Rozhovor s Jirkou Haškem z kapely Flattus 29. června 2017 (10:43)„Vylezte ven a hrajte pro lidi! To je nejlepší škola“ vzkazuje Jiří Hašek z kapely Flattus
Povídání nejen o jejich nové desce Selfie
Petra Mrázková
Kapela Flattus působí na české hudební scéně již 20 let. Sestava prošla za tu dobu různými obměnami, styl hudby se časem vytříbil a teď už kluci cítí, že je to to pravé. Proto ke konci roku 2016 přišli s deskou Selfie.
V úterý 27.června zahráli v rámci akce FreeZone v pražském Rock Cafe a my si při té příležitosti vyzpovídali zpěváka Jirku Haška, který nám nejen představil novou desku, ale rozpovídal se i o plánech do budoucna nebo vývoji, kterým kapela za léta svého působení prošla.
Flattus mají na svém kontě dosud tři desky (Cizí známí 2001, Flattus 2005, Za stěnou 2007) a dvě EP (V přítmí 2010, Hoříš 2012), proč se tedy kluci rozhodli vydat po dvou povedených EP opět plnohodnotnou desku?
„Původně jsme měli v plánu vydat zhruba pět věcí. Vybírali jsme z třiceti songů, dlouho jsme škrtali a bylo nám líto každé písničky. Věděli jsme, že při našem tempu budeme vydávat za dva roky další EP, tak jsme si udělali radost rovnou plnohodnotnou deskou. Je to vlastně takové naše hudební selfie,“ vysvětluje Jirka a dodává: „Všechny ty texty jsou pro nás odrazem mnoha let. Třeba píseň Nesvolená jsem psal před osmi lety, žánrově se do Flattus nikdy nehodila, ale teď si myslím, že jsme k tomu tak nějak všichni dozráli. A máme i live unplugged verzi jenom s kytarou.“
A proč právě název Selfie? Jak zpěvák Jirka vidí tento nový trend pořizování fotografií?
„Ono je to hezký, sami si třeba děláme na koncertech selfie s fanoušky. Ale všimli jsme si, že celkově už je to vlastně absurdní, takže je to spíš boj s tou absurditou. Vždyť my ukazujeme světu věci, které dřív zůstávaly doma – třeba tátové si dělají selfíčko při porodu vlastního dítěte, lidi se fotí na záchodě… Dlouho jsme tápali, jestli zrovna Selfie – to slovo vlastně moc rádi nemáme, ale protože naše texty občas obsahují nějakou angličtinu – třeba I_Love_U, Timeout, tak jsme si řekli, že to tam celkem pěkně zapadne.“
Na desce úzce spolupracoval, jakožto producent, hudebník Michal Skořepa (STROY - pozn. red.), zajímalo nás, jak vznikl nápad Michala přizvat a jaká byla spolupráce.
„S Michalem spolupracujeme už dlouho a v mnoha směrech. Pomáhal nám točit klip Timeout, na CD V Přítmí nám zpíval vokály, hrál i v klipu I_Love_U, který také spolu s Lukášem Hermanem natočil… Sáhli jsme po něm, protože je to skvělý hudebník. On nás navedl na směry v aranžích, kterými bychom se třeba báli vydat. Do ničeho nás sice netlačil, ale ukázal nám různé cesty, my si vybrali a po nich pak vesele skotačili dál.“
V úterý 27.června zahráli v rámci akce FreeZone v pražském Rock Cafe a my si při té příležitosti vyzpovídali zpěváka Jirku Haška, který nám nejen představil novou desku, ale rozpovídal se i o plánech do budoucna nebo vývoji, kterým kapela za léta svého působení prošla.
Flattus mají na svém kontě dosud tři desky (Cizí známí 2001, Flattus 2005, Za stěnou 2007) a dvě EP (V přítmí 2010, Hoříš 2012), proč se tedy kluci rozhodli vydat po dvou povedených EP opět plnohodnotnou desku?
