedvědem 5. prosince 2024   (18:41)František Nedvěd - Z Toronta až na Strahov
Potomci Nedvědů - víte, kdo je kdo? Syn, bratr, synovec, bratranec...
Slovensko se má na co těšit!

V uterý 3.12, jsem zavítal do Divadla Bez Hranic na vyprodaný vánoční koncert Františka Nedvěda, Viděl jsem a slyšel jsem Nedvěda, konkrétně Františka. Neuvěřitelná podoba s jeho tátou mi nedala a požádal jsem ho o rozhovor.
Ahoj Františku!
Dobrý den, ahoj! Zdravím všechny fanoušky a příznivce Nedvědů z České republiky, ze Slovenska, vlastně tedy z Česko-Slovenska.

 

Františku, poslední dobou slyším docela často příjmení Nedvěd. Zjistil jsem, že spousta lidí si plete potomky slavných Nedvědů, tak jsem rozhodl, že zjistím, jak to vlastně je a kdo je kdo. Můžeš se nám představit podrobněji?
Ano a velmi rád. Dovolte mi, abych se vám představil. Mé jméno je František Nedvěd, chcete-li František Nedvěd mladší, a jsem prvorozený syn Františka Nedvěda. Jsem starší bratr Vojty Nedvěda. Jsem synovec Honzy Nedvěda st. Jsem bratranec Honzy Nedvěda ml. z kapely Příbuzní.

Jak dlouho se člověk musí věnovat muzice, aby dokázal lidem takhle skvěle zahrát Nedvědovky, jako je hráli bratři Nedvědi dřív? Tvoje vystoupení s kytaristou Danielem Krobem zní opravdu téměř stejně.
Děkuji za pochvalu, to mě moc těší a vážím si toho. Muziku dělám bez přestávky už přes třicet let současně při zaměstnání. Na začátku mé kariéry mi samozřejmě pomáhal táta. Byl mi nápomocný i při vydání mých prvních dvou sólových desek Vracím se domů a Mám jedno místo, které vyšly v roce 2000 a 2004, za což mu jsem moc vděčný.

A kdy ses rozhodl osamostatnit? A proč? Mladší bratr Vojta byl až do tátova odchodu jeho doprovodným kytaristou v kapele a nezaregistroval jsem, že by to i bratr chtěl zkusit zvládnout v minulosti sám. Nemrzí tě, že sis šel vlastní cestou a on hrál celý život s tátou? A proč tě na koncertech na kytaru nedoprovází právě bratr Vojta, tak jako doprovázel tátu? To je otázek, viď? Ale určitě se na to lidé musí ptát také, nebo ne?
Teda to je otázek, že už si polovinu nepamatuji. Tak to vezmeme postupně.
Začal jsem se osamostatňovat hned, jak jsem ukončil působení v kapele Příbuzní, to mi bylo asi dvacet let. Rozhodl jsem se jít vlastní hudební cestou a začal jsem sbírat pěkně ode dna zkušenosti. Táta bohužel nikdy nepochopil moje onemocnění (Aspergerův syndrom) a tak to bylo pro oba jednodušší jít si každý po svém. Mladší bratr Vojta byl asi tvárnější, tak to fungovalo lépe. Já jsem si vždy dělal a stále dělám rád muziku podle sebe a táhlo mě to k americké country, to byl jeden z důvodů. Také jsem trochu střelec, více riskuji a chci si vše zkusit i za cenu, že padnu dolů.  Brácha asi zvolil jistotu v kapele u táty, a nemusel řešit existenční problémy, ale to je spíše otázka na něj. Já jsem si našel práci, abych uživil sebe a svoji rodinu sám, a žil jsem svůj sen jak osobní, tak i hudební.

