SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! 10. března 2018 (17:25)SPS oslavili 30 let a my jsme byli u toho.

Lukáš Pivoňka

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (1 / 95)

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (2 / 95)

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (3 / 95)

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (4 / 95)

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (5 / 95)

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (6 / 95)

95 fotografií v galerii SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (7 / 95)

Tereza Veselá

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (1 / 107)

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (2 / 107)

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (3 / 107)

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (4 / 107)

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (5 / 107)

SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (6 / 107)

107 fotografií v galerii SPS - tak jako kdysi. 30 let na scéně! (7 / 107)

„Tak jako kdysi kdy nás nikdo neměl rád,
lidi byli krysy a ve sklepech se punkrock hrál.‘‘

Snížená Pracovní Schopnost k letošnímu roku slaví na scéně úctyhodných 30 let. Oslava proběhla ve velkém stylu a naše redakce u toho nesměla chybět.

Koncert se konal v pátek 9. 3. v pražském Rock Café za doprovodu předkapel The Fialky a Nežfaleš.

Večer zahájily Fialky, které letos už také svou oslavu měly – oslavu 18 let na scéně. Nežfaleš letos slavila 15 let. Obě kapely už své narozeniny propařily, a tak tento večer patřil čistě SPS, čemuž se přizpůsobovaly i playlisty orientované jako děkování SPS za to, že jsou, že hrají (navíc pořád Tak jako kdysi), plus za to, že si jako hosty zvolili právě Fialky a Nežfaleš, což kapely vnímaly jako nemalou poctu.

Zde je místo i pro Vaší reklamu.

Cbanner (1) (900 x 150px)

Nemohla tedy chybět fialkovská Stejná píseň:

,,V uších máš pořád stejnou píseň, v srdci máš pořád stejný hesla,
kámoši jsou rodina a domov je ulice tohohle města.

Nikdy nebrečíš, že se špatně máš, prostě nadhled a tomu věříš.
Jseš mazák, ale ne povýšenej hlupák, s nikým sílu neměříš.
Za ty roky poznáš svý lidi, už placky a nášivky nejsou nutný.
Vidět ty, co zapomněli, zatrpkli, vyhasli, je fakt smutný."

Nebo Budoucnost od Nežfaeš:

,,Je to fofr když máš na tacháči už 30 let
Vyměnil jsi zkušenosti za nadhled.
…
S tim, s kym jsi chtěl,
s tim už si tykáš.
Holky jsou fajn,
když už nic tak aspoň přepneš na online.
…
I kdybys měl zejtra umřít,
stihls toho dost.
Miláček davů,
V.I.P. host“

Kapela Fialky těsně po svém setu sesbírala své propriety a vyrazila na dlouhou cestu, hrála ještě ten večer v Sedlčanech.

SPS už dopředu oznámili, že mají v plánu dlouhý set a před ním ještě publiku představí půlhodinový film sestříhaný ze všech možných let, jimiž si prošli. Jeden z nejsilnějších dojmů z něj byl takový, že se opravdu nezměnili… Pořád pohodoví, pořád svoji, pořád punk.

Jedna z perliček také byla například to, že Krkavec už má za ohranou například Ruskou. „Ne, že by mě přímo srala… Ale prostě to hrajeme už dlouho a vždycky.“ SPS má za sebou přes 1400 koncertů a při snad každém z nich Ruská musela zaznít aspoň jednou. Už při promítání filmu byl sál nacpaný k prasknutí. Nedočkaví fanoušci místy povykovali, aby urychlili nástup kapely (neúspěšně) nebo celý sál zpíval právě v dokumentu hrající song:

,,Chtěl bych ti, mámo má, chtěl bych ti říct,
že mezi punkerama cejtim se líp.“

V momentě, kdy se kapela zjevila na stagi, dalo se natěšení a potem nasáklý vzduch v sále téměř krájet. „Zahrajeme vám 30 kousků dneska. Od těch nejstarších po novější.“ Co víc si mohlo publikum přát!

Zahájilo se Václavákem:

„Občané, rozejděte se,
tato manifestace není povolena.
Na žádost národního výboru
dojde k tvrdýmu zásahu.“

Pogo v celém středu parketu opravdu zahájilo tvrdý zásah, který neustával až do konce večera a vyždímal ze všech zúčastněných vše, co v sobě měli.

Na pódiu se objevil i Jerry, který dnes už není součástí aktivní sestavy. Hrál s SPS od roku 1993 jako druhý kytarista. Zpěvu se také na několik songů ujal bývalý bubeník Láďa Spilka. Jako třetí host na závěr koncertu vystoupil K. Zelenka, alias Zelí, vůbec první bubeník sestavy SPS.

Zazněly ty největší fláky tipu Máma, Černá ruka, nebo Hořčice mi stoupá do nosu, Jsi zlej… A samozřejmě, protože jinak by to ani nešlo, zmiňovaná Ruská, kterou si naráz zahráli a zazpívali všichni výše zmínění hosté plus kapela. A protože tradice jsou tradice a neměly by se porušovat, nechyběl ani Krkavcův klasický skok do davu, k tomuhle songu už za ta léta neodmyslitelně patřící.

A pak? Už jenom nějaká ta vydařená afterparty…