„Původně jsme měli v plánu vydat zhruba pět věcí. Vybírali jsme z třiceti songů, dlouho jsme škrtali a bylo nám líto každé písničky. Věděli jsme, že při našem tempu budeme vydávat za dva roky další EP, tak jsme si udělali radost rovnou plnohodnotnou deskou. Je to vlastně takové naše hudební selfie,“ vysvětluje Jirka a dodává: „Všechny ty texty jsou pro nás odrazem mnoha let. Třeba píseň Nesvolená jsem psal před osmi lety, žánrově se do Flattus nikdy nehodila, ale teď si myslím, že jsme k tomu tak nějak všichni dozráli. A máme i live unplugged verzi jenom s kytarou.“
A proč právě název Selfie? Jak zpěvák Jirka vidí tento nový trend pořizování fotografií?
„Ono je to hezký, sami si třeba děláme na koncertech selfie s fanoušky. Ale všimli jsme si, že celkově už je to vlastně absurdní, takže je to spíš boj s tou absurditou. Vždyť my ukazujeme světu věci, které dřív zůstávaly doma – třeba tátové si dělají selfíčko při porodu vlastního dítěte, lidi se fotí na záchodě… Dlouho jsme tápali, jestli zrovna Selfie – to slovo vlastně moc rádi nemáme, ale protože naše texty občas obsahují nějakou angličtinu – třeba I_Love_U, Timeout, tak jsme si řekli, že to tam celkem pěkně zapadne.“
Na desce úzce spolupracoval, jakožto producent, hudebník Michal Skořepa (STROY - pozn. red.), zajímalo nás, jak vznikl nápad Michala přizvat a jaká byla spolupráce.
„S Michalem spolupracujeme už dlouho a v mnoha směrech. Pomáhal nám točit klip Timeout, na CD V Přítmí nám zpíval vokály, hrál i v klipu I_Love_U, který také spolu s Lukášem Hermanem natočil… Sáhli jsme po něm, protože je to skvělý hudebník. On nás navedl na směry v aranžích, kterými bychom se třeba báli vydat. Do ničeho nás sice netlačil, ale ukázal nám různé cesty, my si vybrali a po nich pak vesele skotačili dál.“
Desku kluci nahrávali ve své vlastní zkušebně a toto rozhodnutí si velmi pochvalují. Ostatně, jak takové nahrávání vypadá, se můžete podívat sami – stačí na YT vyhledat „Flattus - Selfie / dokument 2017“. A svým fanouškům kluci servírují i další videa, k nové desce už stihli vydat live unplugged videoklip, dvě lyric videa, klip na duet Zpívej a Jirka nám prozradil, že tím ještě zdaleka nekončí:
„Určitě chystáme další videoklip, teď vybíráme song - v plánu byl Kapitán, což je trochu úlet a nejtvrdší věc z desky, nebo jsou ve hře Děti noci a Sorry, mám se rád. A zrovna nedávno jsme točili taky live session s klavíristou Jirkou Vidasovem, který nám pomohl i s písní Nesvolená… No a na konec léta ještě plánujeme objíždět města a hrát akusticky na náměstích, tzv. busking. Chystáme třeba dvanáct zastávek za víkend.“
Fanoušci se dále můžou těšit na klasické klubové koncerty na podzim a také na jejich velmi oblíbený vánoční unplugged. Jak si Jirka pódium užívá? Dává přednost atmosféře letních open air festivalů, nebo se cítí lépe v klubové komorní atmosféře?
„My máme spíš radši ten klub – je tam větší kontakt s lidmi, cítíš hned ty reakce, ale taky ti nedají nic zadarmo. Festivaly máme ale samozřejmě taky rádi, každé má něco.“
A co Jirka vzkázal začínajícím kapelám, aby se jednou také mohly ohlédnout za dvacetiletou úspěšnou kariérou?