Jak to probíhalo? To musí být náročné pracovat a k tomu vystupovat.
Všechno jsem si musel zařizovat sám od shánění vystoupení až po ozvučení. Pěkně vše sám naložit, dovézt na místo, vyložit, odehrát a zase naložit a hurá domů, ráno do práce a odpoledne zase hrát… Jak vždycky říká strejda Honza, byla to taková doba. Táta se strejdou Honzou to na začátku měli asi hodně podobné.
Jsem hrdý, že jsem si celou hudební kariéru vybudoval sám a neměnil bych. Mám za sebou tvrdou školu života. Táta mi dal do vínku obrovský talent, já jsem sám dobrovolně skočil do hudebních vod a musel jsem se naučit plavat.
V minulosti jsem hrál ve spoustě amatérských kapel, ale i ve známých skupinách. Na počátku to byli Příbuzní, později Pacifik a z mých vlastních kapel například První podání.
Od roku 2023 vystupuji s kytaristou Danielem Krobem a má to obrovský úspěch. Hlavně program Z Toronta až na Strahov, který je postavený na dvou kytarách, jako když hráli táta se strejdou Honzou sami spolu a objížděli celé Česko-Slovensko. Návštěvníci koncertů se vrací zpět v čase, vzpomínají, užívají si ničím nerušený zvuk dvou kytar a zpěvu a odměňují nás dlouhými potlesky. Nakonec si navzájem s fanoušky zatleskáme s úctou ve stoje, protože oni krásně zpívají s námi. Následuje focení a podepisování. Nové CD Z Toronta až na Strahov je přímo k tomuto programu a fanoušci si ho kupují přímo ode mě. 

Co ti fanoušci nejčastěji po koncertech říkají?
Na každém koncertu vždy několikrát slyším, že jsem celý táta postavou, vzhledem a částečně i hlasem a že na podiu vidí sedět tátu a když zavřou oči, tak ho i slyší. Že ty dvě kytary se navzájem krásně doplňují a že jim připomíná koncerty táty a Honzy a to je přesně to, co bylo záměrem tohoto programu Z Toronta až na Strahov.
Někdy cítím, že táta je na koncertech se mnou. Vím, že mám velkou podporu u strejdy Honzy a každý koncert je pro mě poslání.
Je to krásný pocit, když vidím, že ta moje trnitá cesta měla smysl a děkuji za to, že jsem nehrál s tátou jako mladší bratr Vojta a mám díky tomu spoustu zkušeností. Hrával jsem často na soukromých akcích, svatbách, narozeninách, v hospůdkách pro lidi pro zábavu nebo také na obecních slavnostech.

Ještě jsi neodpověděl, zda tě to mrzelo, že bratr hrál s tátou a ty ne?
Byla doba, kdy mě to mrzelo hodně. Hlavně jsem špatně nesl, že táta nikdy nepochopil mé zdravotní problémy. Ale měli jsme se rádi jako táta a syn, to vím jistě. Nedělalo mi dobře, když jsem přijel k našim na návštěvu a brácha Vojta přišel na kafe a začal řešit přede mnou, v kolik pojedou, že jedou zase hrát a kde hraju já, v jaké hospodě. V té době jsem hrál pravidelně v hospůdkách, na oslavách a v restauracích a k tomu jsem chodil do práce. V tu dobu jsem to bral jako povyšování. Časem z toho bohužel vyústilo, že jsem se odstěhoval na hory.  Začal jsem podnikat a nasekal jsem pár pěkných průšvihů. Všechno se mi nějak zhroutilo jak v pracovním, tak osobním životě, jen láska a víra k muzice mi zůstala. Bohužel jsem to nedokázal vyřešit sám a pokusil jsem se sáhnout si na život.  Naštěstí se mi to nepovedlo dokončit a jsem tady, díky za to! Rodiče mi pomohli a jsem za to vděčný. Byla to pořádná životní lekce. To jsem si opravdu sáhl i na nejhlubší dno jak osobním, tak hudebním životě. Chtěl jsem vždy něco dokázat sám. Možná také proto teď tolik necítím srovnávání s tátou, jako to má bratr. Občas to také zaslechnu, ale naštěstí v dobrém.
Ale to by bylo na velmi zajímavou 13. komnatu, třeba mě někdy osloví a natočíme to.