„Musí zjistit, že to není jen o cvičení ve zkušebně a musí vylézt ven. Spousta kapel roky zkouší, nehrají živě a pak se většinou rozpadnou. Nechtějí koncertovat, protože to pořád není dokonalé, ale ono to nikdy nebude dokonalé. Moje výhoda byla, když jsem s kamarádem v šestnácti založil kapelu, za měsíc jsme složili asi 30 písniček a hned jsme šli hrát před lidi. Když to vezmu zpátky, tak bych s tím tehdy nevylezl, ale ten kontakt s lidmi mě právě nakopnul a posunul dál. Jedno pódiové hraní ti totiž dá takovou lekci, jako dvacet zkušeben ne. Takže cvičte, ale hlavně vylezte ven a hrajte pro lidi!“
A nakonec i tu selfie dal.
„Určitě chystáme další videoklip, teď vybíráme song - v plánu byl Kapitán, což je trochu úlet a nejtvrdší věc z desky, nebo jsou ve hře Děti noci a Sorry, mám se rád. A zrovna nedávno jsme točili taky live session s klavíristou Jirkou Vidasovem, který nám pomohl i s písní Nesvolená… No a na konec léta ještě plánujeme objíždět města a hrát akusticky na náměstích, tzv. busking. Chystáme třeba dvanáct zastávek za víkend.“
Fanoušci se dále můžou těšit na klasické klubové koncerty na podzim a také na jejich velmi oblíbený vánoční unplugged. Jak si Jirka pódium užívá? Dává přednost atmosféře letních open air festivalů, nebo se cítí lépe v klubové komorní atmosféře?
„My máme spíš radši ten klub – je tam větší kontakt s lidmi, cítíš hned ty reakce, ale taky ti nedají nic zadarmo. Festivaly máme ale samozřejmě taky rádi, každé má něco.“
A co Jirka vzkázal začínajícím kapelám, aby se jednou také mohly ohlédnout za dvacetiletou úspěšnou kariérou?
„Musí zjistit, že to není jen o cvičení ve zkušebně a musí vylézt ven. Spousta kapel roky zkouší, nehrají živě a pak se většinou rozpadnou. Nechtějí koncertovat, protože to pořád není dokonalé, ale ono to nikdy nebude dokonalé. Moje výhoda byla, když jsem s kamarádem v šestnácti založil kapelu, za měsíc jsme složili asi 30 písniček a hned jsme šli hrát před lidi. Když to vezmu zpátky, tak bych s tím tehdy nevylezl, ale ten kontakt s lidmi mě právě nakopnul a posunul dál. Jedno pódiové hraní ti totiž dá takovou lekci, jako dvacet zkušeben ne. Takže cvičte, ale hlavně vylezte ven a hrajte pro lidi!“
A nakonec i tu selfie dal.
Petra Mrázková 3 fotografie v galerii
| autoři: | text: Lenka Hlavičková |
| Tweet |
Další články žánrů Crossover, Rock
Pekelný ostrov odtajnil line-up i řadu novinek! Bude Traktor, rybník s molem a pláží i stage nových talentů
Jeden z největších a nejznámějších západočeských open-airů – Pekelný ostrov se nezadržitelně blíží. Přináší řadu novinek i tradice, které k němu neodmyslitelně patří.
Kam za muzikou poslední červnovou sobotu? Brutusáci mají jasno – Roztoky u Křivoklátu!
Tradiční zahájení velkých prázdnin s kapelu Brutus nemůže snad býti jinde, nežli ve sportovním areálu TJ Roztoky. Právě zde vybalí rakovnická kapela nabitý playlist, v němž nebudou chybět desítkami let prověřené kousky prezentované sehranou partou kolem Sáši Plesky a Vládi Hasala. Každý rok je tu plno a ani letos se neočekává výjimka – přijďte se pobavit, zatančit a zazpívat i vy. Pravá bigbítová kapela to v sobotu 27.6.2026 rozjede úderem 21. hodiny.
Hvězdná jména světové i české hudební scény, střídavé počasí, komfort a nekonečná párty! Vyprodaný Rock for People ustál nepřízeň počasí a těšil se rekordní návštěvnosti
Měsíc červen se přehoupl do své druhé poloviny, což pro fanoušky skvělé muziky a strhující festivalové atmosféry znamenalo jediné - legendární festival Rock For People v Hradci Králové.
Big Beat Fest pod Vlčtejnem – přehlídka dobré muziky a vzpomínka na Miloně
Sobotní večer 13.6.2026 patřil v členitém podhradí zříceniny Vlčtejn rockové muzice mnoha podob. Od punkových S.A.S., přes plzeňské hardrockové ikony po metalové riffy skupiny Aleš Brichta Project – vše ve vysoké kvalitě podpořené výborným zvukem Jardy Kočárka. Pětipoložková akce Big Beat Fest, konaná pod taktovkou Pana Ká, se tak opět zapsala do místních kronik výrazným písmem. Ještě dodám, že i když by se do upraveného areálu vešla početnější návštěva, na náladě to pranic neubralo a spokojenost byla znatelná jak na muzikantech, tak na tvářích přítomných hostů.
Rock for JK Manětín vol. XVII bude mít speciálně sestavený lineup – punk, rock i metal v té nejvyšší kvalitě
Nenapodobitelné prostředí manětínského festivalu u zámecké zahrady, se do historie hudebních událostí zapíše již po sedmnácté. Pořadatelé republikově uznávaného jednodenního festivalu Rock for JK Manětín si na letošek připravili výběrovou soupisku kapel, jejichž jména se objevují na akcích napříč naší vlastí. Alkehol, Protheus, S.P.S… vše na jednom místě, vše v pevně stanoveném termínu 20.6.2026. Kdo měl možnost být součástí této události v minulosti, jistě ví, že na dohled od areálu je připravené parkoviště se stanovou vesničkou, že akce se může pochlubit vynikajícím zvukem a určitě zmíním příjemnou obsluhu v dobře zásobených stáncích. Přijďte si užít jedinečnou atmosféru i vy, brána se otevře v 12:00, start akce je pak ohlášený na 13:00 hodin.
Po roce se v Blovicích ukázal Brutus, koncert se z důvodu podmáčeného terénu přesunul do místní Sokolovny
Trošku poupravené přísloví – „člověk míní, příroda mění“ se vyloženě hodilo k sobotní akci 5.6.2026 konané v městě Blovice. Přestálé deště a podmáčený trávník Starého hřiště bohužel nedovolil hlavnímu pořadateli Panu Ká odpálit bigbítový večírek v avizovaném open air stylu. A jak zní další životní poučka – „štěstí přeje připravenému“, událost se přesunula do záložních prostor blovické Sokolovny, kde kapela vybalila aparaturu včetně vlastního kvalitního zvuku. Hosté tak byli ušetření promáčené obuvi a ve večerních hodinách chladnějšímu počasí.
Poklidnou hladinu Koupaliště Radomyšl rozvlnila dvoudenní Apokalypsa pěkně našlápnutým lineupem
S posledním květnovým víkendem 29. a 30.5.2026 o sobě dala vědět dobře obsazená hudební událost s názvem Apokalipsa na Koupáku. Akce se uskutečnila v nádherném prostředí upraveného Koupaliště Radomyšl, kde se tým pořadatelů, v čele s Vaškem Bauerem, Katkou Skřivánkovou a neskutečnou vitalitou nabitým Burákem, postaral o pozvánky kapelám a vyladění zázemí pro hosty. Právě pro ně byl připravený areál s možností přenocování pod stany, bohatě zásobený bar s jídlem a pitím, ale hlavně celá patnáctka skupin několika hudebních stylů. Na kryté stage tak předvedly své umění kapely s českou státní příslušností, jedinou zahraniční formací se stala americko-švédská parta PRIDEBOWL. Festival měl i benefiční podtext – ve dvou dražbách změnila majitele podepsaná trička a na konto nemocnému Vilémkovi bylo připsáno nádherných 11 tisíc korun. Počasí přálo, muzikanti bez výjimky jeli naplno – tady vše v pořádku. Horší to bylo s návštěvností – i když se organizátoři snažili festival široce propagovat, na koupák si našli cestu jen opravdoví srdcaři a fanouškové jednotlivých hudebních těles. Přesto tu panovala skvělá atmosféra a Apokalypsa nám zúčastněným zůstane v paměti pěkně dlouhou dobu.