A proč tě na koncertech na kytaru nedoprovází právě mladší bratr Vojta, tak jako doprovázel tátu?
S bráchou nehraju, protože jsme každý úplně jiný a vím, že by to nedělalo dobrotu. Nechci, aby se opakovala historie, že bratři Nedvědi jsou rozhádaní. To byl samozřejmě vtip. Když táta odešel, tak se mě hodně lidí ptalo na stejnou otázku. Občas jsem si říkal, že třeba dva koncerty za rok by nebyl úplně špatný nápad, ale když jsem slyšel reakce bráchy, jak se tomu vysmívá, tak mi došlo, že on si zakládá na tom, že hrál s tátou a já ne. Tak už o tom nepřemýšlím, v plánu to nemám. Daniel Krob je navíc skvělý parťák jak muzikantky, tak i lidsky. Chápe moji nemoc a hodně mi pomáhá s přípravami playlistů i s technikou. Je to člověk, kterého si vážím.
Styl hraní, který dělám teď, mi vyhovuje a nejdůležitější pro mě je, že jsou lidé spokojení. Kdo ne, tak má na výběr ze tří potomků Nedvědů. Už víte kdo je kdo? V roce 2022 jsem to zkusil s bratrancem Honzou, ale nešlo to, dělal podrazy a dopadlo to tak, jak mi celá rodina říkala, že to dopadne. Ale zase, musel jsem si to zkusit sám. Stejnou zkušenost s ním měl bohužel i táta a brácha. 
A strejda Honza mi to hodně vynahrazuje. Vím, že mě podporuje a je tady pro mě. Hráli jsme spolu dva roky po sobě 2022 a 2023 na Třebsínském zvonění a na festivalu Trampské Pikovice, bylo to krásný a moc rád bych si to se strejdou zopakoval. Strejda Honza Nedvěd je přeci jen ten, který všechno složil a napsal. Díky strejdo!

Slovensko se má na co těšit!
Teda to jsem nečekal, že se tak rozpovídáš, děkuji za otevřenost.

Co plánuješ v nejbližší době? Kam pojedeš za fanoušky na koncerty, kde najdou informace? Já doporučuji tvoje koncerty, protože tohle je pro mě nejlepší podání písní Nedvědů.
Téměř čtyři roky intenzivně koncertuji v České republice díky mojí manažerce a teď už i manželce v jedné osobě Renče Nedvědové. Od 15. 11. 2024 se rozjedeme i na Slovensko. Už teď jsou v prodeji vstupenky na koncerty, které budou již v listopadu tohoto roku a další od ledna 2025. Pojedeme tam s úspěšným programem Z Toronta až na Strahov, kde fanoušci uslyší nejznámější hity Nedvědů, ale i písničky které většina z nich ještě nezná a přitom je strejda Honza napsal na počátku své kariéry. K programu vychází i série CD Z Toronta až na Strahov, které si můžou na mých koncertech zakoupit a já ho rád každému podepíšu. Koncerty jsou živé ve dvou kytarách stejně jako hráli táta se strejdou Honzou. 
Odkazy na prodej vstupenek naleznete na webových stránkách www.frantiseknedved.cz. Tam naleznete i všechny informace o mě. Sledujte nás na Facebooku František Nedvěd Produkce a nic Vám neunikne.
Moc se na vás všechny těším, že se poznáme a zavzpomínáme společně na dobu, kdy Nedvědi hráli spolu.

Moc děkuji za rozhovor a já si jdu koupit vstupenku na nejbližší koncert Z Toronta až na Strahov, protože to prostě musím slyšet celé.
Děkuji Františku a přeji, ať se daří.
Děkuji a těším se na vás na mých koncertech. Váš František Nedvěd