Další rozhovory
Českej punk ještě není mrtvej
O akci Punkrock on the Road jsme už psali, a dokonce se povedlo dát dohromady rozhovor s člověkem, který celý turné měl na starost.
Ale co kapely, které spolu toto turné jely plánují dál a jak se jim na turné líbilo?
Každej klub i bar, každej víkend za to stál
11 měst, 11 jedinečných večerů a zhruba 4500 tisíce lidí, to je slovy pořadatele cirkus s názvem Punkrock on the Road.
Malé povídání s Tomášem Navrátilem - s muzikantem tělem i duší o kapele KOHN
Jen málo fanoušků dobré bigbítové muziky na Plzeňsku by se někdy v minulosti nesetkalo s hardrockovou kapelou KOHN, potažmo pak s jejím frontmanem Tomášem Navrátilem. Jeho hudební život je od roku 2011 s KOHNem spojený pupeční šňůrou a představit si tuto skupinu bez Tomáše je vize v žánru sci-fi. V sobotu 4.4.2026, při koncertu skupiny KOHN na plzeňském náměstí Republiky, jsme s Tomášem udělali malou tečku za rozhovorem, který probíhal pomocí digitální technologie od března téhož roku.
S Oto Gajdošem a Alanem Rohanem o nadcházejícím 5. ročníku metalového svátku South of Heaven ve Zbytinách
Již po páté se v opuštěném lomu u obce Zbytiny na Prachaticku připravuje metalový festival South of Heaven. Dvoudenní akce s plnohodnotným servisem pro kapely, organizátory a hlavně fanoušky tvrdých kytarových riffů má pevně stanovený termín 3. a 4. července 2026. O tom, co nás čeká (a doufejme, že ani nemine), jsme si v malém rozhovoru popovídali s hlavním pořadatelem Oto Gajdošem a hudebním publicistou Alanem Rohanem. Byť nedošlo k fyzickému setkání, mé otázky dostaly jasné odpovědi pomocí digitální techniky.
Zakázaný Ovoce mezi Láskou a nenávistí
Kapela Zakázaný Ovoce vydává po delší době nové řadové album a rozhodli se ho představit novinářům a fanouškům v pražském Rock café. A my jsme s naším serverem byli u toho a vy tak máte jedinečnou možnost si přečíst co je v kapele nového.
Klatovský LORD vstává znovu z popela, nová krev u mikrofonu slibuje energii a vitalitu
O tom, že ukončení jedné éry neznamená nic jiného, nežli začátek éry nové, je pravda stará jako lidstvo samo. V reálné podobě přenesené do současnosti to potvrzuje hudební kariéra klatovské skupiny LORD. Od vzniku 1988 si prošla různými obdobími a personálními změnami – od svého přímého tahu na branku v rockovém stylu však nikdy neuhnula. Právě o nedávné minulosti, současnosti a výhledu do budoucna jsme si původně měli povídat se zakládajícím členem Petrem Říhou, novým zpěvákem Jirkou Mužíkem a manažerkou Alenou Májou Vackovou. Právě moment, kdy se do hovoru zapojila celá skupina, mluví jasně o soudržnosti a dobré náladě v partě, která se do hudebního života vrací nabitá pozitivní energií. Rád jsem jejich pozvání přijal a v kontaktní kapelní zkušebně padla dne 22.12.2025 spousta otázek i jasných odpovědí.
ROZHOVOR | Jan Vytásek vydává album Trochu jinak
Zpěvák, skladatel a muzikant Jan Vytásek má za sebou další velký milník – nové album s příznačným názvem Trochu jinak, které vyšlo 24.10. 2025. Deska, která vznikala s odstupem a klidem, jaký si dnešní doba moc často nedopřává, nabízí pohled na svět i hudbu z jiného úhlu. Povídali jsme si o inspiraci, o lidech, kteří na albu zanechali svou stopu, i o tom, proč někdy musíme zpomalit, abychom zase slyšeli sami sebe.